ECLI:CZ:NSS:2017:6.ADS.323.2016:50
sp. zn. 6 Ads 323/2016 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: G. B., zastoupen
JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou, se sídlem Přívozská 10, 702 00 Ostrava -
Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
1292/25, 225 08 Praha 5 - Smíchov, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 3.
2016, č. j. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11.
2016, č. j. 19 Ad 16/2016 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni JUDr. Jarmile Lipnické Pešlové, advokátce se sídlem
Přívozská 10, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, se n ep ři zn áv á odměna
a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce.
Odůvodnění:
I. Předcházející řízení
[1] Rozhodnutím ze dne 17. 3. 2016, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná
zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 1.
2016, č. j. X, o zamítnutí žádosti žalobce o invalidní důchod (dále jen „prvostupňové
rozhodnutí“). Prvostupňové rozhodnutí vycházelo z posudku Okresní správy sociálního
zabezpečení v Ostravě ze dne 12. 1. 2016, podle něhož žalobce není invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 25 %.
[2] Následně v napadeném rozhodnutí žalovaná založila své odůvodnění na posudku
o invaliditě vypracovaném lékařem České správy sociálního zabezpečení dne 10. 3. 2016,
v jehož posudkovém závěru se uvádí, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žalobce je recidivující lumboischiadický syndrom při degenerativních změnách
LS páteře a drobném builbingu ploténky L5/S1 do 1,5 mm a foraminostenóze L4/L5 a L5/S1
dle MRI LS páteře z roku 2010. Jedná se o zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl E,
položka 1 písm. b), přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu
pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti
pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), v rozhodném znění (dále jen „vyhláška
č. 359/2009“), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %, což je horní
hranice rozpětí 10 – 20 %. Tato hodnota se navyšuje o 5 % vzhledem k přidruženým
onemocněním na celkových 25 %. Zdravotní stav je možno považovat za stabilizovaný
na stávající funkční úrovni. Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, na základě nichž by mělo dojít
ke změně posudkového závěru lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě,
a lze jej tudíž potvrdit. Na základě toho žalovaná konstatovala, že se u žalobce jedná
o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle §26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, v rozhodném znění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“),
který ovšem neodpovídá žádnému stupni invalidity podle §39 téhož zákona.
[3] Žalobu proti napadenému rozhodnutí zamítl Krajský soudu v Ostravě (dále jen „krajský
soud“) rozsudkem 15. 11. 2016, č. j. 19 Ad 16/2016 - 44 (dále jen „napadený rozsudek“).
S ohledem na žalobní námitky si krajský soud vyžádal posudek posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) v Ostravě. Uvedená komise v posudku ze dne
30. 6. 2016 uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí (17. 3. 2016) nebyl žalobce invalidní
podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise došla k závěru,
že hodnocení žalobcova zdravotního stavu na základě posudků opatřených ve správním řízení
bylo nadhodnoceno, neboť vzhledem k minimálnímu funkčnímu postižení dosahuje pokles
pracovní schopnosti žalobce pouze 5 % [jedná se o zdravotní postižení, které odpovídá příloze
k vyhlášce č. 359/2009 kapitole XIII, oddílu E, položce 1, písm. a)]. Jelikož žalobce se závěry
tohoto posudku nesouhlasil, vyžádal krajský soud u posudkové komise MPSV v Brně srovnávací
posudek. V tomto posudku ze dne 13. 10. 2016 dospěla posudková komise ke stejnému výsledku
jako posudková komise MPSV v Ostravě.
[4] Oba vyžádané posudky soud vyhodnotil jako úplné, správné a přesvědčivé (zdravotní stav
žalobce byl posuzován posudkovou komisí v řádném složení, která vycházela z kompletní
zdravotní dokumentace žalobce, a posudky obsahují všechny požadované náležitosti). Krajský
soud proto neměl důvod uvedené závěry zpochybnit. Jelikož podle §39 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %, přičemž u žalobce
pokles pracovní schopnosti v takovém rozsahu prokázán nebyl, není možné jej považovat
za invalidního. Žaloba tudíž není důvodná.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
neboť nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu, který se zhoršuje a je dlouhodobě
nepříznivý. Domnívá se, že pokles jeho pracovní schopnosti je rozhodně vyšší než 35 %,
a má za to, že tomu tak bylo již ke dni 17. 3. 2016. Poukazuje na nová zdravotní vyšetření ze dne
11. 10. 2016 a 24. 11. 2016 a domnívá se, že konstatují stav, který zde byl již v okamžiku
rozhodování žalované. Obsah jeho celkové zdravotnické dokumentace je v příkrém rozporu
s posudkem zpracovaným posudkovou komisí MPSV. Za naprosto nepochopitelné považuje
konstatování fatálně rozdílného zdravotního stavu od dřívějšího hodnocení příslušných
posudkových orgánů, což samo o sobě vzbuzuje pochybnosti o učiněných závěrech. Stěžovatel
proto navrhuje stanovení znalce z oboru posudkové lékařství k objektivnímu posouzení
jeho zdravotního stavu. Dále Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje, aby rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti vysvětlila, že rozhodování v této věci závisí
na odborném lékařském posouzení, které je pro účely soudního řízení zajištěno posudkovými
komisemi MPSV. Krajský soud postupoval správně, když o zhodnocení a posouzení zdravotního
stavu stěžovatele požádal příslušnou posudkovou komisi. Posudky nechal zpracovat dva,
přičemž oba dospěly ke stejným výsledkům. Proto žalovaná nepochybuje o zákonnosti
a objektivitě napadeného rozsudku a s názorem krajského soudu se ztotožňuje.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí
netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu, které stěžovatel namítá,
se v řízení o dávkách důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním
stavem považuje podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54) za jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §103
odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek
pouze podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[10] Podle §75 odst. 1 s. ř. s. soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. V daném případě
tedy ke dni 17. 3. 2016.
[11] Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní
schopnosti nejméně o 35 %. Podle §39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní
schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu
prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle §39 odst. 4 zákona o důchodovém
pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu
pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde
o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný
zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost
rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost
využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %
a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to,
zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
[12] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou
odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem),
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud
si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů,
posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního
ve věcech důchodového pojištění MPSV, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti
a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je
specifickou formou správní činnosti (srov. §16a č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení
zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního
zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním
obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí
též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý
jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může
zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového
lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává
se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení
správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě
zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské
znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
[13] Brojí-li stěžovatel proti závěru krajského soudu, že jeho zdravotní stav neodpovídá
žádnému stupni invalidity, Nejvyšší správní soud musí odkázat na svou judikaturu ohledně
posuzování zdravotního stavu v případě přezkoumání rozhodnutí týkajícího se invalidního
důchodu, podle níž podstatným faktorem určujícím výsledek soudního řízení je posouzení
zdravotního stavu učiněné posudkovou komisí MPSV, protože soud sám nedisponuje takovými
odbornými medicínskými znalostmi, které by mu umožňovaly o věci rozhodnout bez posouzení
zdravotního stavu pojištěnce a jeho dopadu na pracovní schopnost orgány k tomu ze zákona
povolanými. Proto je nutné klást důraz na správnost, přesvědčivost a úplnost posudku vydaného
příslušnou posudkovou komisí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003,
č. j. 4 Ads 13/2003 – 54). Proto krajský soud nepochybil, když si v řízení vyžádal posudky
posudkové komise MPSV v Ostravě a poté v Brně. Správní soud sám totiž zdravotní stav
žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává; nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud
v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity
a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje
pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti,
přesvědčivosti a správnosti posudku), případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná
posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise) – srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 - 20.
[14] V nyní posuzovaném případě stěžovatel výslovně nezpochybnil, že by příslušné
posudkové komise MPSV, o jejichž závěry opřel krajský soud napadený rozsudek, byly obsazeny
nesprávně, ani ze spisů nic takového neplyne (v obou případech byl přítomen lékař – neurolog).
Nejvyšší správní soud se proto bude zabývat otázkou, zda posudky obstojí v testu úplnosti,
přesvědčivosti a správnosti.
[15] Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá
v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi,
především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit.
Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě
úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly
pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno,
zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano,
které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§2 odst. 3 vyhlášky
č. 359/2009), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené
pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti
se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních
zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení,
které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru
poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení
na základě vyhlášky č. 359/2009, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu
a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009, a současně
odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí,
včetně případného navýšení podle §3 uvedené vyhlášky.
[16] Nejvyšší správní soud opakuje, že v řízení před krajským soudem byly k důkazu
provedeny dokonce posudky dva. První posudkové zhodnocení na žádost krajského soudu
provedla posudková komise MPSV v Ostravě s posudkovým závěrem, že u stěžovatele šlo
o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl vleklý bolestivý syndrom
bederní páteře bez známek útlaku nervových kořenů. Procentní míru poklesu pracovní
schopnosti stanovila posudková komise, na rozdíl od posudkového hodnocení lékaři posudkové
služby Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě a České správy sociálního zabezpečení
(ty stanovily 25%), ve výši 5% podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1, písm. a) přílohy
k vyhlášce č. 359/2009. Při vyšetření před posudkovou komisí MPSV v Ostravě byl stěžovatel
osobně přítomen, jeho zdravotní stav byl v komisi lékařkou neuroložkou přešetřen.
[17] Vzhledem k rozdílnému určení výše poklesu pracovní schopnosti oproti posudkům
opatřeným ve správním řízení navrhl stěžovatel pořízení srovnávacího posudku, čemuž krajský
soud vyhověl. Posudková komise MPSV v Brně znovu komplexně zhodnotila zdravotní stav
stěžovatele podle všech dostupných lékařských zpráv, přičemž stěžovatel při druhém ústním
jednání soudu potvrdil, že posudková komise MPSV v Brně měla k dispozici veškerou
podkladovou dokumentaci. Z tohoto srovnávacího posudku vyplynul stejný závěr, jaký učinila
i posudková komise MPSV v Ostravě, tedy že posudky opatřené ve správním řízení zdravotní
potíže stěžovatele nadhodnotily, neboť míra poklesu jeho pracovní schopnosti je pouze 5%.
[18] Nejvyšší správní soud konstatuje, že obě posudkové komise MPSV vycházely z úplné
zdravotnické dokumentace týkající se stěžovatele a z celé řady lékařských nálezů. Stěžovatel
ostatně v kasační stížnosti neoznačuje konkrétně, kterou lékařskou zprávu posudkové komise
opomenuly nebo nesprávně (ve smyslu uvedeného testu přezkumu) zhodnotily. Posudky obsahují
shodně též konstataci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, s uvedením zdravotního
postižení, jež má nejvýznamnější dopad na pokles zdravotní schopnosti stěžovatele
k rozhodnému datu. Co do obsahových náležitostí oba posudky rozhodující zdravotní postižení
adekvátně podřazují pod příslušné položky přílohy vyhlášky č. 359/2009 a stanovují odpovídající
procentní pokles pracovní schopnosti stěžovatele.
[19] Pokud stěžovatel namítá, že zásadně rozdílné závěry o zdravotním stavu zaujaté
v soudním řízení od posudků opatřených ve správním řízení jsou skutečností, která sama o sobě
vzbuzuje pochybnosti o učiněných závěrech, nelze s ním souhlasit. Za fatálně rozdílné posouzení
zdravotního stavu by bylo možné považovat např. uvedení zcela odlišné diagnózy,
která má rozhodující vliv na dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokles pracovní schopnosti
stěžovatele. V daném případě byl shledán stejný charakter stěžovatelových zdravotních problémů,
ale rozdílně byl hodnocen pouze jejich rozsah, resp. závažnost. Tento rozdíl byl náležitě
odůvodněn. Posudková komise MPSV v Ostravě vysvětlila, že u stěžovatele nejsou prokázány
ani občasné blokády s přechodným omezením pohyblivosti páteře, svalové dysbalance a projevy
kořenového dráždění. Proto nezařadila stěžovatelovy zdravotní potíže pod písm. b) příslušné
položky, oddílu a kapitoly přílohy k vyhlášce č. 359/2009, nýbrž pod písm. a). Srovnávací
posudek následně potvrdil toto hodnocení. I judikatura zdejšího soudu shledává problematickou
zejména situaci, kdy by určitý posudek považoval za stěžejní zdravotní postižení
zcela jiné onemocnění než zbývající posudky, přičemž toto odlišné onemocnění
by odůvodňovalo podřazení pod jinou položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 mající
potencionálně vliv na odlišné posouzení invalidity takovéto osoby (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 7. 2011, č. j. 4 Ads 155/2010 – 235). V posuzovaném případě
však mezi jednotlivými posudky neexistují žádné takové rozdíly. Za stěžejní je považováno
onemocnění stejného charakteru a je podřazeno pod tutéž položku přílohy k vyhlášce
č. 359/2009.
[20] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že ani původní posudky opatřené ve správním řízení
neshledaly u stěžovatele míru poklesu pracovní schopnosti tak vysokou, aby jej bylo možné
považovat za invalidního ve smyslu zákona o důchodovém pojištění. Ve čtyřech posudcích
vyhotovených odbornými komisemi v odlišném složení na základě posouzení zdravotního stavu
stěžovatele nebyl stěžovatel shledán invalidním ani v I. stupni, byť s rozdílnou mírou poklesu
pracovní schopnosti, resp. s rozdílným hodnocením závažnosti onemocnění, které je rozhodující
příčinou jeho nepříznivého zdravotního stavu. Lze proto mít za prokázané, že stěžovatel
nesplňuje podmínky pro přiznání invalidního důchodu. Podle žádného z uvedených posudků
nepřesáhla míra poklesu pracovní schopnosti stěžovatele hranici pro přiznání invalidního
důchodu pro invaliditu prvního stupně podle ustanovení §39 odst. 2 písm. a) zákona
o důchodovém pojištění.
[21] Stěžovatel sice s uvedeným hodnocením nesouhlasí, ale neuvádí žádné konkrétní
skutečnosti, které by tento závěr obsažený ve výše uvedených posudcích, resp. erudovanost
a správnost postupů posudkových komisí, jakkoli zpochybnily. Nejvyšší správní soud
tedy pochybnosti stěžovatele nesdílí a naopak se ztotožňuje se závěrem krajského soudu,
že posudky posudkových komisí splňují výše uvedené požadavky na úplnost a přesvědčivost
odborného lékařského posudku, a lze z nich tudíž při zjišťování skutkového stavu vycházet.
Lze tedy uzavřít, že zdravotní stav stěžovatele byl jednotlivými posudky řádně, bezrozporně,
odborně a důsledně hodnocen.
[22] Jakékoli další dokazování v tomto směru považuje Nejvyšší správní soud za dané situace
(posuzování zdravotního stavu stěžovatele ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. k 17. 3. 2016
podle ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s.) za nadbytečné, neboť skutkový stav byl před krajským
soudem zjištěn úplně a bez jakýchkoli pochybností. Nadto stěžovatel v řízení před krajským
soudem výslovně potvrdil, že posudková komise MPSV v Brně měla v rámci hodnocení
k dispozici veškerou podkladovou zdravotní dokumentaci; její výčet, včetně konkrétního obsahu
lékařského nálezu, je v posudku obsažen a zhodnocen. Vzhledem k tomu jsou jeho další důkazní
návrhy (zprávy z pozdějších vyšetření, např. z listopadu 2016, či další posudek zdravotního stavu)
nadbytečné. Nejvyšší správní soud znovu zdůrazňuje, že posouzení podřaditelnosti zdravotního
stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky, tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení
rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet procentní míry poklesu pracovní schopnosti
soud neprovádí, protože jde právě o ten typ odborné úvahy, kterou nečiní sám, ale vychází
z důkazu posudkem příslušné posudkové komise, neboť nedisponuje potřebnými medicínskými
znalostmi z oboru posudkového lékařství.
[23] Nejvyšší správní soud tímto v žádném případě nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatel
trpí onemocněními, která jej určitým způsobem omezují a činí mu nepříjemné komplikace.
Tento závěr Nejvyššímu správnímu soudu vyplývá z vypracovaných posudků, neboť i posudkové
komise uvedly, že se v případě stěžovatele jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav,
což je ve smyslu ustanovení §26 zákona o důchodovém pojištění stav, který omezuje tělesné,
smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost,
pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy
lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok.
[24] Tento dlouhodobě nepříznivý stav stěžovatele však není při objektivním posouzení,
jež je v případě určení invalidity posuzované osoby určující (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 - 46), takového charakteru, aby odůvodňoval
přiznání invalidního důchodu alespoň pro invaliditu prvního stupně.
IV. Závěr a náklady řízení
[25] S ohledem na vše výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[26] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovaná pak právo na náhradu nákladů řízení
rovněž nemá, neboť se jedná věc důchodového pojištění (§60 odst. 2 s. ř. s.).
[27] Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti usnesením ze dne 31. 1. 2017,
č. j. 6 Ads 323/2016 - 30, ustanovena zástupcem advokátka, přičemž v takovém případě platí
odměnu advokáta včetně hotových výdajů podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. stát. V dané věci
však Nejvyšší správní soud zástupkyni stěžovatele odměnu za zastupování nepřiznal,
protože zástupkyně po jejím ustanovení neučinila žádný úkon, za který náleží odměna
podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zástupkyně stěžovatele podala
na základě plné moci udělené stěžovatelem (pouze k podání kasační stížnosti) perfektní kasační
stížnost. Následně byla stěžovateli ustanovena pro zastupování v řízení o kasační stížnosti,
avšak žádné další úkony ve věci již neučinila.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2017
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu