ECLI:CZ:NSS:2017:6.AZS.90.2017:18
sp. zn. 6 Azs 90/2017 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: M. L.,
zastoupen Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 8. 2014, č. j. CPR-8927-2/ČJ-2014-930310-V243, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2017,
č. j. 32 A 79/2014 - 55, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2017,
č. j. 32 A 79/2014 - 55, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále „stěžovatel“) napadá rozsudek Krajského
soudu v Brně ze dne 16. 2. 2017, č. j. 32 A 79/2014 - 55, (dále „napadený rozsudek“),
jímž krajský soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 8. 2014,
č. j. CPR-8927-2/ČJ-2014-930310-V243, (dále „napadené rozhodnutí“). Napadeným
rozhodnutím bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Krajského
ředitelství policie kraje Vysočina, odboru cizinecké policie ze dne 26. 4. 2014,
č. j. KRPJ 13622/ČJ-2014-160022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým
rozhodnutím bylo stěžovateli podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba,
po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce 1 rok.
Důvodem rozhodnutí bylo zjištění, že žalobce od 23. 7. 2013 do 4. 2. 2014 pobýval na území
České republiky neoprávněně.
Stěžovatel v rámci doplnění kasační stížnosti ze dne 28. 4. 2017 požádal o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. V případě nepřiznání odkladného účinku by mu hrozila
závažná újma spočívající v nemožnosti pobývat na území České republiky, a to i s ohledem
na skutečnost, že napadený rozsudek je nezákonný. V případě nuceného opuštění České
republiky by neměl možnost v předmětném řízení vystupovat osobně a být v kontaktu
se svou právní zástupkyní a udělovat ji pokyny v rámci právního zastoupení, bylo
by tak porušeno jeho právo na spravedlivý proces, což by pro něj znamenalo značnou újmu,
jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu. V případě, že by byl stěžovatel úspěšný
v předmětném řízení o kasační stížnosti, mohla by mu navíc vzniknout značná újma,
pokud by byl nucen vycestovat v důsledku realizace žalobou napadeného rozhodnutí.
K tomuto návrhu žalovaná uvedla, že s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
nesouhlasí. Odůvodnění zásahem práva na spravedlivý proces nemůže být užito jako obecného
nástroje pro další legalizaci pobytu na území ČR. Přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu
s důležitým veřejným zájmem, a to požadavkem, aby se na území zdržovali pouze ti cizinci,
kteří dodržují právní předpisy a respektují právní řád ČR. Má-li být správní opatření ve formě
správního vyhoštění opatřením účinným, musí jeho účinky nastat co nejdříve po spáchání
protiprávního jednání. Další legalizací pobytu cizinců z důvodu využití všech opravných
prostředků je bezdůvodně prodlužována doba jejich pobytu na území, během které se cizincům
nabízí, aby prostřednictvím svých vazeb na území dosáhli důvodnosti aplikace §119a odst. 2
zákona o pobytu cizinců. Žalovaná proto navrhuje nepřiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelův návrh je důvodný a přiznal kasační
stížnosti odkladný účinek.
Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“ Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
„soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
K první podmínce Nejvyšší správní soud uvádí, že v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, dospěl k následujícímu právnímu závěru: „Je-li přezkoumáváno rozhodnutí
příslušných správních orgánů o správním vyhoštění, je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné
povahy tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva
na respektování soukromého života. K tomu musí soud přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel v žádosti o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti (§107 odst. 1 s. ř. s.) netvrdí konkrétní skutkové okolnosti svého případu
ani nenavrhuje důkazy k jejich prokázání.“ Dále v usnesení č. j. 5 As 73/2011 – 100 ze dne 18. 8. 2011
dospěl k závěru, že „může být pro výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces nezbytné,
aby stěžovatel mohl zůstat na území ČR do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Byť je stěžovatel
v tomto řízení, jak požaduje soudní řád správní, zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu
na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd.“
Stěžovatel uvedenou újmu tvrdil a Nejvyšší správní soud je toho názoru, že uvedená újma
je nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Nelze
totiž bez dalšího dovozovat, že by přiznání odkladného účinku v tomto případě vůbec mohlo
jiným osobám jakoukoliv újmu způsobit. První podmínka je tak splněna.
K druhé podmínce zdejší soud uvádí následující. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, „[p]okud jde o možný rozpor
s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání
odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje
pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s.
Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality
vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 5 As 17/2008 - 131, č. 1698/2008 Sb.
NSS).“ Nejvyšší správní soud neshledal, že by v daném případě bylo posečkání s výkonem
rozhodnutí o správním vyhoštění v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Žalovaná ve vyjádření tvrdí, že přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu
s požadavkem, aby se na území zdržovali pouze ti cizinci, kteří dodržují právní předpisy
a respektují právní řád ČR. Má-li být správní opatření ve formě správního vyhoštění opatřením
účinným, musí jeho účinky nastat co nejdříve po spáchání protiprávního jednání.
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že odkladný účinek kasační stížnosti neznemožní
definitivně výkon správního rozhodnutí, neboť přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
se účinky napadeného rozhodnutí toliko odkládají. K naplnění veřejného zájmu na tom,
aby se na území zdržovali pouze ti cizinci, kteří dodržují právní předpisy a respektují právní řád,
může postačovat i pozdější nastoupení účinků správního rozhodnutí. Stěžovatel nebyl vyhoštěn
z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, veřejného pořádku či zdraví, nýbrž z důvodu, že na území
ČR pobýval bez platného víza, a to po dobu od 23. 7. 2013 do 4. 2. 2014. Za těchto skutkových
okolností nelze v přiznání odkladného účinku kasační stížnosti shledat ohrožení důležitého
veřejného zájmu.
Druhá podmínka je tudíž také naplněna.
Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že jsou splněny obě podmínky pro přiznání
odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud připomíná, že k tomu, aby přiznání odkladného účinku
v tomto případě mohlo naplnit jeho smysl, který spočívá v oddálení nepříznivých důsledků
napadeného správního rozhodnutí ve vztahu ke stěžovateli, je třeba odkladný přiznat nejen
ve vztahu k napadenému rozsudku, nýbrž také ve vztahu k napadenému rozhodnutí
a k prvostupňovému rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyšší správního soudu ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 – 96), a proto tak Nejvyšší správní soud tímto usnesením činí.
Závěrem Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí
o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2017
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu