ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.166.2017:27
sp. zn. 6 As 166/2017 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: Mgr. S. K.,
zastoupena JUDr. Tomášem Pezlem, advokátem se sídlem Oldřichova 23, 128 00 Praha 2,
proti žalované: Univerzita Karlova v Praze, se sídlem Ovocný Trh 560/5, 116 36 Praha 1 -
Staré Město, týkající se žaloby proti rozhodnutí rektora žalované ze dne 22. 11. 2015, č. j.
UKRUK/2428/2015, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 25. 4. 2017, č. j. 8 A 23/2016 - 43, o návrhu žalované na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017,
č. j. 8 A 23/2016 - 43, se n ep ři zn á v á odkladný účinek .
Odůvodnění:
I. Vymezení v ěci
[1] Rozhodnutím rektora žalované ze dne 22. 11. 2015 č. j. UKRUK/2428/2015 (dále
jen „napadené rozhodnutí“), byla zamítnuta žádost žalobkyně o přezkoumání rozhodnutí
děkanky Filozofické fakulty ze dne 22. 12. 2014, č. j. 2014UKFF07461, kterým bylo žalobkyni
ukončeno studium pro nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu podle
Studijního a zkušebního řádu, neboť řádně neukončila studium (neobhájila disertační práci)
do konce maximální doby studia. Obhajoba disertační práce se poprvé konala dne 24. 9. 2013
s výsledkem „neprospěla“ a následně bylo vydáno rozhodnutí děkana o ukončení studia z důvodu
řádného neukončení studia do konce maximální doby studia. Nicméně rektor žalované
rozhodnutím ze dne 12. 5. 2014 zrušil rozhodnutí o ukončení studia a rozhodl o neplatnosti
obhajoby disertační práce. Poté dne 23. 9. 2014 proběhla nová obhajoba, a to s výsledkem
„neprospěla“.
[2] Žalobkyně brojila proti napadenému rozhodnutí u Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“). Rozsudkem ze dne 25. 4. 2017, č. j. 8 A 23/2016 - 43 (dále též „napadený
rozsudek“), městský soud žalobě vyhověl, rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu
řízení. Soud se zaměřil na otázku spravedlivého procesu, tj. správnosti a zákonnosti průběhu
obhajoby disertační práce žalobkyně, a shledal v něm několik závad.
[3] Předně městský soud vytkl žalované, že ačkoliv byl podle čl. 10 Studijního a zkušebního
řádu Univerzity Karlovy pro účely obhajoby disertační práce jmenován člen komise, který není
členem akademické obce fakulty, při obhajobě žalobkyně nebyl mezi přítomnými a všichni
přítomní členové komise byli zároveň členové akademické obce fakulty. Přítomnost externího
člena komise ovšem není jen formálním požadavkem a jeho pouhé jmenování bez nutnosti účasti
při obhajobě by postrádalo smysl. Soud uzavřel, že neúčast jediného externího člena komise byla
podstatnou vadou řízení, která mohla mít vliv na správnost průběhu a i výsledku obhajoby
disertační práce.
[4] Jako další vadu mající vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí shledal městský soud
způsob hlasování při obhajobě disertační práce. Přisvědčil žalobkyni, že hlasováno mělo být
veřejně, nikoliv tajně. Studijní a zkušební řád se k otázce hlasování výslovně nevyjadřuje.
Jelikož čl. 10 odst. 2 stanoví, že průběh a vyhlášení výsledků státní doktorské zkoušky
jsou veřejné, dovodil soud, že veřejné má být i hlasování. Pokud by totiž některá část obhajoby
měla být tajná, muselo by to být výslovně stanoveno. Jako obiter dictum poukázal na čl. 20
Studijního a zkušebního řádu pro studium v doktorských studijních programech
uskutečňovaných na Vysoké škole ekonomické v Praze, který nejprve v odstavci 1 deklaruje,
že obhajoba disertační práce je veřejná, a poté stanoví v odstavci 7 výjimku, že hlasování
zkušební komise o výsledku je tajné. Jelikož předmětnou otázku Studijní a zkušební řád UK
výslovně neřeší, vztáhnul na ni městský soud analogicky Studijní a zkušební řád VŠE.
II. Návrh na odkladný účinek
[5] Nejvyšší správní soud obdržel ve výše nadepsané věci dne 26. 5. 2017 kasační stížnost
žalované (dále jen „stěžovatelka“), jejíž součástí je i návrh na přiznání odkladného účinku
dle §107 odst. 1 ve spojení s §73 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Stěžovatelka má za to, že realizace napadeného rozsudku by vedla k neúměrným obtížím.
Závěry městského soudu mají pro stěžovatelku fatální následky, které by s ohledem na potřebu
konzistentnosti rozhodování spočívaly v nutnosti klasifikovat všechny komisionální zkoušky
veřejně. Stěžovatelka má asi 50 000 studentů a probíhá zkouškové období, proto by stěžovatelce,
jakož i stovkám až tisícům studentů, vznikla újma spočívající v porušení pravidel zakotvených
ve vnitřních předpisech stěžovatelky. Jednalo by se o možnou příčinu neplatnosti takových
zkoušek, v nejhorším případě neplatnosti absolvování vysokoškolského studia. Další důvod
spatřuje stěžovatelka v jasnosti statusu žalobkyně jako studentky, který je stěžovatelka povinna
aktualizovat v matrice studentů.
[7] Žalobkyně se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nijak nevyjádřila.
III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[8] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve smyslu
§107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.
[9] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba,
aby se soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly
možnost vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám. Tyto skutečnosti
jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její
intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského
soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem.
[10] Jak již dříve Nejvyšší správní soud judikoval, poskytují soudy ve správním soudnictví
primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného účinku
je tak koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka správního řízení
– před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li pro to splněny
zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik újmy na straně
žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, tak budou nepochybně
představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce. S ohledem
na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem nicméně nelze žalovanému správnímu orgánu
upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky soudního přezkumu provedeného
krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností.
[11] Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS, pak zásadně platí, že „zruší-li krajský soud
rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným
právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána
kasační stížnost“. Uvedené neznamená, že odkladný účinek kasační stížnosti nemůže být
žalovanému přiznán za žádných okolností. Půjde však o případy výjimečné, kdy odložení účinků
rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu,
jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu,
než která přiznáním odkladného účinků vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu s jiným
veřejným zájmem.
[12] Otázkou přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného správního orgánu
se zabýval rozšířený senát i v usnesení ze dne 1. 1. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58. V něm
sice primárně řešil možnost přiznání odkladného účinku v důsledku hrozby existence dvou
odlišných správních rozhodnutí v téže věci, nicméně i v nyní posuzovaném případě lze odkázat
na závěry zde vyslovené. Dle rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu újmou žalovaného
„nebude ohrožení jakéhokoliv veřejného zájmu, resp. veřejného zájmu v širším slova smyslu, tj. např. zájmu
na obecném výběru daní, na jednotném postupu správních orgánů či na procesně hladkém průběhu řízení.
Ohrožení veřejného zájmu nemůže zpravidla představovat ani přiznání a vyplacení určité částky důchodu.
Náklady důchodového pojištění jsou součástí nákladů státního rozpočtu; s ohledem na jeho rozsah a obsah je
i případné vyplacení neprávem přiznané dávky újmou spíše zanedbatelnou“. Příkladmo pak rozšířený senát
uvádí, že újmu odůvodňující přiznání odkladného účinku může představovat ohrožení důležitého
veřejného zájmu, kterým je ochrana vzácné kulturní památky, vrácení řidičského oprávnění
duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, či udělení
povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.
[13] Na základě citovaných závěrů a příkladmo uvedených situací, kdy lze skutečně
předpokládat ohrožení důležitého veřejného zájmu, je zřejmé, že ohrožení důležitého veřejného
zájmu nemůže představovat tvrzená nutnost aktualizace statusu žalobkyně jako studentky
v matrice studentů. Stěžovatelka nijak nekonkretizovala, zda je v důsledku tohoto zápisu nějak
ohrožen důležitý veřejný zájem, ani o jaký veřejný zájem by se mohlo jednat. V tomto rozsahu
jsou tudíž její tvrzení nedostatečná a neodůvodňují žádným způsobem potřebu přiznání
odkladného účinku.
[14] Co se týče ohrožení platnosti zkoušek, případně i absolvování studia, zde jsou tvrzení
stěžovatelky konkrétní, nicméně ve vztahu k možnosti přiznání odkladného účinku předmětné
kasační stížnosti nejsou uvedené důvody jakkoliv relevantní. Podstata odkladného účinku spočívá
v dočasné procesní ochraně účastníka řízení, která působí pouze ve vztahu k napadenému
rozhodnutí a pro daný konkrétní případ. Tomu pak musí odpovídat i důvody, pro které je možné
jej přiznat. Stěžovatelka spatřuje důvody pro přiznání odkladného účinku v obecném ohrožení
platnosti všech probíhajících zkoušek, přičemž ohrožení veřejného zájmu nikterak nespojuje
se zrušením napadeného rozhodnutí týkajícího se žalobkyně. Faktickým důsledkem zrušení
napadeného rozhodnutí je především potřeba opakování obhajoby disertační práce žalobkyně
postupem deklarovaným městským soudem, případně provedení souvisejících úkonů
(jako je již tvrzené obnovení statutu žalobkyně jako studentky). V této souvislosti
ovšem stěžovatelka žádné ohrožení důležitého veřejného zájmu nenamítá.
[15] Hypotetická neplatnost všech probíhajících zkoušek plyne z právního názoru
vysloveného městským soudem a případné možnosti studentů úspěšně žalovat totožné vady
v procesu zkoušení, které vedly ke zrušení napadeného rozhodnutí ve věci žalobkyně.
Tuto hrozbu ovšem nelze odstranit přiznáním odkladného účinku předmětné kasační stížnosti.
Dočasný odklad výkonu rozhodnutí v daném případě nemůže nikterak zhojit případný vadný
postup v průběhu zkoušek dalších studentů. Pokud by Nejvyšší správní soud následně vyhověl
kasační stížnosti a shledal postup fakulty stěžovatelky v daném případě správným, pak by bylo
zřejmé, že žaloby studentů podané ze stejných důvodů nebudou úspěšné. Pokud by ale Nejvyšší
správní soud souhlasil s názorem městského soudu, hrozila by v případě podání žaloby některých
studentů potřeba opakovat nesprávným postupem dotčené zkoušky a obhajoby bez ohledu na to,
zda kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. Nutno podotknout, že závěry městského
soudu nezpůsobují bez dalšího neplatnost všech zkoušek, případně absolvování studia,
které proběhnou stejným způsobem. Zakládají toliko možnost, že městský soud vyhoví žalobám
nespokojených studentů proti postupu fakulty i v dalších případech. Nijak ale neohrožují platnost
zkoušek a absolvování studia těmi, kteří s postupy i výsledky zkoušek souhlasí a žalobu
proti příslušnému rozhodnutí nepodají. Lze tedy uzavřít, že obavy stěžovatelky jsou částečně
neopodstatněné, přičemž přiznání odkladného účinku nemůže na případných důsledcích
ve vztahu k jiným zkouškám cokoliv změnit.
[16] Nejvyšší správní soud rozumí obavám stěžovatelky, která se cítí být vázána názorem
městského soudu ve vztahu ke všem zkouškám a obhajobám probíhajícím podle téhož vnitřního
předpisu. Jak už bylo uvedeno, přiznání odkladného účinku v této věci ovšem nemůže nic změnit
na zákonnosti či nezákonnosti postupu v jiných řízeních. Je výhradně na stěžovatelce,
zda je ochotna podstoupit případné riziko opakování zkoušek (to však jen v případech,
v nichž by studenti iniciovali soudní přezkum), vyčká na názor Nejvyššího správního soudu
a nebude ani pod nátlakem závěrů městského soudu měnit své dosavadní postupy,
nebo zda uvedené riziko nepodstoupí a bude v aktuálně probíhajícím zkouškovém období
respektovat názor městského soudu.
[17] Ze všech shora uvedených důvodu Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou naplněny. Proto rozhodl, jak
je ve výroku uvedeno.
[18] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. června 2017
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu