ECLI:CZ:NSS:2017:6.AZS.344.2017:34
sp. zn. 6 Azs 344/2017 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: V. T. T.,
zastoupena Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 25, 110 00
Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu
cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 22. 4. 2016, č. j. MV-34024-4/SO-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2017, č. j. 11 A 56/2016 - 50, o návrhu na
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobkyně se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení v ěci
[1] Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 5. 10. 2017,
č. j. 11 A 56/2016 - 50, byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2016,
č. j. MV-34024-4/SO-2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný
nevyhověl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky ze dne 8. 12. 2015, č. j. OAM-12814-47/PP-2014, kterým byla zamítnuta
žádost žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky.
II. Návrh na odkladný účinek
[2] Nejvyšší správní soud obdržel ve výše nadepsané věci dne 19. 10. 2017 kasační stížnost
žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“), kterou se domáhá zrušení shora označeného rozsudku
městského soudu. Současně stěžovatelka podala návrh na přiznání odkladného účinku dle §107
odst. 1 ve spojení s §73 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatelka odůvodnila
v doplnění kasační stížnosti ze dne 30. 11. 2017 tak, že v opačném případě by musela z území
České republiky vycestovat, což by pro ni znamenalo nenahraditelnou újmu. Stěžovatelka
by se v podstatě neměla kam vrátit, neboť v České republice žijí všichni její příbuzní včetně
manžela, který má povolen trvalý pobyt, a jediného syna, který je občanem ČR. Stěžovatelka je
ve věku 62 let a v domovské zemi nemá žádné zázemí ani možnost obživy. Pravomocným
rozhodnutím o zamítnutí její žádosti ztrácí stěžovatelka možnost legitimně pobývat na území
České republiky, čímž by došlo k přerušení a poškození jejích sociálních a rodinných vazeb,
jakož i k ukončení sdílení společné domácnosti s občanem České republiky, a tedy k nucenému
zrušení důvodu, na základě kterého stěžovatelka legitimně žádala o udělení přechodného pobytu.
Dle názoru stěžovatelky se přiznání odkladného účinku nedotkne práv třetích osob a není
ani v rozporu s veřejným zájmem. Veškeré náklady spojené s pobytem stěžovatelky hradí její syn,
takže nehrozí jakékoliv zatížení veřejných rozpočtů ze strany stěžovatelky.
[4] Podle stěžovatelky by nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti vedlo
též k nepřiměřenému zásahu do práva na spravedlivý proces, neboť by jinak nemohla legitimně
uplatňovat svá práva v rámci řízení o kasační stížnosti.
[5] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nijak nevyjádřil.
III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve smyslu
§107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.
[7] Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem, u něhož by
bylo možno automaticky očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
[8] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud proto nejprve
posuzoval, jaká újma by vznikla přiznáním, resp. nepřiznáním odkladného účinku stěžovatelům
a jiným osobám.
[9] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, k tomu, aby mohl být kasační stížnosti
takový účinek přiznán, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu
hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy tak má stěžovatel (k tomu srovnej
např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32, či ze dne
23. 1. 2014, č. j. 6 Ads 99/2013 – 11), který musí v odůvodnění svého návrhu konkretizovat,
jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Důvody možného vzniku újmy jsou
vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.
[10] V daném případě stěžovatelka povinnost tvrzení splnila. Přestože odůvodnila žádost
o přiznání odkladného účinku vznikem „nenahraditelné újmy“, Nejvyšší správní soud neshledal,
že by nesprávnost použité terminologie, která platila do 31. 12. 2011, bránila přiznání odkladného
účinku. Novelou s. ř. s. provedenou zákonem č. 303/2011 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2012
ke změně úpravy podmínek pro přiznání odkladného účinku v §73. Na rozdíl od předchozí
právní úpravy již není nutné prokazovat tzv. „nenahraditelnou újmu“ žalobce (resp. důvodnou
obavu její hrozby), ale je třeba prokázat nepoměr mezi újmou, která by vznikla žalobci
nepřiznáním odkladného účinku, a případnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám,
pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo.
[11] Stěžovatelka spatřuje hrozící újmu ve znemožnění účasti v soudním řízení, resp. v zásahu
do práva na spravedlivý proces, a dále v nutnosti vrátit se do země původu v situaci, kdy je
osobou vyššího věku a v domovské zemi nemá žádné zázemí, z čehož plyne i zásah
do jejího soukromého a rodinného života. Zároveň by tím byl „odstraněn“ důvod, pro který žádá
o udělení přechodného pobytu, neboť v České republice sdílí domácnost se svým synem,
občanem České republiky. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že první jmenovaný důvod
nepředstavuje újmu, která by splňovala podmínky pro přiznání odkladného účinku. Nejvyšší
správní soud upozorňuje, jak již opakovaně vyslovil, že samotné právo stěžovatele účastnit
se osobně řízení o kasační stížnosti či být v kontaktu se svým zástupcem, pro přiznání
odkladného účinku nepostačuje (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017,
č. j. 6 Azs 261/2017 – 25, či ze dne 11. 10. 2017, č. j. 6 Azs 270/2017 – 28).
[12] Nejvyšší správní soud shledal, že relevantní újmu pro přiznání odkladného účinku
představuje nutnost vycestovat z území České republiky a z toho plynoucí důsledky – tvrzená
nemožnost starší osoby sdílet domácnost se svým synem (Nejvyšší správní soud
tímto nijak nehodnotí důvodnost kasační stížnosti a správnost posouzení rozhodných otázek
žalovaným či městským soudem) a zásah do soukromého a rodinného života. Výkonem
rozhodnutí by jí proto vznikla nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám. Soud neseznal, že by přiznání odkladného účinku mohlo
v posuzované věci způsobit jiným osobám větší újmu, než která hrozí stěžovatelce. Důvody
nevyhovění stěžovatelčině žádosti o povolení k pobytu nebyly takové povahy, že by její další
pobyt na území České republiky mohl znamenat hrozící nebezpečí pro třetí osoby, či jinou újmu.
Nejvyšší správní soud neshledal ani jiné okolnosti, které by tomu nasvědčovaly. Soud je
proto přesvědčen, že nepřiznání odkladného účinku by pro stěžovatelku znamenalo nepoměrně
větší újmu, než jaká by jeho přiznáním mohla vzniknout jiným osobám.
[13] Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné
straně újmu hrozící stěžovatelce v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé
důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího
veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.
Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu
proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího stěžovatelce
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, publ. pod č. 1698/2008 Sb. NSS). S ohledem na skutečnost,
že v daném případě jde o neudělení přechodného pobytu z důvodu nesplnění zákonných
podmínek a věc se netýká žádného porušování právních předpisů stěžovatelkou, je riziko
narušení veřejného zájmu, oproti újmě hrozící stěžovatelce, jen nízké nebo maximálně mírné
intenzity. Spočívá v tom, že cizinec, který podle pravomocného rozhodnutí nemá právo pobývat
na území České republiky, zde bude moci až do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu setrvat.
Proto nelze vyvodit, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Tím je splněna druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[14] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2017
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu