ECLI:CZ:NSS:2017:4.AZS.167.2017:37
sp. zn. 4 Azs 167/2017 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobců: a) S. S., b) D. S., oba
zast. Mgr. Tomášem Císařem, advokátem, se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 26. 4. 2016, č. j. OAM-971/ZA-ZA02-LE23-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobců
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2017, č. j. 29 Az 25/2016 – 66,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný žalobcům neudělil mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobu proti tomuto rozhodnutí krajský soud shora označeným rozsudkem zamítl.
Konstatoval, že žalovaný v průběhu správního řízení postupoval v souladu se zákonem, žádná
závažná pochybení neshledal ani v napadeném rozhodnutí žalovaného. Předně krajský soud
připomněl, že žalobci nerozporovali věcnou správnost napadeného rozhodnutí o neudělení
mezinárodní ochrany. Zpochybňovali však správnost postupu žalovaného při vyhotovení
rozhodnutí, jelikož na jim doručeném stejnopisu chybí podpis oprávněné úřední osoby.
Tato vada pak podle žalobců způsobuje nicotnost rozhodnutí žalovaného.
[3] Krajský soud k této námitce uvedl, že se přesvědčil, že rozhodnutí žalovaného bylo
originálně podepsáno ředitelem odboru azylové a migrační politiky žalovaného a opatřeno
otiskem úředního razítka s datem 25. 4. 2016. Tyto skutečnosti zcela vyvrací námitku žalobců,
že k podpisu rozhodnutí došlo až po předání stejnopisu žalobcům. Z těchto důvodů je krajský
soud přesvědčen, že žalobkyně obdržela stejnopis rozhodnutí zcela vyhovující náležitostem
vyplývajících ze zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.
[4] Žalobci (stěžovatelé) napadají rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností
z důvodu jeho nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti. Stěžovatelé prakticky jen opakují námitky
uplatněné již v žalobě. Podle nich rozhodnutí žalovaného, které jim bylo doručeno, neobsahovalo
všechny zákonné náležitosti - zejména podpis ředitele odboru azylové a migrační politiky a jméno
oprávněné úřední osoby. Krajský soud se námitkou ohledně neuvedení jména oprávněné úřední
osoby na předmětném rozhodnutí vůbec nezabýval, ač se jedná o takovou vadu, k níž je povinen
přihlížet z úřední povinnosti.
[5] Žalovaný odkazuje na své vyjádření k žalobě. Kromě toho uvádí, že se ztotožňuje
se závěry krajského soudu a navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, případně
zamítnout pro nedůvodnost.
[6] Kasační stížnost je přípustná. Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, zabýval
se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelů. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud
ji odmítne jako nepřijatelnou.
[7] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[8] Nejvyšší správní soud předně poznamenává, že rozsudek krajského soudu odpovídá
požadavkům judikatury Nejvyššího správního soudu na jeho přezkoumatelnost
(srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75). Z rozsudku je zjevné, jak soud
ve věci rozhodl, a své rozhodnutí založil o dostatečné skutkové zjištění. Vycházel ze správního
spisu a informací v něm shromážděných, přičemž ani žalovanému nelze v tomto směru vytknout,
že by skutkový základ věci zjistil nedostatečně.
[9] Stěžovatelé explicitně netvrdí, v čem okolnosti jejich případu splňují kritéria přijatelnosti
ve smyslu odstavce 7 tohoto rozsudku. Namítají, stejně jako v žalobě, že napadené rozhodnutí
žalovaného neobsahuje všechny podstatné náležitosti, které jsou u správních rozhodnutí
zákonem vyžadovány, neboť na něm není uvedeno jméno oprávněné úřední osoby a není
podepsáno ředitelem odboru azylové a migrační politiky. Tyto vady pak podle nich způsobují
„nezákonnost rozhodnutí, respektive až jeho nicotnost“.
[10] Otázkou absence jména oprávněné úřední osoby na stejnopise rozhodnutí, které
je doručováno účastníkům, se Nejvyšší správní soud již zabýval v rozsudku ze dne 18. 9. 2014,
č. j. 9 As 34/2014 - 76. Konstatoval, že toto nepředstavuje natolik závažnou vadou, aby mohla
vést ke zrušení samotného rozhodnutí. Obzvlášť pokud součástí správního spisu je vyhotovení
originálu rozhodnutí, které oprávněná osoba podepsala. Tak tomu je i v nyní posuzovaném
případě. Navíc podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopise rozhodnutí v souladu s §69
odst. 1 správního řádu nahrazen zkratkou „v. r.“. Není tak vůbec pochyb o tom, že rozhodnutí
skutečně vydal PhDr. Tomáš Haišman, ředitel odboru azylové a migrační politiky, který je k tomu
zmocněn příslušným vnitřním předpisem Ministerstva vnitra.
[11] Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů, a proto není důvod pro její přijetí k věcnému
projednání. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod
pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu,
ať už v podobě nerespektování soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu
práva. Soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá
o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2017
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu