ECLI:CZ:NSS:2017:7.AS.314.2017:10
sp. zn. 7 As 314/2017 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: E. K., proti žalovanému:
Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 9. 2017, č. j. 17 A 26/2017 - 87,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5. 9. 2017, č. j. 17 A 26/2017 - 87, k námitce
podjatosti vznesené žalobkyní rozhodl, že asistentka soudce Mgr. D. M. není vyloučena
z projednávání a rozhodnutí věci v řízení, v němž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí
žalovaného ze dne 31. 1. 2017, č. j. DSH/14530/16.
[2] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž
namítla, že vzhledem ke „vzácnosti příjmení“ asistentky soudce Mgr. M. i úřednice správního
orgánu, který o věci rozhodoval v prvním stupni, měl krajský soud blíže porovnat „minimální
příbuzenstvo“ obou osob, aby vyloučil jejich příbuzenství a tím i systémovou podjatost.
[3] Nejvyšší správní soud zkoumal naplnění podmínek řízení a konstatuje, že kasační stížnost
není přípustná z důvodu podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., neboť směřuje proti rozhodnutí,
kterým se pouze upravuje vedení řízení před krajským soudem.
[4] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[5] Z §8 odst. 2 s. ř. s. vyplývá, že z obdobných důvodů je z projednání věci vyloučena „i jiná
osoba, která se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci soudu (dále jen ‚soudní osoba‘), a též tlumočník
a znalec.“
[6] Z §3 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a změně některých zákonů, plyne, že „[v] rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem
se na rozhodovací a jiné činnosti soudů podílejí justiční čekatelé, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní
tajemníci a soudní vykonavatelé.“ Na výkonu pravomoci soudu se tedy bezprostředně podílí i asistenti
soudců jako soudní osoby, což umožňuje účastníku řízení namítat jejich podjatost.
[7] Jak plyne z §8 odst. 5 s. ř. s., o námitce podjatosti proti soudní osobě, znalci
a tlumočníkovi rozhoduje senát krajského soudu, kterému v souladu s rozvrhem práce přísluší
ve věci rozhodnout. Rozhodnutí má podle §53 odst. 2 s. ř. s. podobu usnesení.
[8] Nejvyšší správní soud se již dříve zabýval otázkou, zda je proti takovému usnesení možné
podat kasační stížnost. V usnesení ze dne 28. 5. 2008, č. j. 1 Azs 24/2008 - 2,
publ. pod 1699/2008 Sb. NSS, posuzoval Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti usnesení,
kterým krajský soud pro podjatost nevyloučil ustanovenou tlumočnici. Dospěl k závěru,
že „[v] případě podjatosti jiných osob, jako v tomto případu tlumočnice, je rozhodování svěřeno do rukou senátu,
který věc projednává (§8 odst. 5 s. ř. s.). […] [R]ozhodování o vyloučení pro podjatost [má] specifickou povahu
a v případě rozhodování o vyloučení tlumočníka se jedná o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení; kasační
stížnost je proti němu s ohledem na §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná.“
[9] Tyto závěry považoval Nejvyšší správní soud za plně aplikovatelné i v případě, kdy byla
namítána podjatost tzv. soudní osoby ve smyslu §8 odst. 2 s. ř. s. (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 5. 2014, č. j. 10 As 85/2014 - 22). Uplatní se proto i v případě, kdy se usnesení
týká podjatosti asistentky soudce.
[10] Přestože se soudní osoby obecně podílí v určitém, zákonem stanoveném rozsahu
na výkonu pravomocí soudu, nevykonávají rozhodující vliv na průběh řízení ani nejsou garantem
zákonnosti ani správnosti soudního rozhodnutí. Proto nebylo rozhodování o důvodnosti námitky
podjatosti svěřeno Nejvyššímu správnímu soudu, který by o ní rozhodoval v relativně
samostatném řízení. Namísto toho je usnesení krajského soudu svou povahou toliko
rozhodnutím v rámci řízení před krajským soudem, kterým se upravuje vedení tohoto řízení,
a kasační stížnost proti němu je vyloučena podle §104 odst. 3 s. ř. s.
[11] Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že krajský soud stěžovatelku nesprávně poučil
o přípustnosti kasační stížnosti. Nesprávné poučení soudu totiž nemůže vést k projednatelnosti
jinak nepřípustné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004,
č. j. 3 Ads 37/2004 - 36, publ. pod 737/2006 Sb. NSS).
[12] Výše uvedené však neznamená, že neúspěšný účastník řízení před krajským soudem nemá
možnost napadnout podíl vyloučených osob na rozhodování. Takovou námitku může vznést
v kasační stížnosti proti konečnému rozhodnutí krajského soudu v jeho věci. Pokud by se totiž
na rozhodování soudu podílely vyloučené osoby, mohlo by jít podle okolností konkrétního
případu o vadu mající za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, což představuje důvod
pro zrušení rozhodnutí krajského soudu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[13] Protože kasační stížnost byla odmítnuta, žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. října 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu