ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.135.2017:23
sp. zn. 8 As 135/2017-23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Ing. J. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2016, čj. 39589/16/5100-31462-708633, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 5. 2017, čj. 15 Af 1/2017-
45,
takto:
I. Kasační stížnost se v části, v níž se žalobce domáhal zrušení III. a IV. výroku usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 5. 2017, čj. 15 Af 1/2017-45, odmítá .
II. Kasační stížnost se v části, v níž se žalobce domáhal zrušení I. a II. výroku usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 5. 2017, čj. 15 Af 1/2017-45, zamítá .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) v záhlaví označeným usnesením
výrokem I. nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, výrokem II. nevyhověl jeho
návrhu na ustanovení zástupce a výrokem III. a IV. jej vyzval, aby do 5 dnů od doručení tohoto
usnesení, popřípadě podá-li proti němu kasační stížnost do 5 dnů od doručení rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, zaplatil soudní poplatek za podání žaloby ve výši
3 000 Kč a soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši
1 000 Kč.
II.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti v záhlaví specifikovanému usnesení
krajského soudu (dále jen „napadené usnesení“) kasační stížností z důvodů podle §103 odst. 1
písm. a), b), c), d) a e) s. ř. s. Navrhl napadené usnesení v celém rozsahu zrušit a vrátit věc
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[3] Stěžovatel měl za to, že v odůvodnění napadeného usnesení je „hrubě a účelově zkreslen
rozhodný skutkový i právní stav této věci […] a to na základě domněnek senátu a jím uměle v rozporu
s rozhodnými údaji konstruovaného skutkového i právního stavu, ke kterému se žalobce neměl možnost ani
jakkoliv vyjádřit“. Byl přesvědčený o tom, že jeho návrh na osvobození od soudních poplatků
a na ustanovení zástupce byl důvodný a tato důvodnost byla krajskému soudu řádně a včas
doložena a prokázána rozhodnými údaji.
[4] Stěžovatel rovněž Nejvyšší správní soud požádal, aby jej v řízení o kasační stížnosti
osvobodil od soudních poplatků, ustanovil mu zástupce a kasační stížnosti přiznal odkladný
účinek.
III.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
IV.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost je zčásti nedůvodná a zčásti nepřípustná.
[8] Nejvyšší správní soud předně usnesením ze dne 22. 8. 2017, čj. 8 As 135/2017-18,
stěžovateli neustanovil zástupce pro řízení o kasační stížnosti, vysvětlil mu, že o jeho návrhu
na osvobození od soudního poplatku za podání kasační stížnosti nerozhodoval, neboť tento
poplatek nebyl stěžovatel v posuzované věci povinen zaplatit, a rovněž rozhodl o nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[9] Ze soudního spisu se podává, že krajský soud usneseními ze dne 12. 1. 2017,
čj. 15 Af 1/2017-14, a čj. 15 Af 1/2017-15, stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě do 5 dnů od doručení
těchto usnesení zaplatil soudní poplatek za podání žaloby a za podání návrhu na přiznání
odkladného účinku žalobě. Stěžovatel následně požádal o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce. V návaznosti na to zaslal krajský soud stěžovateli spolu s písemností
ze dne 8. 3. 2017, čj. 15 Af 1/2017-25, k vyplnění Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (dále také
jen „potvrzení“). Dne 24. 3. 2017 bylo krajskému soudu doručeno stěžovatelem upravené
potvrzení, které se však po obsahové stránce zcela neshodovalo s tiskopisem potvrzení,
které soud stěžovateli k vyplnění zaslal; neobsahovalo totiž veškeré nezbytné údaje pro
rozhodnutí o návrhu stěžovatele. Krajský soud proto stěžovateli potvrzení opětovně zaslal
k vyplnění spolu s písemností ze dne 6. 4. 2017, čj. 15 Af 1/2017-33, aby jej znovu náležitě
v souladu s pokyny v přípisu uvedenými, vyplnil; zdůraznil potřebu uvést veškeré nezbytné údaje
pro rozhodnutí o jeho návrhu a tyto skutečnosti doložit, a to zejména ve vymezení závazků
a osobního majetku větší hodnoty. Současně stěžovatele poučil, že pokud tak neučiní, jeho
návrhu na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce nevyhoví. Stěžovatel však
požadované rozhodné skutečnosti nesdělil ani nedoložil listinné podklady, na jejichž základě
by mohl krajský soud zvážit důvodnost jeho návrhu. Krajský soud proto dovodil, že stěžovatel
neunesl důkazní břemeno o skutečnostech významných pro posouzení návrhu, proto stěžovateli
nepřiznal osvobození od soudních poplatků a nevyhověl ani návrhu na ustanovení zástupce.
[10] Ke stěžovatelově námitce, že krajský soud rozhodl na základě zkresleného skutkového
a právního stavu, respektive na základě domněnek, ke kterým se stěžovatel nemohl vyjádřit
a které jsou v rozporu s předloženými podklady, Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžovateli
již vysvětlil (například v rozsudku ze dne 9. 10. 2014, čj. 4 Afs 177/2014-24), že český právní řád
soudům neukládá, aby s účastníky řízení konzultovaly své úvahy. Stěžovatel měl možnost
přednést veškerá svá tvrzení a nahlížet do spisu. Skutečnosti a úvahy uvedené v odůvodnění
napadeného usnesení jsou koherentní a podložené spisovým materiálem.
[11] Nejvyšší správní soud dále dospěl k závěru, že kasační stížnost v části, v níž se stěžovatel
domáhal zrušení III. a IV. výroku napadeného usnesení (jimiž krajský soud stěžovatele vyzval
k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby a návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě),
není podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. přípustná. Usnesení krajského soudu v uvedených
výrocích má povahu rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení. Nejvyšší správní soud
proto v tomto rozsahu kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. (I. výrok tohoto rozsudku).
[12] Kasační soud konečně přezkoumal napadené usnesení v části, v níž je kasační stížnost
přípustná (tj. v rozsahu jeho I. a II výroku) a shledal, že krajský soud nepochybil, nevyhověl-li
stěžovatelově návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
[13] K tomu, aby mohl být účastník řízení osvobozen od soudních poplatků je podle
§36 odst. 3 s. ř. s. povinen tvrdit a také doložit, že nemá dostatečné prostředky. Nejvyšší správní
soud již ve své judikatuře vyslovil, že „[p]ovinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně
na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud
účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“
(srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004-50).
Tuto povinnost však stěžovatel v průběhu řízení před krajským soudem nesplnil. Krajskému
soudu sice poskytl vyplněné Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro
osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, neuvedl v něm však úplně veškeré
skutečnosti nezbytné k posouzení jeho majetkové, výdělkové a osobní situace, zejména pokud jde
o uvedení konkrétních závazků a vymezení osobního majetku větší hodnoty. Přes opakovanou
výzvu krajského soudu k jejich doplnění a také doložení tvrzených skutečností stěžovatel údaje
o svých poměrech nedoplnil, nemohl je proto ani doložit a prokázat. O následcích své nečinnosti
byl přitom krajským soudem dostatečně poučen. Stěžovatelova tvrzení o tíživé finanční i osobní
situaci nebyla úplná, doplnění rozhodných skutečností podle poučení poskytnutého krajským
soudem v přípisu ze dne 6. 4. 2017, stěžovatel neučinil, a proto ani nedoložil. Nejvyšší správní
soud uzavírá, že krajský soud nepochybil, nepřiznal-li stěžovateli osvobození od soudních
poplatků a vyzval jej k jejich zaplacení.
[14] Základním předpokladem k tomu, aby soud vyhověl návrhu na ustanovení zástupce podle
§35 odst. 8 věta první s. ř. s. (ve znění účinném do 14. 8. 2017), je, aby účastník řízení splňoval
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků; ten však, jak vyplývá z výše uvedeného,
v posuzované věci naplněn nebyl. Krajský soud proto rozhodl správně i o návrhu stěžovatele
na ustanovení zástupce. Podmínky pro vyhovění tomuto návrhu nebyly v řízení před krajským
soudem splněny.
V.
[15] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost proti výrokům I. a II. není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. zamítl.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak náhrada
nákladů řízení o kasační stížnosti příslušela, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože
mu podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu