ECLI:CZ:NSS:2017:5.AZS.292.2017:28
sp. zn. 5 Azs 292/2017 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: U. S. A.,
zastoupen Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem, se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2017, č. j. 63 Az
10/2017 - 24, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2017, č. j. OAM-312/ZA-ZA11-ZA15-2017,
kterým bylo rozhodnuto o žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany tak, že jeho žádost
je nepřípustná podle §10a odst. 1 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v relevantním znění
(dále jen „zákon o azylu“). Současně žalovaný řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil
podle §25 písm. i) téhož zákona.
[2] Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že podle záznamu o výsledku porovnání otisků
prstů v systému EURODAC stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu v Bulharské
republice dne 15. 9. 2014 a ve Spolkové republice Německo dne 8. 10. 2015. Z informace
azylového úřadu Spolkové republiky Německo (Bundesamt für Migration und Flüchtlinge)
ze dne 4. 5. 2017 pak bylo zjištěno, že stěžovateli byla dne 27. 10. 2014 udělena mezinárodní
ochrana v Bulharské republice.
[3] Stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, která byla krajským soudem usnesením
ze dne 31. 8. 2017, č. j. 63 Az 10/2017 - 24, odmítnuta dle §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť stěžovatel ve stanovené lhůtě přes výzvu krajského
soudu neodstranil vady žaloby.
[4] Usnesení krajského soudu stěžovatel napadl kasační stížností. Současně požádal,
aby byl jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
[5] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku konstatoval, že mu s ohledem
na „absenci dostatečných procesních práv v azylovém řízení“ v Bulharsku hrozí vážná újma spočívající
v reálném nebezpečí nutnosti návratu do jeho země původu, v níž mu hrozí nebezpečí vážné
újmy. V této souvislosti stěžovatel odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
8. 4. 2016, č. j. 8 Azs 18/2016 - 39 (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz), z něhož je podle názoru stěžovatele třeba vycházet také v nyní posuzovaném
případě. Dále stěžovatel uvedl, že v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti
by musel opustit území České republiky ještě před skončením řízení o kasační stížnosti,
což by mělo za následek nenapravitelný zásah do jeho práv a ohrožení jeho osoby. Dle názoru
stěžovatele přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nebude zasaženo do práv jiných osob.
[6] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele na přiznání odkladného
účinku nevyhověl, neboť nejsou splněny podmínky pro jeho přiznání. Dle názoru žalovaného
stěžovatel neuváděl takové skutečnosti, jež by prokázaly vznik natolik intenzivního následku,
který by se dal klasifikovat jako újma dle §73 odst. 2 s. ř. s.; stěžovatelem uváděné skutečnosti
nejsou ani v příčinné souvislosti s výkonem napadeného rozhodnutí. Žalovaný rovněž připomněl,
že stěžovateli již byla udělena mezinárodní ochrana v Bulharsku dne 27. 10. 2014, a proto nelze
postupovat dle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013,
kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti
o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní
příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění). Současně žalovaný poznamenal,
že návrhu na odkladný účinek nelze vyhovět, opírá – li se pouze o obecnou argumentaci ohledně
práva na spravedlivý proces, přičemž odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 8. 3. 2017, č. j. 3 Azs 2/2017 – 30.
[7] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s. Pokud by soud rozhodoval o návrzích na přiznání odkladného
účinku žalobě či kasační stížnosti paušálně tak, že by jej přiznával vždy, pokud by dopady
rozhodnutí správního orgánu (soudu) byly negativní (záporné), pak by tím popřel smysl přiznání
odkladného účinku podle §73 s. ř. s. Základním smyslem odkladného účinku není obecně
aplikovatelné oddálení účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu, ale jde o mimořádný
nástroj k zabránění stavu, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí
správního orgánu bylo konkrétním, zásadním a nevratným způsobem negativně zasaženo do práv
stěžovatele. Nepoměrně větší újma stěžovatele, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla
vzniknout jiným osobám (§73 odst. 2 s. ř. s.) při výkonu nebo jiných právních následcích
rozhodnutí, tedy musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času
nijak odčinit. To znamená, že i v případě, kdy přiznáním odkladného účinku nemůže vzniknout
újma jiným osobám, musí být újma, jež vznikne navrhovateli výkonem nebo jinými právními
následky rozhodnutí, takové intenzity, aby převážila nad veřejným zájmem na výkonu
či jiných právních následcích pravomocného rozhodnutí správního orgánu či krajského soudu.
[9] Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem, skutečností vyplývajících ze soudního
spisu a rozhodnutí žalovaného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě splněny.
[10] Nejvyšší správní soud nejprve poznamenává, že podle rozhodnutí žalovaného byla
stěžovateli již dne 27. 10. 2014 udělena mezinárodní ochrana v Bulharsku. Stěžovatelově
obecnému tvrzení o nedostatečném zajištění jeho procesních práv v řízení o mezinárodní
ochraně v Bulharsku a nutnosti návratu do jeho země původu proto nelze bez dalšího přisvědčit.
V této souvislosti není přiléhavý ani odkaz stěžovatele na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 8. 4. 2016, č. j. 8 Azs 18/2016 - 39, neboť v daném případě bylo rozhodnuto, že žádost
o mezinárodní ochranu je nepřípustná z důvodu dle §10a písm. b) zákona o azylu, ve znění
účinném do 17. 12. 2015, neboť k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany měl být
příslušný jiný členský stát Evropské unie. V nyní projednávané věci však bylo rozhodnuto
o nepřípustnosti žádosti o mezinárodní ochranu dle §10a odst. 1 písm. c) zákona o azylu, v nyní
relevantním znění, neboť stěžovateli jako žadateli o udělení mezinárodní ochrany v ČR již byla
udělena mezinárodní ochrana jiným členským státem Evropské unie.
[11] Nejvyšší správní soud tedy při posouzení podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních účinků
usnesení krajského soudu do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti,
bude stěžovatel ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti v důsledku právních účinků
pravomocného a vykonatelného rozhodnutí žalovaného nucen opustit území České republiky
(bude např. předán na základě readmise do Bulharské republiky, jak uvádí žalovaný).
[12] Podstatné přitom je, že pro řádný výkon ústavního práva stěžovatele na spravedlivý
proces je třeba, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti.
Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem,
náleží k právu na spravedlivý proces také právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně,
být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat
mu potřebnou součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto shledává především možnou újmu
na výkonu práva stěžovatele na spravedlivý proces v důsledku nuceného opuštění České
republiky před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. V daném případě
lze tedy nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí
a možným vznikem újmy stěžovatele (srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 7. 2013, č. j. 8 As 46/2013 - 36, ze dne 5. 9. 2011, č. j. 5 As 82/2011 - 92, a ze dne 5. 11. 2013,
č. j. 5 As 81/2013 - 14).
[13] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
také z hlediska zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru,
že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nemůže jiným osobám vzniknout újma
či že by jím byl ohrožen důležitý veřejný zájem. Pokud jde o splnění uvedeného předpokladu,
vychází zde soud z povahy věci, z obsahu spisového materiálu a z vyjádření účastníků řízení
o kasační stížnosti. K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší
správní soud již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, v němž dospěl
k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně
újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti.
Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát
z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto
je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008,
č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“. S ohledem na nutnost vycestování stojí
v daném případě proti podstatné újmě, která hrozí stěžovateli, riziko narušení veřejného zájmu
jen nízké nebo maximálně mírné intenzity.
[14] Vzhledem k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vzniká stěžovateli právo
požádat si dle §78b odst. 1 a 4 zákona o azylu o strpění na území ČR.
[15] Usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu zrušit,
ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[16] Závěrem Nejvyšší správní soud opětovně zdůrazňuje, že přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti, které má z povahy věci pouze prozatímní povahu, nijak nepředjímá
své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2017
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu