ECLI:CZ:NSS:2017:5.AZS.69.2017:26
sp. zn. 5 Azs 69/2017 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: V. D. P., zast.
Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 2. 2017,
č. j. 15 A 82/2014 - 40, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 17. 10. 2014, č. j. MV-132912-6/SO/sen-2013, byl
změněn výrok usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne
24. 9. 2013, č. j. OAM-30934-5/DP-2013, tak, že „správní řízení o žádosti žalobce o prodloužení
doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání
vedené pod sp. zn. OAM-30934-5/DP-2013 se podle ustanovení §169 odst. 8 písm. d) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o pobytu“), zastavuje, neboť žalobci zaniklo
povolení k dlouhodobému pobytu uplynutím doby, na kterou bylo vydáno.“
Stěžovatel následně podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Ústí
nad Labem (dále jen „krajský soud“), který ji napadeným rozsudkem ze dne 8. 2. 2017,
č. j. 15 A 82/2014 - 40, zamítl.
Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost spojenou s návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodnil tím, že v důsledku
napadeného rozhodnutí pozbude oprávnění pobývat na území České republiky, a bude nucen
zemi opustit. Samotný fakt, že by stěžovatel musel opustit území ČR, znamená pro stěžovatele
zásadní újmu; stěžovatel má na území veškeré zázemí, je prosperujícím podnikatelem, má na zde
rodinu a přátele. Nelze opomíjet ani jeho právo na spravedlivý proces, k němuž patří možnost
osobně se účastnit soudního řízení a být v přímém kontaktu se svým zástupcem. Již možnost
vedení řízení o správním vyhoštění je tak pro stěžovatele významným negativním zásahem
do jeho života, neboť se vystavuje nebezpečí, že se do České republiky nebude moci vrátit.
Vycestování stěžovatele by přitom znamenalo také zásah do jeho soukromého a rodinného života
nepřiměřený důvodům vycestování. Již zrušením pobytového oprávnění tedy může být
stěžovateli způsobena zásadní újma; jiným osobám naopak újma přiznáním odkladného účinku
nevznikne. V případě opuštění ČR bude stěžovatel nucen vynaložit značné náklady na cestu
do své vlasti, zde pak další náklady na pobyt a rovněž opětovné výdaje na cestu v případě,
že bude jeho stížnost úspěšná. Je ve veřejném zájmu, aby stěžovateli bylo umožněno pobývat
na území České republiky do doby rozhodnutí o kasační stížnosti. Stěžovatel ke své argumentaci
odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100.
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků rozsudku krajského soudu, byl by stěžovatel v důsledku právních účinků pravomocných
a vykonatelných rozhodnutí správních orgánů nucen opustit území České republiky, a to ještě
před rozhodnutím o kasační stížnosti.
Podstatné přitom je, že pro řádný výkon ústavního práva stěžovatele na spravedlivý
proces je třeba, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti.
Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem,
náleží k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být
v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat
mu potřebnou součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto shledává především možnou újmu
na výkonu práva stěžovatele na spravedlivý proces v důsledku nuceného opuštění České
republiky před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. Při zajištění tohoto
práva přitom nelze spoléhat na možnost vydání krátkodobého víza např. za účelem účasti
na jednání soudu či nahlédnutí do spisu, neboť podle §171 písm. a) zákona o pobytu cizinců
je rozhodnutí o neudělení víza vyloučeno ze soudního přezkumu (srov. též usnesení Ústavního
soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 2793/15, ve věci, v níž byla zamítnuta žádost cizinky
o udělení krátkodobého víza za účelem účasti na jednání odvolacího soudu v řízení, ve kterém
vystupovala jako žalobkyně).
Nejvyšší správní soud tedy vychází z toho, že pokud by nedošlo k odkladu právních
účinků pravomocného rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti stěžovatele o prodloužení doby
platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání do doby meritorního
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, je zde reálné nebezpečí,
že by stěžovatel byl skutečně nucen ještě před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu opustit
území České republiky.
Je sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území České republiky by stěžovatel
mohl být donucen až v souvislosti s rozhodnutím o jeho správním vyhoštění, nicméně tato
skutečnost nemůže být podle názoru Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí návrhu
na přiznání odkladného účinku. Jen stěží lze předpokládat, že stěžovatel má předejít případné
zmiňované újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území České
republiky a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc
vždy spojen zákaz pobytu na území členských států Evropské unie na určitou dobu. V daném
případě lze tedy nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného
rozhodnutí a možným vznikem újmy na straně stěžovatele (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100).
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku také z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom, že by se přiznání
odkladného účinku v daném případě jakkoli dotklo práv třetích osob, ani že by bylo v rozporu
s veřejným zájmem. K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší
správní soud vyjádřil např. v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, v němž
dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné
straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy
společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu,
jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně
konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu
do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“. V daném případě stojí
proti podstatné újmě, která hrozí stěžovateli, riziko narušení veřejného zájmu jen mírné intenzity
v podobě jeho dalšího setrvání na území do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Ostatně krajský soud žalobě taktéž přiznal odkladný účinek z obdobných důvodů.
Vzhledem k tomu, že soud shledal veškeré podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, nepovažoval již za nutné zabývat se dalšími možnými důvody vzniku újmy,
které uváděl stěžovatel.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení s §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že žalobě
stěžovatele proti pravomocnému rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatelky o prodloužení doby
platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání již byl
odkladný účinek přiznán krajským soudem, postačí v tomto případě, že se přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky
přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje také
odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalované. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 6. dubna 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu