ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.189.2017:19
sp. zn. 6 As 189/2017 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Mgr. M. Š.,
zastoupen Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného č. j. MV-77695-3/KM-2015 ze dne 5. 6. 2015 v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 A 141/2015 - 63 ze dne 27. 4. 2017, o návrhu
žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalovaný (dále „stěžovatel“) napadá rozsudek Městského
soudu v Praze (dále „městský soud“) ze dne 27. 4. 2017, č. j. 11 A 141/2015 - 63,
(dále „napadený rozsudek“), jímž městský soud výrokem č. I zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne
5. 6. 2015, č. j. MV-77695-3/KM-2015, (dále „napadené rozhodnutí“) a rozhodnutí ředitele
Krajského ředitelství Policie hl. m. Prahy č. j. KRPA-107906-2/ČJ-2015-0011KR ze dne
18. 3. 2015 (dále „prvostupňové rozhodnutí“) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Výrokem
č. II městský soud uložil Krajskému ředitelství Policie hl. m. Prahy povinnost poskytnout žalobci
informace požadované v žádosti o poskytnutí informace ze dne 13. 3. 2015, a to do 15 dnů
od právní moci rozsudku. Výrokem č. III uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu
nákladů řízení ve výši 15.342 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce
žalobce.
Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti prvostupňovému
rozhodnutí, jímž byla dle §15 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
(dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) odmítnuta z důvodu zneužití práva
na informace žádost o poskytnutí personálních informací o plk. Mgr. Bc. K. P.
Městský soud v napadeném rozsudku zrekapituloval, že žalobce podal dne 13. 3. 2015
žádost o informace, kterou se domáhá poskytnutí informací o řediteli Obvodního ředitelství
policie Praha 1 plk. Mgr. Bc. K. P., od kdy je ve služebním poměru u Policie ČR, v jakých
služebních hodnostech, na jakých služebních místech a na jakých služebních působištích, kde a s
uvedením doby od kdy do kdy, zda byl ve služebním poměru u Sboru národní bezpečnosti a
pokud ano, od kdy, v jakých služebních hodnostech, na jakých služebních místech a na jakých
služebních působištích, a s uvedením doby od kdy do kdy, zda byl přede dne 1. 1. 1990 členem
nebo kandidátem Komunistické strany Československa, jakou vysokou školu vystudoval a na jaké
vysoké škole získal akademické tituly magistr a bakalář a v jakém oboru, od kdy vykonává funkci
ředitele Obvodního ředitelství policie Praha 1, zda proti němu bylo v minulosti vedeno řízení o
kázeňském přestupku a pokud ano, o jakém, z jakého důvodu a s jakým výsledkem, jaký služební
příjem mu byl vyplacen v roce 2014 v měsících lednu až prosinci včetně, s uvedením všech složek
podle §113 zákona č. 361/2003 Sb., jaký služební příjem mu byl vyplacen v roce 2015 v měsících
lednu až únoru včetně, s uvedením všech složek podle §113 zákona č. 361/2003 Sb.
Městský soud dospěl k názoru, že jakkoliv je pravděpodobné, že by žalobce žádost
o informace nepodal, kdyby pracovník veřejné správy předtím o jiné jeho žádosti rozhodl
podle jeho představ, nelze ze skutkového stavu vyvodit závěr, že žalobcova žádost má za cíl
dotčenou osobu poškodit, tedy ji např. šikanovat, vydírat, vyprovokovat vůči ní nenávist apod.
V posuzovaném případě samotný motiv pro podání žádosti o poskytnutí informací nemohl být
bez dalšího shledán skutečností svědčící o zneužití práva žalobcem. Důvod pro odmítnutí žádosti
o poskytnutí informací tedy vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nenastal. Městský soud
následně posoudil, zda by poskytnutí požadovaných informací nebylo v rozporu se zákonem
o svobodném přístupu k informacím a uzavřel, že povinný subjekt (Krajské ředitelství Policie
hl. m. Prahy) má žalobci tyto informace poskytnout.
Stěžovatel v kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti
odkladný účinek, neboť v případě zrušení napadeného rozsudku by již případné škody vniklé
poskytnutím požadovaných informací nemohly být zpětně napraveny, přičemž přiznání
odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel k tomu odkazuje
na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2015, č. j. 5 As 154/2015 - 35, kterým bylo
rozhodnuto v obdobné právní věci.
Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil tak,
že podle něj nelze při rozboru důvodů, které svědčí pro a proti přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti odhlédnout od merita a okolností sporu. Žalobce se již od 13. 3. 2015 (a dosud
bezvýsledně) domáhá poskytnutí informací o veřejně činné osobě (řediteli obvodního ředitelství
Policie ČR), mající souvislost s výkonem její úřední, veřejné funkce. Údajné zneužití práva
je pouhou záminkou pro obstrukční postup žalovaného, kterým zneužívá právo žalovaný. Návrh
na přiznání odkladného účinku se váže k novým důvodům, nepřípustně uplatněným teprve
v kasační stížnosti, proto k nim přihlížet nelze. Bylo by v rozporu se smyslem právní úpravy
řízení o kasační stížnosti, aby soud vyhověl návrhu na přiznání odkladného účinku z důvodů,
ke kterým při rozhodování o samotné kasační stížnosti přihlížet nelze.
Žalobce dále poukázal na to, že právo na informace je důležitým politickým právem,
jehož účelem je umožnit občanům podílet se na kontrole činnosti orgánů veřejné moci.
Pro žadatele má požadovaná informace význam jenom tehdy, pokud je poskytnuta bez prodlení.
Plynutím času se význam požadované informace vytrácí a informace poskytnutá až po letech
ztrácí praktický význam. Tato skutečnost nachází odraz v zákoně o svobodném přístupu
k informacím, který stanoví krátké lhůty pro vyřízení žádosti. Žalobce dále poukázal na judikaturu
týkající se významu rychlosti poskytování informací. Podle žalobce se odložením vykonatelnosti
napadeného rozsudku ústavně zaručené právo žalobce na informace stane jen vyprázdněným
pojmem, a případný výsledek řízení bude mít pro žalobce jenom akademický význam. Přiznání
odkladného účinku je v rozporu s veřejným zájmem a hrozící újma, kterou tvrdí žalovaný,
nebude nepoměrně větší, nežli újma, která přiznáním odkladného účinku může vzniknout
žalobci. Vůbec žádná újma žalovanému nehrozí ve vztahu k nákladovému výroku,
když tyto náklady žalovaný již uhradil.
Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej
však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, „jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem“
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného,
vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako
účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního rozhodnutí; přiznáním
odkladného účinku je prolamována právní moc rozsudku městského soudu. Stěžovatel,
který přiznání odkladného účinku navrhuje, přitom má povinnost tvrzení a povinnost důkazní,
a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil, jakou konkrétní újmu by pro něj výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly.
Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. jsou naplněny a kasační stížnosti proto přiznal odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud musel předně posoudit, zda okamžité splnění povinností vyplývající
z napadeného rozsudku představuje pro stěžovatele nepoměrně větší újmu než nevýhoda
plynoucí z dočasné suspenze tohoto rozsudku pro žalobce. Nejvyšší správní soud považuje
za opodstatněné tvrzení stěžovatele, že v případě zrušení napadeného rozsudku by již případné
škody vniklé poskytnutím požadovaných informací nemohly být zpětně napraveny. Případný
úspěch stěžovatele by tak byl ryze akademický; informace by mezitím již byly
poskytnuty. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že nyní nejde pouze o bezprostřední zájem
stěžovatele, ale zejména o zájmy osoby ve služebním poměru u Policie ČR, které se týkají
informace, které by měly být poskytnuty. Stěžovatel v kasační stížnosti nerozporuje, že u většiny
žalobcem požadovaných informací není věcný důvod pro jejich odmítnutí dán a povinný subjekt
je zpravidla poskytuje. Poukazuje však na to, že žalobce žádal i o poskytnutí takových informací,
u kterých by podle stěžovatele převážil zájem na ochraně soukromí nad zájmem veřejnosti
na informaci o těchto skutečnostech. Právě třetí osoba, které se informace týkají, by mohla být
výkonem rozsudku městského soudu ve svých právech dotčena nejvíce. Otázka, zda městský
soud správně rozhodl o povinnosti poskytnout požadované informace, bude předmětem
meritorního přezkumu, jehož výsledek nyní nelze jakkoliv předjímat. Nejvyšší správní soud
tedy při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku vážil v souladu s §73 odst. 2 s. ř. s.
i tyto právní následky výkonu kasační stížností napadeného rozhodnutí.
Újmu hrozící žalobci v případě přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud
naopak vyhodnotil jako málo závažnou, neboť tato újma by spočívala pouze v pozdějším vyřízení
jeho žádosti o poskytnutí informací ze dne 13. 3. 2015. K vyřízení žádosti by totiž došlo
po nabytí právní moci případného rozsudku Nejvyššího správního soudu o tom, že se kasační
stížnost žalovaného zamítá. Přiznáním odkladného účinku nebude právo žalobce na poskytnutí
informací zmařeno, nýbrž toliko odložena jeho realizace.
Nejvyšší správní soud dodává, že mu není známo, že by přiznáním odkladného účinku
mohlo dojít k újmě na důležitém veřejném zájmu. Na závěr Nejvyšší správní soud nad rámec
nezbytného podotýká, že v případě usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2015,
č. j. 5 As 154/2015 - 35, na které odkázal stěžovatel, se nejednalo o obdobný případ,
neboť v dané věci byl odkladný účinek přiznán z důvodu, že byly dány pochybnosti o postavení
stěžovatelky jako povinného subjektu.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný
účinek. Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 27. 4. 2017, č. j. 11 A 141/2015 - 63. Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná,
že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatele žádným způsobem nepředjímá
své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2017
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu