ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.13.2017:6
sp. zn. 6 As 13/2017 - 6
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě na
ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, č. j. 6 A 66/2016 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci podání žalobce ze dne 5. 1. 2017
označené jako „doplnění správní žaloby proti usnesení ČR-Městského soudu v Praze ze dne
31. 5. 2016, č. j. 6 A 66/2016 - 36“, jež bylo adresované Městskému soudu v Praze. V petitu
této „žaloby“ se žalobce domáhal, aby citované rozhodnutí městského soudu bylo zrušeno a věc
byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Toto podání bylo dne 13. 1. 2017 městským soudem předloženo Nejvyššímu správnímu
soudu s tím, že se jedná o kasační stížnost proti výše uvedenému usnesení tamního soudu.
Nejvyšší správní soud ze své evidence zjistil, že o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, č. j. 6 A 66/2016 - 36, již rozhodl, a to usnesením
ze dne 16. 11. 2016, č. j. 8 As 175/2016 – 54, tak, že řízení o kasační stížnosti zastavil
pro nezaplacení soudního poplatku.
Podle ustanovení §120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) „Není-li v ustanoveních dílů 1 a 2 stanoveno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení
části třetí hlavy I.“
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „Nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li
splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze
proto v řízení pokračovat.“ Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. „Nestanoví-li tento zákon jinak,
soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.“
Nejvyšší správní soud po posouzení předmětné věci dospěl v souladu s předkládací
zprávou městského soudu k závěru, že žalobu ze dne 5. 1. 2017 směřující proti usnesení
městského soudu je nutné odmítnout. Byť žalobce toto podání nazval jako žalobu proti usnesení,
fakticky se jedná o kasační stížnost, neboť se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí městského
soudu vydaného v soudním řízení správním podle s. ř. s. Proti takovému rozhodnutí správního
soudu však není přípustná správní žaloba, neboť podle §4 odst. 1 a 2 s. ř. s. soudy ve správním
soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy správními
orgány, rozhodují dále o žalobách proti nečinnosti správního orgánu, o ochraně
před nezákonným zásahem správního orgánu, o kompetenčních žalobách, dále pak ve věcech
volebních a místního referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí, o zrušení opatření
obecné povahy nebo jeho části pro rozpor se zákonem a o zrušení služebního předpisu. O žádný
takový případ však v projednávané věci nejde, neboť žalobce svým podáním nenapadá
rozhodnutí správního orgánu, ale soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, konkrétně
Městského soudu v Praze. Proti takovému rozhodnutí není přípustná žaloba, ale pouze kasační
stížnost jako mimořádný opravný prostředek podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s.
Závěru Nejvyššího správního soudu o tom, že se materiálně jedná o kasační stížnost, přitom
odpovídá i žalobcův návrh na rozhodnutí soudu o této „žalobě“, neboť žalobce navrhuje
zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení – takovýto petit
přitom přesně odpovídá tomu, jak by mohl ve věci rozhodnout Nejvyšší správní soud
podle ustanovení §110 s. ř. s. Petit podání (návrh rozsudečného výroku) je přitom pro správní
soudy závazný a určující – srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
9. 7. 2009, č. j. 7 Aps 2/2009 - 197.
Podání žalobce (dále též „stěžovatel“) ze dne 5. 1. 2017 je tedy nutné vyhodnotit
jako kasační stížnost. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že o předchozí kasační stížnosti žalobce
proti témuž usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, č. j. 6 A 66/2016 – 36, již bylo
v minulosti tímto soudem rozhodnuto, a to usnesením č. j. 8 As 175/2016 – 54 ze dne
16. 11. 2016, jímž bylo řízení o předchozí kasační stížnosti zastaveno pro nezaplacení soudního
poplatku. Toto usnesení však netvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae),
jak by se na první pohled nabízelo, neboť takovou překážku představují pouze meritorní
rozhodnutí v téže věci, jímž procesní usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku není. Nejvyšší správní soud dále zvažoval, zda projednání stěžovatelova podání nebrání
jiné procesní překážky, a dospěl k závěru, že je nelze projednat, neboť bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. „kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení.“
Ve vztahu k posouzení otázky včasnosti stěžovatelovy kasační stížnosti zjistil Nejvyšší
správní soud z obsahu spisu, že napadené rozhodnutí městského soudu ze dne 31. 5. 2016,
č. j. 6 A 66/2016 - 36, bylo stěžovateli doručeno dne 30. 6. 2016, jak o tom svědčí záznam
na doručence pošty, opatřený podpisem žalobce. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti
počala žalobci běžet dnem následujícím po doručení, tj. dnem 1. 7. 2016 (§40 odst. 1 s. ř. s.)
a skončila ve čtvrtek dne 14. 7. 2016, jak vyplývá z ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s., podle něhož
lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, jenž určil počátek lhůty. Jelikož počátkem lhůty byl v projednávané věci čtvrtek
dne 30. 6. 2016, skončila lhůta ve čtvrtek 14. 7. 2016. Nejpozději v tento den mohl stěžovatel
podat kasační stížnost s účinky zachování lhůty. Protože kasační stížnost nyní posuzovanou
podal stěžovatel až 5. 1. 2017, jak vyplývá ze záznamu o ověření elektronického podání
doručeného na elektronickou podatelnu Městského soudu v Praze, stalo se tak nepochybně
po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti, a tudíž opožděně. Nejvyšší správní soud
proto v souladu s ustanovením §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost pro opožděnost
odmítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
věty prvé s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona. Jelikož kasační stížnost byla
odmítnuta, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2017
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu