ECLI:CZ:NSS:2017:5.AZS.4.2017:23
sp. zn. 5 Azs 4/2017 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: V. U. T., zast.
Mgr. Jakubem Backou, advokátem se sídlem v Praze, Sevastopolská 16, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra České republiky, se sídlem v Praze, poštovní schránka 21/OAM, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2016, č. j. 4 Az
49/2016 - 33,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se p ř i z n á v á odkladný účinek spočívající v tom,
že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí
žalovaného ze dne 19. 7. 2016, č. j. OAM-497/ZA-ZA11-VL16-2016.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení usnesení Městského
soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zastaveno řízení o žalobě, kterou
se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2016 č. j. OAM-
497/ZA-ZA11-VL16-2016, kterým bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany podle
§25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť žádost o udělení mezinárodní ochrany
je nepřípustná podle §10a písm. e) zákona o azylu.
Kasační stížnost stěžovatele byla spojena s návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle ustanovení §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňuje tím, že pokud by odkladný
účinek kasační stížnosti nebyl přiznán, bylo by realizováno vyhoštění stěžovatele do Vietnamu
a řízení o kasační stížnosti by ztratilo smysl, jelikož by byl vrácen do země, kde mu dle jeho
názoru hrozí újma.
Ze všech těchto důvodů se domnívá, že nepřiznání odkladného účinku by pro něj
znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám. Zároveň přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s veřejným zájmem.
Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na odkladný účinek kasační stížnosti uvádí,
že neshledává naplnění některého z důvodů §73 odst. 2 s. ř. s., a proto nesouhlasí s přiznáním
odkladného účinku podané kasační stížnosti. Žalovaný má za to, že skutečnosti uvedené
stěžovatelem v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou ztotožnitelné
s nenahraditelnou újmou. Nebylo prokázáno, že by situace stěžovatele byla natolik výjimečná
oproti ostatním žadatelům v obdobném postavení, aby jeho kasační stížnosti měl být přiznán
odkladný účinek. Žalovaný je přesvědčen o tom, že účinky napadeného rozhodnutí městského
soudu neznamenají pro stěžovatele nenahraditelnou újmu. Přiznání odkladného účinku
je vyhrazeno pouze pro ojedinělé případy, kdy by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
pro cizince znamenaly nenahraditelnou újmu.
Podle ustanovení §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší
správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2
s. ř. s., podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků usnesení městského soudu, jímž bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany,
do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bude stěžovatel v důsledku
právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních orgánů nucen opustit
území České republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti.
Podstatné přitom je, že pro řádný výkon ústavního práva stěžovatele na spravedlivý
proces je třeba, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti.
Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem, náleží
k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou
součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto shledává především možnou újmu na výkonu práva
stěžovatele na spravedlivý proces v důsledku nuceného opuštění České republiky před
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. V daném případě lze tedy nalézt
příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem
újmy stěžovatele (srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2013,
č. j. 8 As 46/2013 - 36, ze dne 5. 9. 2011, č. j. 5 As 82/2011-92, a ze dne 5. 11. 2013,
č. j. 5 As 81/2013 - 14, všechna uvedená usnesení jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom skutečnosti, pro které
by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Pokud jde
o splnění uvedeného předpokladu, vychází zde soud z povahy věci, z obsahu spisového materiálu
a z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti. K otázce možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, dostupném na www.nssoud.cz, kde dospěl k závěru, že „[p]okud
jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli
v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu
přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu
§73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci
testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení
veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131,
č. 1698/2008 Sb. NSS).“
S ohledem na nutnost vycestování stojí v daném případě proti podstatné újmě, která hrozí
stěžovateli, riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo maximálně mírné intenzity.
Nejvyšší správní soud dále připomíná své usnesení ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005
- 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS, v němž uvedl, že „odkladný účinek podle §107 soudního
řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému
rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož
přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo“.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. února 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu