ECLI:CZ:NSS:2017:5.AFS.276.2017:41
sp. zn. 5 Afs 276/2017 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: J. L., zastoupen
JUDr. Janem Nemanským, advokátem, se sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2017, č. j. 45 Af 18/2015 - 88,
o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2015, č. j. 27104/15/5300-22442-711492,
kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a byla potvrzena rozhodnutí – dodatečné platební
výměry Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 22. 1. 2015,
č. j. 407821/15/2110-52522-201755, č. j. 408009/15/2110-52522-201755, č. j. 408208/15/2110-
52522-201755, č. j. 408288/15/2110-52522-201755, a č. j. 408442/15/2110-52522-201755.
Těmito dodatečnými platebními výměry byla stěžovateli doměřena daň z přidané hodnoty
za zdaňovací období srpen až prosinec 2011 v celkové výši 5 272 208 Kč a uložena povinnost
uhradit penále ve výši 1 054 439 Kč.
[2] Stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, které krajský soud usnesením
ze dne 23. 11. 2015, č. j. 45 Af 18/2015 - 70, přiznal odkladný účinek, a následně ji rozsudkem
ze dne 13. 9. 2017, č. j. 45 Af 18/2015 - 88, jako nedůvodnou zamítl.
[3] Rozsudek krajského soudu stěžovatel napadl kasační stížností. Současně požádal, aby byl
jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Stěžovatel uvedl, že v současné době nedosahuje
takových příjmů, které by mu bez ohrožení výživy jeho rodiny umožňovaly uhradit doměřenou
daň z přidané hodnoty. K tomu přiložil doklady o výši svých příjmů a odkázal rovněž na doklady,
které již předložil v řízení před krajským soudem. Stěžovatel rovněž konstatoval, že rozhodnutím
správce daně ze dne 2. 10. 2017, č. j. 4278630/17/2110-52523-201824, pozbylo dnem 29. 9. 2017
účinnosti rozhodnutí o posečkání s úhradou daně z přidané hodnoty, která mu byla vyměřena.
Uvedené dle názoru stěžovatele dokládá, že správce daně činí a bude činit kroky k vymožení
doměřené daně z přidané hodnoty. Výkon rozhodnutí by tedy pro stěžovatele představoval
nepoměrně větší újmu než ta, která může přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
vzniknout žalovanému nebo třetím osobám. Stěžovatel k tomu dále poukázal na to, že správce
daně zajistil nemovitý majetek jeho manželky, k čemuž předložil příslušný výpis z katastru
nemovitostí. Případná úhrada vyměřené daně z přidané hodnoty je tedy v případě neúspěchu
v řízení o kasační stížnosti tímto zajištěna; státu proto také z tohoto důvodu nemůže přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti vzniknout nepoměrně větší újma než stěžovateli.
[4] Žalovaný uvedl, že odkladný účinek kasační stížnosti je mimořádným institutem a k jeho
přiznání má být přistupováno pouze ve výjimečných případech. Povinností stěžovatele při podání
návrhu na přiznání odkladného účinku je tvrdit a prokázat skutečnosti svědčící o tom,
že by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly nepoměrně větší újmu,
než která může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s veřejným zájmem, k čemuž žalovaný odkázal na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74 (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
dostupná na www.nsssoud.cz). Skutečnosti uváděné stěžovatelem zůstaly podle žalovaného
pouze v rovině obecného tvrzení. Poklady, které stěžovatel předkládá pro prokázání nedostatku
příjmů, vypovídají pouze o jeho příjmech z roku 2016, ale nevypovídají o jeho aktuálních
majetkových poměrech. Stěžovatel měl předložit např. příjmy za rok 2017, soupis movitého
a nemovitého majetku, aktuální výši finančních prostředků na bankovních účtech a v hotovosti,
počet osob, vůči nimž má vyživovací povinnost, výši výživného, tedy skutečnosti, které by mohly
o jeho majetkových poměrech vypovídat. K přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nemůže postačovat skutečnost, že stěžovatel je fyzickou osobou s deklarovanými nízkými příjmy
v letech 2014 až 2016. Tvrzení stěžovatele o nevyhovění jeho žádosti o posečkání s úhradou daně
považuje žalovaný za irelevantní pro rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku.
Z uvedených důvodů žalovaný navrhuje zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
[5] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně zákonným postupem zrušeno. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil
v §73 odst. 2 s. ř. s. Pokud by soud rozhodoval o návrzích na přiznání odkladného účinku žalobě
či kasační stížnosti paušálně tak, že by jej přiznával vždy, pokud by dopady rozhodnutí správního
orgánu (soudu) byly negativní (záporné), pak by tím popřel smysl přiznání odkladného účinku
podle §73 s. ř. s. Základním smyslem odkladného účinku není obecně aplikovatelné oddálení
účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu, ale jde o mimořádný nástroj zabránění
stavu, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu bylo
konkrétním, zásadním a nevratným způsobem negativně zasaženo do práv stěžovatele.
Nepoměrně větší újma stěžovatele, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout
jiným osobám (§73 odst. 2 s. ř. s.) při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí,
tedy musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit.
To znamená, že i v případě, kdy přiznáním odkladného účinku nemůže vzniknout újma jiným
osobám, musí být újma, jež vznikne navrhovateli výkonem nebo jinými právními následky
rozhodnutí, takové intenzity, aby převážila nad veřejným zájmem na výkonu či jiných právních
následcích pravomocného rozhodnutí správního orgánu či krajského soudu.
[7] Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a skutečností vyplývajících ze soudního
spisu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti jsou v daném případě splněny.
[8] Stěžovatel potvrzením o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti doložil, že za rok 2016
činil souhrn jeho zúčtovaných příjmů ze závislé činnosti od společnosti TRIUMPH – LUMA,
s. r. o., částku 126 408 Kč. Z podkladů založených v soudním spise zdejší soud zjistil,
že stěžovatelova čistá mzda za rok 2015 činila celkem 62 659 Kč, jeho manželka dle výpisu
z peněžního deníku dosáhla od ledna do září 2015 hrubého příjmu celkem 152 037 Kč.
Dle tvrzení stěžovatele jejich děti nemají žádný příjem a na nezletilé dítě, které s ním nežije
ve společné domácnosti, platí stěžovatel výživné ve výši 2500 Kč měsíčně. V řízení před
krajským soudem stěžovatel dále tvrdil, že disponuje volnými peněžními prostředky ve výši
přibližně 50 000 Kč. Po zhodnocení relevantních údajů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že zaplacení daně z přidané hodnoty za období srpen až prosinec 2011 ve výši 5 272 208 Kč
a penále ve výši 1 054 439 Kč, by pro stěžovatele jako živitele rodiny mohlo představovat
závažnou újmu. Zdejší soud si je vědom skutečnosti, že stěžovatel mohl prokazovat své
majetkové poměry komplexněji a podrobněji, nicméně s ohledem na značnou výši částky, kterou
by musel stěžovatel jako fyzická osoba zaplatit, a s přihlédnutím ke stěžovatelem tvrzeným
skutečnostem a předloženým podkladům Nejvyšší správní soud konstatuje, že okolnosti na straně
stěžovatele svědčí pro přiznání odkladného účinku.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
i z hlediska zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru,
že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nemůže jiným osobám vzniknout újma
či že by jím byl ohrožen důležitý veřejný zájem. K otázce možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, v němž dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným
zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku,
a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence
kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení
nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu
hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“.
V daném případě stojí proti podstatné újmě, která hrozí stěžovateli, riziko narušení veřejného
zájmu jen nízké nebo nanejvýš mírné intenzity. Jediným subjektem, kterého se přiznání
odkladného účinku dotkne, bude stát, neboť tomu bude přiznáním odkladného účinku po dobu
jeho trvání odepřeno právo inkasovat od stěžovatele doměřenou daň a penále. Ve vztahu
k souhrnu celkových příjmů státu se však nejedná o zásadní položku, která by omezila či ohrozila
plnění funkcí státu. Žalovaný ostatně ani konkrétně netvrdí a nedokládá, že by stěžovatel
skutečně prováděl takové dispozice se svým majetkem, jež by mohly mít za důsledek
ohrožení vymahatelnosti předmětné daně a uloženého penále. Z výpisu z katastru nemovitostí
(LV č. X, pro k. ú. V. D.) ke dni 6. 10. 2017, který stěžovatel předložil, přitom plyne,
že rozhodnutím správce daně ze dne 22. 10. 2015, č. j. 3850285/15/2110-00540-201353, bylo
zřízeno na nemovitostech P. L. (manželky stěžovatele) zástavní právo k uspokojení pohledávky
ve výši 6 326 630,23 Kč, tj. právě doměřené daně z přidané hodnoty a uloženého penále. Jediným
důsledkem přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tedy může být skutečnost, že stěžovatel
(v případě zamítnutí kasační stížnosti) zaplatí doměřenou daň a uložené penále až po rozhodnutí
o kasační stížnosti.
[10] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek,
neboť s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že v daném případě jsou podmínky
§73 odst. 2 s. ř. s. naplněny. Vzhledem k tomu, že žalobě stěžovatele proti pravomocnému
rozhodnutí žalovaného již byl odkladný účinek přiznán usnesením krajského soudu ze dne
23. 11. 2015, č. j. 45 Af 18/2015 - 70, postačí v tomto případě, že se přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky
přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje také
odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalovaného.
[11] Usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu zrušit, ukáže-li
se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody
v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[12] Závěrem Nejvyšší správní soud opětovně zdůrazňuje, že přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti, které má z povahy věci pouze prozatímní povahu, nijak nepředjímá
své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2017
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu