ECLI:CZ:NSS:2017:7.AZS.132.2017:24
sp. zn. 7 Azs 132/2017 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: K. L. Y., zastoupen
Mgr. Lukášem Fiedlerem, advokátem se sídlem Klicperova 1266/1, Hradec Králové, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2017,
č. j. 32 Az 15/2016 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta Mgr. Lukáše Fiedlera se u r č u je částkou 3 400 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 3. 2016, č. j. OAM-222/ZA-ZA15-K01-2013, rozhodl
o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Hradci
Králové, který mu nejprve ustanovil advokáta a poté žalobu zamítl výše uvedeným rozsudkem.
III.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
[4] Stěžovatel tvrdil, že se krajský soud náležitě nevypořádal se všemi jeho argumenty
a nedostatečně zohlednil veškeré skutečnosti, které mohly mít vliv na řádné rozhodnutí ve věci.
Odůvodnění:
napadeného rozhodnutí nemělo dostatečnou oporu ve spisovém materiálu.
Stěžovatel je od roku 1978 členem politické strany Formation orientation de Congolais
(dále jen „F.O.C.“), a z tohoto důvodu se obával návratu do vlasti a následného pronásledování
ze strany vládních představitelů. Stěžovatel opustil Demokratickou republiku Kongo v roce 1989
za účelem studia a též kvůli neustále se zhoršující situaci v zemi.
[5] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[6] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou, popřípadě odmítnout
pro nepřijatelnost podle §104a s. ř. s. Námitky stěžovatele považoval za obecné, neboť
nedokládají konkrétní pochybení soudu či správního orgánu a taktéž nevyvracejí objektivitu
posouzení skutkových okolností. Žalovaný považoval právní kvalifikaci za zcela souladnou
se zákonem a odpovídající zjištěnému stavu věci.
V.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační
stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní
soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[9] Nejvyšší správní soud taktéž připomíná, že stěžovateli již byla soudní procesní ochrana
poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu. Projednání kasační
stížnosti nezvyšuje automaticky míru právní ochrany.
[10] Jelikož stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu také pro jeho nepřezkoumatelnost,
zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve touto námitkou, protože by bylo předčasné,
aby se zabýval právním posouzením věci samé, pokud by byl napadený rozsudek
nepřezkoumatelný. Vlastní přezkum rozhodnutí je totiž možný pouze za předpokladu,
že napadené rozhodnutí je srozumitelné a vychází z relevantních důvodů, z nichž je zřejmé,
proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[11] Rozhodnutí soudu je podle judikatury Nejvyššího správního soudu nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů především tehdy, opírá-li soud rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení
nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem (srov. rozsudek ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2003 Sb. NSS), nebo pokud zcela opomene vypořádat
některou z uplatněných žalobních námitek (srov. rozsudek ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 -
74). Obdobně je rozhodnutí soudu zatíženo nepřezkoumatelností v případě, že se soud ztotožní
se závěry správního orgánu a označí je za správné, přičemž se ale nevypořádá s věcnými
či právními námitkami uplatněnými v žalobě proti takovým závěrům (srov. rozsudek ze dne
23. 12. 2005, č. j. 4 As 13/2004 - 55), respektive pokud z jeho odůvodnění není zřejmé,
proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní
námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, a to zejména tehdy, jde-li o právní
argumentaci, na níž je postaven základ žaloby (srov. rozsudek ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs
24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS).
[12] Již ze samotné formulace stěžovatelových kasačních námitek je zřejmé, že ani on sám
se nedomnívá, že by rozsudek krajského soudu trpěl nedostatkem důvodů. Jejím skutečným
obsahem je nesouhlas se způsobem vypořádání jeho žalobních námitek, nikoliv tvrzení,
že by se s nimi krajský soud nevypořádal. Podle Nejvyššího správního soudu je z odůvodnění
rozhodnutí zřejmé, z jakého skutkového stavu správní orgán a krajský soud vycházely,
jak vyhodnotily pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudily. Nelze
považovat za pochybení, pokud krajský soud zaujal stejný právní názor jako žalovaný.
[13] Hlavní stěžovatelova námitka spočívá v nesouhlasu se zamítnutím jeho žádosti o udělení
mezinárodní ochrany podle §12 zákona o azylu. K tomu je třeba uvést, že podle rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2004, č. j. 7 Azs 38/2003 - 37, platí: „Za pronásledování
ve smyslu §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., je nutno považovat pouze
takové ohrožení života či svobody, které je trpěné, podporované či prováděné státní mocí (…)“. Stěžovatel
neuvedl ve své žádosti relevantní důvody, které by ve svém souhrnu naplňovaly pronásledování
ve smyslu §12 zákona o azylu. Stěžovatel spojoval obavy s pronásledováním toliko se samotným
podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany v zahraničí, které by mohlo vést k jeho ohrožení
v případě, že by byl nucen odjet zpět do své vlasti. Ze správního spisu nevyplynuly skutečnosti,
které by odůvodňovaly stěžovatelovu obavu, že bude po návratu pronásledován státní mocí.
[14] Stěžovatel dále poukázal na to, že je pronásledován pro uplatňování politických práv.
Cizinci se udělí azyl podle §12 písm. a) zákona o azylu v případě, že bude v řízení zjištěno,
že je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. Nejvyšší správní soud ve svém
rozsudku ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, uvedl, že „jedním z předpokladů naplnění
pojmu pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod proto je, aby žadatel o azyl nějaký politický
názor měl, dokázal jej adekvátním způsobem prezentovat, a věrohodně popsal příkoří, kterého se mu právě
z těchto důvodů dostalo.“ Stěžovatel ve správním řízení uvedl, že je členem politické strany F.O.C.,
ale již neuvedl, jak je pro své tvrzené členství konkrétně pronásledován. Své obavy z návratu
do vlasti spojoval výhradně se samotným podáním žádosti o mezinárodní ochranu. Stěžovatel
se taktéž v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany nezmínil, že by se v současnosti
v F.O.C. či ve vztahu k Demokratické republice Kongo politicky angažoval a byl za svou činnost
perzekuován.
[15] Správní orgán taktéž nepřistoupil k udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu kvůli
odůvodněnému strachu z pronásledování. Při výkladu tohoto právního pojmu „soud v daném
případě přezkoumává, zda ve vztahu k danému pojmu byla uplatněna zásada materiální pravdy ukládající
povinnost správnímu orgánu zjistit přesně a úplně skutečný stav věci, na jehož základě je pak právem správního
orgánu kvalifikovaně rozhodnout.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2003,
č. j. 4 Azs 4/2003 - 68). Správní orgán se při výkladu tohoto pojmu a jeho aplikaci
na stěžovatelovu situaci opíral o informace, jejichž zdroje podrobně uvedl na str. 5 a 6 svého
rozhodnutí. Nejvyšší správní soud neshledal v rozhodovací činnosti správního orgánu rozpory,
které by zpochybňovaly závěr o neudělení mezinárodní ochrany. Stěžovatelem předložené
informace a důkazy zmiňované znovu v kasační stížnosti neprokázaly odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině. Argument zanechání
stěžovatelovy rodiny v Kongu nijak nevypovídá o závažnosti situace. I ke stěžovatelem okrajově
zmiňovanému důvodu udělení azylu v podobě příslušnosti k určité sociální skupině se Nejvyšší
správní soud opakovaně vyjádřil, a to zejména v rozsudku ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 63/2004
- 60, publ. pod č. 364/2004 Sb. NSS.
[16] Ke stěžovatelově námitce stran humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu Nejvyšší
správní soud připomíná, že jeho účelem a přezkumem výroků rozhodnutí o této formě azylové
ochrany se zabýval již mnohokrát (srov. např. rozsudky ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 -
55, ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 - 38, nebo ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 -
48), přičemž vždy dospěl k závěru, že na udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu
nemá stěžovatel právní nárok. Z rozhodnutí žalovaného nevyplynulo, že stěžovatelova životní
situace dosáhla míry takové tíživosti, aby odůvodnila jeho udělení. Stěžovatel pobývá na území
České republiky nelegálně již několik let, v současnosti se zdržuje ve středisku pro žadatele
o mezinárodní ochranu a nečiní žádné aktivní kroky ke zlepšení úrovně kvality svého života.
Jeho primárním zájmem bylo dosáhnout cestou podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany
legalizace pobytu na území České republiky. Byť stěžovatel poukázal na potřebu dokončit
své vysokoškolské studium, tato námitka není důvodem pro udělení humanitárního azylu.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2005, č. j. 2 Azs 224/2004 - 38, plyne,
že žádost o udělení mezinárodní ochrany (tehdy azylu) nemůže nahradit institut žádosti
o povolení k pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[17] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal
žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost
odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[18] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[19] Stěžovateli byl krajským soudem ustanoven advokát podle §35 odst. 8 s. ř. s., který podle
poslední věty tohoto ustanovení zastupuje žalobce i v řízení o kasační stížnosti. V takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci za řízení o kasační stížnosti odměnu
za jeden úkon právní služby v hodnotě 3 100 Kč, a to za sepsání kasační stížnosti [§11 odst. 1
písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“]. K odměně náleží náhrada hotových
výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky). Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta
činí částku ve výši 3 400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu