ECLI:CZ:NSS:2017:7.AZS.237.2017:22
sp. zn. 7 Azs 237/2017 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: D. G., zastoupen
JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem Na Bělidle 997/15, Praha 5, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3,
Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 28. 6. 2017, č. j. 46 A 89/2015 – 43,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, usnesením ze dne 26. 1. 2015,
č. j. OAM-30451-10/DP-2014, zastavilo řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti
povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, neboť žalobce nedoložil zákonem stanovené
náležitosti a podstatné vady žádosti neodstranil ani ve stanovené lhůtě.
[2] Žalovaná rozhodnutím ze dne 20 5. 2015, č. j. MV-41704-3/SO-2015, zamítla odvolání
žalobce proti uvedenému usnesení.
[3] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2017, č. j. 46 A 89/2015-43, zrušil
rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
[4] Žalovaná (stěžovatelka) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, v níž
současně požádala o přiznání odkladného účinku. Poukázala na skutečnost, že řízení v dané věci
je vedeno již od 10. 7. 2014, přičemž má za to, že právní názor krajského soudu je nesprávný.
Nepřiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti je způsobilé nejenom žalované, ale
rovněž veškerým orgánům státní správy, podílejícím se na posuzovaném případu, přivodit
nepoměrně větší újmu spočívající ve výkonu napadeného rozsudku krajského soudu ve srovnání
s újmou účastníka řízení. Žalobce bude nadto oprávněn nadále setrvat na území České republiky.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku a po zvážení
argumentů stěžovatelky dospěl k závěru, že podmínky pro vyhovění tomuto návrhu podle §73
odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s. nejsou splněny.
[6] Kasační stížnost nemá podle §107 odst. 1 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Na návrh stěžovatelky, která je správním orgánem, je třeba nahlížet ve světle usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49,
č. 1255/2007 Sb. NSS, nebo ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS.
Soud vyhrazuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k žádosti správního orgánu
zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.
[8] Nejvyšší správní soud opakovaně vyslovil (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, nebo usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 – 56, ze dne 16. 12. 2015, 6 Azs 266/2015-22),
že smyslem institutu odkladného účinku je zabránit situaci, kdy by v důsledku okamžitého
výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu došlo ke zcela konkrétní, závažné, nevratné
a nenahraditelné újmě. Nezbytnost přiznání odkladného účinku musí převážit nad požadavkem
právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné
moci. Přiznáním odkladného účinku se prolamují právní účinky pravomocného rozhodnutí
krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není ke kasační
stížnosti zrušeno. Újma, která má hrozit stěžovateli, nesmí být vzhledem k jeho poměrům
bagatelní, ale naopak významná. Významnou bude újma tehdy, nebude-li možno v případě,
že bude napadené správní rozhodnutí naplněno a poté zrušeno, v podstatných ohledech navrátit
v původní stav jím způsobené následky či dopady. Dále, půjde-li sice při uplatnění rozhodnutí
o následky napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné
poruchy v jeho fungování, činnosti apod.
[9] Ohledně naplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku nese stěžovatelka břemeno
tvrzení i břemeno důkazní. Žalovaný správní orgán tedy musí stejně jako žalobce újmu (resp.
ohrožení důležitého veřejného zájmu) tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit, v čem újma a její intenzita
spočívá.
[10] Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka této povinnosti nedostála. Ve svém
návrhu pouze uvedla, že nepřiznání odkladného účinku je způsobilé nejenom jí samotné,
ale rovněž dalším orgánům státní správy, které se podílejí na posuzovaném případu, přivodit
nepoměrně větší újmu spočívající ve výkonu napadeného rozsudku. Neuvedla však, z čeho tento
závěr pramení a tvrzenou skutečnost nedoložila. Takové tvrzení nekonkretizuje, v čem spočívá
důležitý veřejný zájem, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu
nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám a jež
nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem. Stěžovatelkou tvrzená nezákonnost napadeného
rozsudku krajského soudu není kritériem pro přiznání odkladného účinku, neboť bude
předmětem až meritorního posuzování. Důvodem pro přiznání odkladného účinku nemůže být
ani délka řízení.
[11] Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatelky na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nevyhověl. Nejvyšší správní soud žádným způsobem
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu