ECLI:CZ:NSS:2017:7.AS.108.2017:30
sp. zn. 7 As 108/2017 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Mgr. D. K., proti
žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2017, č. j. 32 A
11/2017 - 15,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobkyně byla rozhodnutím Městského úřadu Valašské Meziříčí ze dne 7. 7. 2016,
č. j. MěÚVM 29702/2016, uznána vinnou ze spáchání přestupku podle §83 odst. 1 písm. f)
zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále
jen „zákon č. 56/2001 Sb.“). Tohoto přestupku se měla dopustit tím, že jako vlastník vozidla
vyřazeného z provozu podle §12 odst. 6 zákona č. 56/2001 Sb. příslušnému správnímu orgánu
neodevzdala požadované dokumenty. Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 2. 2017, č. j. KUZL-
56146/2016, částečně změnil rozhodnutí Městského úřadu Valašské Meziříčí tak, že změnil výši
sankce a upustil od povinnosti žalobkyně hradit náklady řízení.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně ke Krajskému soudu v Brně žalobu podle
§65 s. ř. s. Krajský soud v Brně však dospěl k závěru, že místně příslušným soudem k projednání
věci je Krajský soud v Ostravě, a proto napadeným usnesením žalobu postoupil podle §7 odst. 5
s. ř. s. místně příslušnému soudu.
II.
[3] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost. V ní uvedla, že krajský soud nevzal v potaz, že žalobu směřovala proti Krajskému úřadu
Zlínského kraje, který nespadá do obvodu Okresního soudu v Karviné, a dále, že v roce 2011
byla její žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje projednána právě Krajským
soudem v Brně. V jiném řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě nadto podala námitku
podjatosti vůči všem soudcům, přičemž Vrchní soud v Olomouci její námitce vyhověl. Závěrem
stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení
o kasační stížnosti.
III.
[4] Nejvyšší správní soud předně podotýká, že podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS,
není podání kasační stížnosti proti usnesení o postoupení místně příslušnému soudu podle §7
odst. 5 s. ř. s. spojeno s poplatkovou povinností ani s povinným zastoupením advokátem.
O stěžovatelčině žádosti o osvobození od soudních poplatků proto Nejvyšší správní soud
nerozhodoval.
[5] Pokud jde o stěžovatelčinu žádost o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti,
podle §35 odst. 8 s. ř. s. lze navrhovateli na návrh ustanovit zástupce pro řízení o kasační
stížnosti, jsou-li u něj splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to nezbytně třeba k ochraně jeho práv; tyto podmínky přitom musí být splněny zároveň.
Aniž by přistupoval ke zkoumání podmínky první, ve vztahu k podmínce druhé Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že v případě postoupení místně příslušnému soudu nejde o právně natolik
složitou věc, aby bylo nutné stěžovatelce zástupce pro řízení o kasační stížnosti ustanovovat
(srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, č. j. 5 As 123/2015 -
14). Jak ostatně konstatoval Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 6. 12. 2012, č. j. 7 Afs
91/2012 - 13, „otázka místní příslušnosti (§7 odst. 2 s. ř. s.) toho kterého krajského soudu k rozhodování o
správních žalobách […] je natolik elementární záležitostí, že je každému soudu zřejmá bez jakéhokoliv bližšího
zkoumání (na prvý pohled).“ Nejvyšší správní soud proto stěžovatelčinu žádost o ustanovení
právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti prvním výrokem zamítl.
IV.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo
správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. V projednávané věci vydal
prvostupňové rozhodnutí Městský úřad Valašské Meziříčí, který má sídlo ve Valašském Meziříčí.
Krajský soud proto správně uzavřel, že území města Valašské Meziříčí patří podle přílohy č. 3,
bodu 71 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, do obvodu Okresního soudu ve Vsetíně,
který podle přílohy č. 2, bodu 8 zákona o soudech a soudcích spadá do obvodu Krajského soudu
v Ostravě. Krajský soud proto otázku místní příslušnosti posoudil správně.
[9] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že podala žalobu proti rozhodnutí Krajského
úřadu Zlínského kraje, který spadá do místní příslušnosti Krajskému soudu v Brně.
Tato skutečnost je však pro určení místní příslušnosti irelevantní, neboť podle §7 odst. 2 s. ř. s.
je místní příslušnost soudu odvozena od sídla orgánu, jenž rozhodoval ve stupni prvním, a nikoliv
od sídla orgánu, který rozhodoval o odvolání. Této námitce proto Nejvyšší správní soud nemohl
přisvědčit.
[10] Nedůvodná je rovněž stěžovatelčina námitka, že proti soudcům Krajského soudu
v Ostravě v minulosti podávala námitku podjatosti, které bylo vyhověno. Při zkoumání místní
příslušnosti totiž případná podjatost soudců místně příslušného soudu nehraje roli. Tato otázka
může být a je posuzována teprve po postoupení věci místně příslušnému soudu a přidělení
věci konkrétnímu soudci, resp. senátu; soud rozhodující o postoupení věci soudu místně
příslušnému ostatně nemá při zkoumání místní příslušnosti ani možnost tuto otázku posoudit.
Ani tato námitka proto není důvodná.
[11] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[12] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu