ECLI:CZ:NSS:2017:7.AZS.245.2017:17
sp. zn. 7 Azs 245/2017 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: N. H., zastoupena
Mgr. Davidem Netušilem, advokátem se sídlem Politických vězňů 911/8, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017,
č. j. 46 Az 4/2017 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím
ze dne 14. 2. 2017, č. j. OAM-168/LE-BE02-BE04-2016, zamítlo žádost žalobkyně o udělení
mezinárodní ochrany podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
II.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze, který ji
zamítl rozsudkem ze dne 28. 6. 2017, č. j. 46 Az 4/2017 - 27.
III.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Rozsudek krajského soudu je
podle ní nesrozumitelný a tudíž nepřezkoumatelný. Nesouhlasila s posouzením rizika, které jí
na Ukrajině hrozí v souvislosti s tvrzenou účastí v hnutí PORA, a s tím, že nevylíčila konkrétní
skutečnosti. Dále tvrdila, že žalovaný nedostatečně zjistil rozhodné skutečnosti, využil nesprávné
zdroje informací a nezjistil stav jejího soukromého života v ČR. Tím překročil meze správního
uvážení při zvažování udělení humanitárního azylu. Závěrem uvedla, že se žalovaný ani krajský
soud nevypořádali se zjištěními organizace HABEAS CORPUS.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že kasační stížnost je podána
neoprávněně. V případě stěžovatelky neshledal žádný z důvodů pro udělení azylu. Své závěry
podložil relevantními podklady. Zároveň vyjádřil názor, že žádost o udělení mezinárodní ochrany
působí značně účelově, jelikož ji stěžovatelka, která do ČR přicestovala již v roce 2005, podala až
v době, kdy jí hrozilo správní vyhoštění. Žalovaný v posuzovaném případě neshledal ani důvod
pro udělení humanitárního azylu a to přesto, že posuzoval rodinné a soukromé vazby
stěžovatelky. Neshledal ani naplnění důvodů pro udělení doplňkové ochrany. Závěrem
se ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl kasační stížnost zamítnout.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační
stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní
soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatelka ve své argumentaci nevyložila
žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou, že se žalovaný ani krajský soud
nevypořádali se zjištěními organizace HABEAS CORPUS. Stěžovatelka tuto námitku uvádí až
v kasační stížnosti, před krajským soudem ji nevznesla. Jde tedy o důvod, který stěžovatelka
neuplatnila v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohla.
Z těchto důvodů je tento bod kasační stížnosti nepřípustný podle §104 odst. 4 s. ř. s.
[9] Co se týče přípustných námitek, nepřezkoumatelností rozhodnutí pro nesrozumitelnost
se Nejvyšší správní soud zabýval například v rozsudku ze dne 11. 11. 2003,
č. j. 5 Ads 15/2003 - 60, publ. pod č. 176/2004 Sb. NSS. V něm uvedl, že „na rozhodnutí správního
orgánu nelze pohlížet jako na nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, pokud jak výrok, tak i důvody jsou zcela
seznatelné; i forma vydaného rozhodnutí je v souladu se zákonem.“ (obdobně viz např. rozsudek
ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, nebo rozsudek
ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52).
[10] Stěžovatelka v řízení uváděla své obavy z pronásledování, které jí hrozí na Ukrajině
v souvislosti s její předchozí činností v rámci hnutí PORA. Nejvyšší správní soud se zabýval
obdobnou situací například ve svém rozsudku ze dne 26. 8. 2005, č. j. 7 Azs 129/2005 - 71.
V tomto případě stěžovatel tvrdil své členství v hnutí RUCH a následně UNA-UNSO a stejně
jako nynější stěžovatelka odcestoval z Ukrajiny několik let před tím, než v České republice
požádal o azyl.
[11] Stěžovatelka v kasační stížnosti tvrdí, že jí krajský soud vytýkal, že v žalobě neuvedla
žalobní body a jejich odůvodnění konkrétními skutečnostmi a žaloba je příliš obecná. Z rozsudku
krajského soudu ovšem vyplývá, že toto tvrdil pouze o první části a následně se již vyjadřoval
k dalším námitkám stěžovatelky. Co se týče konkrétnosti informací uváděných ve správním
řízení, Nejvyšší správní soud se již několikrát vyjádřil k povinnosti tvrzení v azylových věcech.
Například ve svém rozsudku ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005 - 86, uvedl, že „zatímco
důkazní břemeno může v některých případech nést i správní orgán, povinnost tvrzení leží vždy na žadateli o azyl.
Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho
původu, je zcela nereálná. Jedině žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl
pronásledován a z jakých důvodů. V průběhu řízení o udělení azylu musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody,
na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí.“ Obdobně se vyjádřil i v usneseních
ze dne 21. 4. 2011, č. j. 9 Azs 4/2011 - 87, a ze dne 20. 5. 2014, č. j. 2 Azs 20/2013 - 35.
[12] K nedostatečnému zjištění rozhodných skutečností a zpochybnění informačních zdrojů
se Nejvyšší správní soud vyjádřil například ve svém rozsudku ze dne 4. 2. 2009,
č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, publ. pod č. 1825/2009 Sb. NSS, a v rozsudku ze dne 31. 7. 2008,
č. j. 5 Azs 55/2008 - 71.
[13] Námitkou nedostatečného zohlednění soukromého a rodinného života ve věcech
mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud již zabýval v rozsudcích ze dne 28. 11. 2008,
č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, a ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65.
[14] V souvislosti s humanitárním azylem podle §14 zákona o azylu již bylo několikrát
judikováno, že na jeho udělení není právní nárok. Viz např. rozsudky ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 - 38, a ze dne 11. 3. 2004,
č. j. 2 Azs 8/2004 - 55.
[15] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[16] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu