ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.340.2017:33
sp. zn. 6 As 340/2017 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobců: a) Ing. J. H., b) Ing.
H. H., zastoupeni Mgr. Kateřinou Sigmundovou, advokátkou, se sídlem Jiráskova 614, Česká
Lípa, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2,
za účasti osob zúčastněných na řízení: I.) Česká telekomunikační infrastruktura a.s., se
sídlem Olšanská 2681/6, Praha 3, II.) M. D., III.) R. S., IV.) J. S., o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 13. 1. 2015, č. j. OÚPSŘ 127/2015-330-rozh., v řízení o kasační stížnosti
žalobců a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26.
9. 2017, č. j. 59 A 28/2016 - 61, o návrhu žalobců a) a b) na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobců a) a b) se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 26. 9. 2017,
č. j. 59 A 28/2016 - 61, zamítl žalobu žalobců proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2015,
č. j. OÚPSŘ 127/2015-330-rozh., ve věci územního rozhodnutí o umístnění stavby
samoobslužné mycí linky v ul. M. v Č. L., včetně přípojky vody, kanalizace, plynu, elektro,
přeložky lampy veřejného osvětlení a zpevněných ploch na pozemcích p. č. X a X v k. ú. Č. L.
[2] Proti tomuto rozsudku podali žalobci a) a b) (dále jen „stěžovatelé“) kasační stížnost,
v níž požádali o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tento návrh odůvodnili tím,
že povolením zamýšlené stavby ve stavebním řízení nebo dokonce jejím provedením
by stěžovatelům vznikla nevratná újmy v podobě dotčení jejich vlastnického práva sousedního
pozemku. Pokud by kasační stížnosti odkladný účinek přiznán nebyl, může dojít k vydání
stavebného povolení a tím k naplnění předpokladu ustanovení §94 odst. 5 zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „stavební zákon“), což ve s vém důsledku by pro stěžovatele mohlo znamenat,
že eventuální úspěch v tomto řízení pro ně již bude nevýznamný, protože dojde-li ke zrušení
územního rozhodnutí po povolení stavby, územní rozhodnutí se již nevydává. Újma na straně
stavebníka bude nepoměrně nižší, neboť se jedná o umístění zařízení bez lidské obsluhy, může
dojít pouze k posunutí zahájení provozu takové myčky.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil podáním
ze dne 31. 10. 2017, v němž uvedl, že stěžovatelé uvedli stejnou argumentaci jako v případě
návrhu adresovaného krajskému soudu. Poukázal přitom na to, že předmětná žaloba byla
krajským soudem zamítnuta. Měl za to, že přiznání odkladného účinku je institut mimořádný,
který je možné aplikovat pouze tam, kde navrhovatel prokáže splnění v zákoně uvedených
podmínek. Žalovaný přitom namítal, že stěžovatelé splnění zákonných podmínek pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti netvrdili a neprokázali, zvláště když provoz předmětné
stavby v daném místě je vázán na výsledek zkušebního provozu
[4] Osoby zúčastněné na řízení I.) až IV.) se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nevyjádřily.
[5] Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba,
aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Ve vztahu k nyní projednávané věci je nejprve třeba uvést, že krajský soud žalobě
odkladný účinek přiznal, a to usnesením ze dne 25. 4. 2017, č. j. 59 A 28/2016 – 34. Nejvyšší
správní soud podotýká, že v této věci stěžovatelé brojí proti rozhodnutí o umístění stavby
na sousedícím pozemku. Stěžovatelé mají za to, že realizace předmětné stavby je v rozporu
s právními předpisy a nepřiměřeně zasahuje do jejich vlastnických práv.
[7] Nejvyšší správní soud v první řadě připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu
rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by, s ohledem
na poměry konkrétního stěžovatele, mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí
u tohoto stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným následkům.
[8] Ve smyslu právě uvedeného tak lze konstatovat, že možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek, tj. kasační
stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Břemeno
tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku,
tj. negativních právních důsledků spjatých s rozhodnutím krajského soudu, nesou v dané věci
stěžovatelé (zde žalobci a) a b)). Hrozbu nepoměrně větší újmy musí stěžovatelé dostatečně určitě
tvrdit a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající
celé řízení o kasační stížnosti - kasační soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní
vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně
individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 – 74, všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud přitom nyní pomíjí, zda jsou námitky stěžovatelů
týkající se dané věci (zákonnosti územního rozhodnutí) důvodné, či nikoli, neboť přezkum
důvodů je vyhrazen až meritornímu posouzení věci a není předmětem rozhodnutí o návrhu
na přiznání odkladného účinku. K povaze přezkoumávaného rozhodnutí při rozhodování
o odkladném účinku však přihlédnout musí.
[9] Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatelé prokázali, že by jim v důsledku výkonu
rozsudku krajského soudu hrozila nepoměrně větší újma než jiným osobám. Stěžovatelé spatřují
hrozbu nepoměrně větší újmy v tom, že v případě nepřiznání odkladného účinku může být
soudní přezkum ze strany Nejvyššího správního soudu zmařen, jelikož v mezidobí může být
vydáno stavební povolení, jehož existencí a zákonností nemusí otřást ani případné následné
zrušení přezkoumávaného územního rozhodnutí v souladu s ustanovením §94 odst. 5
stavebního zákona. Nejvyšší správní soud musí konstatovat, že tato eventualita může skutečně
nastat, neboť v případě, kdy po vydání územního rozhodnutí je vydáno i stavební povolení,
které nabude právní moci, a následně dojde ke zrušení územního rozhodnutí, se dle §94 odst. 5
stavebního zákona již územní rozhodnutí znovu nevydává bez ohledu na to, zda již stavba byla
zahájena, či nikoliv. Případné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které by přisvědčilo
argumentaci stěžovatelů ohledně porušení jejich práv v územním řízení, tedy nemusí mít žádný
vliv na jejich právní sféru, pokud bude v mezidobí vydáno pravomocné stavební povolení.
Důvodem pro zrušení stavebního povolení totiž nemůže být skutečnost, že územní rozhodnutí
bylo po nabytí právní moci stavebního povolení zrušeno (viz rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ze dne 23. 9. 2014, č. j. 1 As 176/2012 – 140, a Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2015,
sp. zn. II. ÚS 3831/14). Pokud tedy v průběhu řízení a ke dni nabytí právní moci stavebního
povolení existovalo pravomocné územní rozhodnutí (jehož účinky nebyly rozhodnutím soudu
pozastaveny), nelze spatřovat nezákonnost stavebního povolení pouze v tom, že územní
rozhodnutí bylo později zrušeno, tedy může dojít k realizaci stavby, která však nemá pravomocné
územní rozhodnutí.
[10] Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že stavebník může přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti také subjektivně pociťovat jako určitou újmu. Ta by spočívala v nemožnosti
postupovat v souladu s pravomocným správním rozhodnutím o umístění předmětné stavby,
které nadto nebylo shledáno nezákonným ani krajským soudem. Nejvyšší správní soud
ovšem tuto újmu stavebníka poměřil s újmou hrozící stěžovatelům a dospěl k závěru, že újma
hrozící stěžovatelům dosahuje významně větší intenzity. Byť Nejvyšší správní soud situaci
stavebníka chápe, nepovažuje jeho újmu za daného stavu věci za natolik závažnou,
aby její existence bránila přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[11] Nejvyšší správní soud závěrem posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné skutečnosti,
pro které by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[12] Nejvyšší správní soud se tak ztotožnil se závěry, k nimž dospěl krajský soud v usnesení
ze dne 25. 4. 2017, č. j. 59 A 28/2016 – 34. Z vyjádření účastníků plyne, že skutkový stav věci
se v daném případě od té doby významně nezměnil.
[13] Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti nicméně Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své rozhodnutí
o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2017
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu