ECLI:CZ:NSS:2017:7.AS.365.2017:49
sp. zn. 7 As 365/2017 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Mgr. M. D., proti žalované:
Městská část Praha 18, se sídlem Bechyňská 639, Praha 9, zastoupena JUDr. Petrem Balcarem,
advokátem se sídlem Panská 895/6, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2017, č. j. 11 A 114/2015 - 72,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalovaná domáhá zrušení rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 27. 10. 2017, č. j. 11 A 114/2015 - 72, kterým byla za nicotná prohlášena
rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2015, č. j. MČ 18 21452/2015 OKT, a č. j. MČ 18 21449/2015
OKT, jimiž žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila dvě rozhodnutí o částečném odmítnutí
informací podle §15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
ve znění pozdějších předpisů.
[2] V kasační stížnosti žalovaná požádala, aby byl tomuto mimořádnému opravnému
prostředku přiznán odkladný účinek. Uvedla, že má za to, že přiznání odkladného účinku není
v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem a dále, že by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí pro ni znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a to s ohledem na to, že žalobce uplatnil vůči žalované nárok
na náhradu nemajetkové újmy ve výši 173 000 Kč, která mu údajně vznikla vydáním těch
rozhodnutí žalované, která byla v pravomocném napadeném rozsudku prohlášena za nicotná.
[3] Žalobce ve svém vyjádření k žádosti žalované uvedl, že přiznání odkladného účinku není
namístě. Podle žalobce žalovaná netvrdila ani neprokázala naplnění podmínek plynoucích
z ust. §73 odst. 2 s. ř. s. Dále žalobce podotkl, že k přiznání odkladného účinku nemůže vést
ani skutečnost, že ve věci bude případně v mezidobí před rozhodnutím o kasační stížnosti
vydáno nové rozhodnutí.
[4] Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[5] Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně ust. §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle
ust. §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s veřejným zájmem.
[6] Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32, dostupné na www.nssoud.cz).
Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní.
[7] Žalovaná (stěžovatelka) předmětnou žádost odůvodnila tím, že žalobce vůči ní uplatnil
nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 173 000 Kč, která mu údajně vznikla vydáním těch
rozhodnutí žalované, která byla v napadeném rozsudku městského soudu prohlášena za nicotná,
jakkoli ovšem toto svoje tvrzení podrobněji nenavázala na zákonné podmínky přiznání
odkladného účinku podle §73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud v tomto ohledu poukazuje
na výše uvedené a dále na dispoziční zásadu ovládající řízení o kasační stížnosti; soud není
povolán k tomu, aby za stěžovatele zjišťoval a dovozoval důvody pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2015,
č. j. 6 As 191/2015 - 36). Jak pak uvedl zdejší soud v usnesení ze dne 3. 8. 2017,
č. j. 4 Afs 140/2017 - 29, „[k] poukazu stěžovatele na skutečnost, že by mohl být ohrožen žalobami
na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, Nejvyšší správní soud konstatuje, že bez konkrétního
důkazu nelze takový následek rozsudku krajského soudu nyní předjímat“. Zdejší soud zdůrazňuje,
že zakládala-li by případná hrozba náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím
povinnost soudu přiznat kasační stížnosti odkladný účinek, znamenalo by to, že odkladný účinek
musí být při zrušení správního rozhodnutí (či jeho prohlášení za nicotné) přiznán vždy,
což neodpovídá smyslu a účelu stávající právní úpravy odkladného účinku.
[8] Nutno dodat, že soudy ve správním soudnictví poskytují primárně ochranu subjektivním
veřejným právům a rovněž institut odkladného účinku je koncipován především jako dočasná
procesní ochrana žalobce – účastníka správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj
nepříznivého rozhodnutí, jsou-li pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy
bude možno dovozovat vznik nepoměrně větší újmy na straně žalovaného (správního orgánu)
v důsledku rozhodnutí krajského soudu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, tak budou nepochybně představitelné na straně žalovaného správního orgánu
v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2013, č. j. 6 As 61/2013 - 20).
[9] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podaný žalovaným je třeba
hodnotit i ve světle názoru vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS: „S ohledem
na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho
žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům […].“ Podle usnesení zdejšího soudu ze dne
3. 8. 2017, č. j. 4 Afs 140/2017 - 29, pak: „Přiznání odkladného účinku pravomocného rozhodnutí je třeba
připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability
právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány neměly být vázány
pravomocným rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela
změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů. Přiznání odkladného
účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal slovy o nepoměrně větší újmě.“
V neposlední řadě pak z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS, plyne, že takovým ojedinělým
případem odůvodňujícím přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude sama o sobě ani
„[h]rozba existence dvou odlišných správních rozhodnutí v téže věci“.
[10] Pro úplnost pak soud dodává, že si je vědom své rozhodovací praxe, dle které je namístě
přiznat odkladný účinek kasační stížnosti směřující proti rozsudku krajského soudu, který uložil
povinnému subjektu přes jeho nesouhlas povinnost poskytnout informace (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2016, č. j. 2 As 256/2016 - 40, nebo ze dne 6. 9. 2017,
č. j. 2 As 313/2017 - 17). V nyní projednávané věci ovšem městský soud takovou povinnost
žalované neuložil. Uvedená judikatura proto na řešený případ nedopadá.
[11] Se zřetelem ke všem shora uvedeným důvodům rozhodl Nejvyšší správní soud
podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. tak, že se návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nevyhovuje.
[12] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že výrok o přiznání či nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj
předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu