ECLI:CZ:NSS:2017:4.AS.67.2017:17
sp. zn. 4 As 67/2017 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Pavlíny Vrkočové v právní věci žalobce: A. T., zast. Mgr. Jaroslavem
Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Generální
ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2017, č. j. 55 A 5/2016 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu na bankovní účet žalobce do třiceti
dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 22. 2. 2017, č. j. 55 A 5/2016 - 41, Krajský soud v Českých
Budějovicích zamítl žalobu proti rozhodnutí ze dne 1. 6. 2016, č. j. 22139-3/2016-900000-304.4,
kterým žalovaný zamítl jako opožděné odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu
pro Jihočeský kraj ze dne 31. 12. 2015, č. j. 69721-11/2015-520000-12. Naposledy uvedeným
rozhodnutím celní úřad uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle §42a odst. 2 písm. a)
a §42a odst. 2 písm. e) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších
předpisů, a uložil mu pokutu ve výši 2.000 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení ve výši 1.000 Kč.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) blanketní kasační
stížnost, ve které toliko označil rozsudek krajského soudu, který napadá, a čeho se domáhá.
Usnesením ze dne 4. 4. 2017, č. j. 4 As 67/2017 - 9, Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele,
aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím svého zástupce,
doplnil kasační stížnost tak, že uvede, v jakém rozsahu a z jakých konkrétních důvodů napadá
rozsudek krajského soudu. Soud stěžovatele poučil, že kasační stížnost odmítne,
pokud ji ve stanovené lhůtě nedoplní. Usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatele
dne 5. 4. 2017; stanovená lhůta tak uplynula dne 5. 5. 2017, aniž by stěžovatel kasační stížnost
doplnil.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně.“
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad
podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“
Podle názoru Nejvyššího správního soudu není přípustné, aby za stěžovatele domýšlel,
které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek měl pro potřeby kasační stížnosti na mysli.
Na podporu tohoto závěru Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92 - 5, podle kterého „[s]oud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat
možné nezákonnosti správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen,
anebo to, že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení
dovozováno.“
Nejvyšší správní soud stěžovatele řádně vyzval k odstranění vytýkaných vad kasační
stížnosti a poučil jej o následcích nerespektování takového požadavku. Stěžovatel však vytýkané
vady ve stanovené lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že nedoplnil důvody, z jakých napadá
rozsudek krajského soudu, nebyly splněny podmínky §106 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona,
neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení pro tento nedostatek není možno
pokračovat.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Podle třetí věty §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), „[b]yl-li návrh na zahájení řízení
před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek“. Podle odst. 5 téhož
ustanovení „[v] řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud
nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé“.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou naplněny zákonné
podmínky pro vrácení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Stěžovatel uhradil
soudní poplatek převodem na účet ke dni 3. 4. 2017. Vzhledem k tomu, že soud kasační stížnost
odmítl, aniž rozhodl o věci samé, byly naplněny podmínky pro vrácení soudního poplatku
zaplaceného stěžovatelem, jak jsou vymezeny třetí větou §10 odst. 3 ve spojení s odst. 5 téhož
ustanovení zákona o soudních poplatcích. Na základě výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší
správní soud tak, že se stěžovateli vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši
5.000 Kč. Uvedená částka bude v souladu s §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení na bankovní účet,
z nějž stěžovatel zaplatil soudní poplatek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. května 2017
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu