ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.167.2017:45
sp. zn. 8 As 167/2017-45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: P. P., proti
žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2015, čj. 10/2015 -160-SPR/7, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2017, čj. 10 A 97/2015-99,
takto:
Věc se p o s t u p u je rozšířenému senátu.
Odůvodnění:
I.
[1] Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 17. 12. 2014, čj. MHMP 1791933/2014 ,
rozhodl podle §102 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), že se žalobci nevrací řidičské
oprávnění.
[2] Žalobcovo odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalovaný
v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a uvedené rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí
žalovaného se žalobce bránil žalobou u Městského soudu v Praze, který řízení o ní usnesením
ze dne 8. 2. 2016, čj. 10 A 97/2015-67, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu
(resp. 50% části soudního poplatku, od jejíhož placení nebyl osvobozen).
[3] Proti tomuto usnesení se žalobce bránil kasační stížností, s níž spojil též návrh
na ustanovení zástupce. Tomuto návrhu Nejvyšší správní soud vyhověl a usnesením ze dne
16. 5. 2016, čj. 8 As 54/2016-45, žalobci ustanovil zástupcem „pro řízení o kasační stížnosti“
Mgr. Jana Švarce, advokáta. Následně rozsudkem ze dne 20. 12. 2016, čj. 8 As 54/2016-71,
usnesení městského soudu o zastavení řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
II.
[4] Městský soud v dalším řízení znovu vyzval žalobce k zaplacení (50% části) soudního
poplatku za žalobu; usnesení obsahující tuto výzvu zaslal do datové schránky advokáta, kterého
kasační soud žalobci ustanovil pro řízení o kasační stížnosti (viz odst. [3]).
[5] Uvedený zástupce městskému soudu sdělil, že byl ustanoven pouze pro řízení před
Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti, které již skončilo; tím skončila i jeho zástupčí
činnost. Žádal, aby městský soud doručoval přímo žalobci. Městský soud v reakci na toto sdělení
uvedenému zástupci žalobce vysvětlil, že „dle judikatury Nejvyššího správního soudu (např.
5 Ads 256/2015-27, 6 As 65/2016-31, 4 Ads 119/2012-32) advokát ustanovený v řízení o kasační
stížnosti zastupuje účastníka i v dalším řízení o žalobě před Krajským soudem poté, co bylo rozhodnutí krajského
soudu Nejvyšším správním soudem zrušeno (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2010,
čj. 4 Azs 6/2010-42, publikovaný pod č. 2081/2010 Sb. NSS).“ K tomu dále dodal, že „výše uvedeným
je soud vázán, proto Vám opět soud zasílá výzvu k zaplacení soudního poplatku.“ Uvedené sdělení městský
soud spolu s výzvou k zaplacení soudního poplatku opětovně doručil Mgr. Švarcovi. Soudní
poplatek za žalobu nebyl v soudem stanovené lhůtě (ani později) zaplacen. Městský soud tedy
řízení o žalobě opět zastavil pro nezaplacení soudního poplatku v záhlaví uvedeným usnesením
(dále jen „napadené usnesení“), jež doručil pouze zástupci žalobce ustanovenému „pro řízení
o kasační stížnosti“.
[6] Napadenému usnesení se nyní žalobce (dále jen „stěžovatel“) brání další kasační stížností,
v níž opětovně žádá o ustanovení zástupce, a to téhož, který mu byl v předchozím řízení
(vedeném u kasačního soudu pod sp. zn. 8 As 54/2016) ustanoven.
III.
[7] Předkládající osmý senát se při předběžném posouzení kasační stížnosti zabýval otázkou,
zda za předpokladu, že v předchozím řízení o první kasační stížnosti ustanovil stěžovateli
zástupce a toto ustanovení omezil jen „pro řízení o kasační stížnosti“, trvá toto zastoupení i poté,
co bylo na základě důvodné kasační stížnosti usnesení městského soudu zrušeno a věc
mu vrácena k dalšímu řízení, nebo zda zastupování ustanoveným zástupcem skončilo okamžikem
právní moci rozsudku kasačního soudu, pro jehož řízení byl ustanoven. Přitom shledal,
že judikatura tohoto soudu se v náhledu na uvedenou otázku rozchází.
[8] Na straně jedné je zde rozsudek, na nějž poukázal i městský soud (ze dne 22. 4. 2010,
čj. 4 Azs 6/2010-42). V něm čtvrtý senát vyslovil, že „je třeba trvat na oprávnění advokáta, ustanoveného
v řízení o kasační stížnosti, zastupovat účastníka i v dalším řízení o žalobě před krajským soudem poté, co bylo
rozhodnutí krajského soudu (…) zrušeno.“
[9] Nelze přitom přehlédnout, že tento závěr čtvrtý senát přijal za účinnosti soudního řádu
správního v jeho znění před novelizací provedenou zákonem č. 303/2011 Sb. účinným
od 1. 1. 2012. Podle tehdejší právní úpravy obsažené v §108 s. ř. s., který upravoval postup
krajského soudu po podání kasační stížnosti, v případech, kdy účastník (stěžovatel) napadal
rozhodnutí krajského soudu kasační stížností, rozhodoval o ustanovení zástupce i pro řízení
o kasační stížnosti krajský soud. Tak tomu bylo i v odkazované věci řešené čtvrtým senátem.
[10] Z právě uvedených závěrů čtvrtého senátu vycházejí některé senáty kasačního soudu
i po 1. 1. 2012, tedy za účinnosti novelizovaného soudního řádu správního (po zrušení jeho
§108). Zastávají stejný názor, totiž že zástupce ustanovený výslovně jen „pro řízení o kasační
stížnosti“ zastupuje účastníka řízení i v dalším řízení před správním soudem, pokud bylo jeho,
kasační stížností napadené, rozhodnutí zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Takto
postupuje například pátý senát (viz věc vedená pod sp. zn. 5 Ads 256/2015), čtvrtý senát
(viz věc vedená pod sp. zn. 4 Ads 119/2012), jakož i šestý senát (viz věc vedená pod
sp. zn. 6 As 65/2016). Ve všech právě uvedených případech byl stěžovateli usnesením kasačního
soudu ustanoven výslovně „pro řízení o kasační stížnosti“ advokát a následně v rozsudku, kterým
došlo ke zrušení přezkoumávaného rozhodnutí správního soudu, s poukazem na výše citovaný
rozsudek čtvrtého senátu, všechny jmenované senáty vyslovily, že zastoupení advokáta
ustanoveného pro řízení o kasační stížnosti trvá i v dalším řízení před krajským soudem poté,
co bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno.
[11] Osmý senát však zastává názor, že pokud ustanovil stěžovateli zástupcem advokáta
výslovně jen „pro řízení o kasační stížnosti“, toto zastoupení končí okamžikem právní moci
rozhodnutí, jímž se řízení u kasačního soudu končí. Má tedy za to, že zástupčí činnost takto
ustanoveného advokáta nepokračuje bez dalšího v řízení před správním soudem, bylo-li jeho
rozhodnutí na základě důvodné kasační stížnosti zrušeno.
[12] Na rozdíl od řízení o kasační stížnosti (§105 odst. 2 s. ř. s.), totiž pro řízení o žalobě před
správním soudem soudní řád správní povinné zastoupení (advokátem) nestanoví. V řadě případů
se v řízení před správním soudem nejedná o skutkově a právně složité věci či je rozhodováno
o dílčích procesních otázkách; v řadě případů může nastat situace obdobná té, jež nastoupila
ve věci posuzované nyní osmým senátem. Tehdy není důvodu, aby v řízení před správním
soudem pokračovalo zastoupení advokátem (jeho činnosti není nezbytně třeba k ochraně práv
účastníka), který se v těchto situacích stane v podstatě pouze jakýmsi formálním „styčným
bodem“ mezi správním soudem a účastníkem, aniž je jeho odborná pomoc účastníku v řízení
o žalobě skutečně potřebná.
[13] Názor zastávaný osmým senátem je ostatně v souladu s tím, co účastník (stejně jako
správní soud) prima facie sezná z výroku usnesení o ustanovení zástupce; je-li advokát ustanoven
„pro řízení o kasační stížnosti“, je tím nepochybně vyjádřen úmysl kasačního soudu, aby tento
advokát vystupoval pouze a jen v řízení o kasační stížnosti. Takto formulovaný výrok je jasný,
určitý a zcela srozumitelný. Osmý senát proto věcně ani formálně neshledává žádný rozumný
důvod, aby přes takto jasně ve výroku rozhodnutí vymezený rozsah zástupčí činnosti kdokoliv
výkladem (v rozporu s jazykovým vyjádřením) dovozoval, že advokát zastupuje účastníka
i v následném řízení o žalobě po zrušení rozhodnutí správního soudu. To platí tím spíše, není-li
ani v odůvodnění usnesení o ustanovení zástupce uvedeno o rozsahu zastupování cokoliv dalšího
(co by nasvědčovalo jinému výkladu slov „pro řízení o kasační stížnosti“).
[14] Není sporu, že řízení o kasační stížnosti poté, co je kasační stížností napadené rozhodnutí
správního soudu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení, nepokračuje. Nejen účastník, ale ani
zástupce jemu ustanovený tak nemůže bez dalšího z výroku usnesení, v němž je zástupce
ustanoven jen „pro řízení o kasační stížnosti“, usuzovat, že zastupování má trvat a pokračovat
i po skončení tohoto řízení.
[15] Osmý senát má za to, že pokračování zastupování advokátem ustanoveným jen pro řízení
o kasační stížnosti po jeho pravomocném skončení nelze odůvodnit ani hledisky, k nimž dospěl
čtvrtý senát ve svém rozhodnutí, na nějž navázaly i pátý a šestý senát (viz odst. [10]). To platí tím
spíše, že jimi formulovaný závěr vychází z předchozí právní úpravy soudního řádu správního
před novelizací.
[16] Je věcí krajského soudu, aby v každém jednotlivém případě, uplatní-li účastník požadavek
na ustanovení zástupce i v řízení před ním (poté, co jeho rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena),
samostatně uvážil splnění zákonných podmínek vyplývajících z §35 odst. 8 s. ř. s. a zhodnotil,
zda z tohoto pohledu účastník skutečně zastoupení potřebuje a zda také zákonné podmínky pro
ustanovení zástupce splňuje. Případná argumentace ve prospěch pokračování zastoupení
i v řízení před správním soudem uplatněná s poukazem na §35 odst. 8 věty poslední s. ř. s.
(„[z]ástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení
o kasační stížnosti“) tak nenachází svůj reálný základ. Jinými slovy „oboustranně“ se takové
pravidlo pro zastupování bez dalšího neuplatní, ledaže kasační soud formuluje výrok rozhodnutí
o ustanovení zástupce odchylně, než tomu bylo nyní (např. že se zástupce ustanovuje „pro řízení
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného“ – viz např. usnesení ze dne 29. 6. 2015, čj. 3 Azs 130/2015-21).
Mohou totiž jistě nastat i případy, kdy se již v řízení o kasační stížnosti (v němž je zastoupení
advokátem povinné) ukáže, že jsou splněny požadavky vyplývající z §35 odst. 8 s. ř. s. a je tak
praktické, aby již jednou ustanovený advokát (v řízení o kasační stížnosti) zastupoval účastníka
i v dalším řízení před správním soudem, má-li se takové uskutečnit. To však nenastane vždy.
[17] Osmý senát za výše popsané situace, tedy při zjištění, že zde existuje rozporná judikatura,
není oprávněn sám ve věci rozhodnout, proto věc předložil k posouzení rozšířenému senátu
podle §17 s. ř. s. Předmětem jeho posouzení by měla být otázka, zda zastupování advokáta
ustanoveného výslovně jen „pro řízení o kasační stížnosti“ trvá i v dalším řízení před správním
soudem, bylo-li jeho rozhodnutí zrušeno a věc mu vrácena.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení: JUDr. Josef Baxa, Mgr. Jana Brothánková,
JUDr. Zdeněk Kühn, JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Barbara Pořízková, Mgr. Aleš Roztočil,
JUDr. Karel Šimka. Účastníci mohou namítnout podjatost těchto soudců (§8 odst. 1 s. ř. s.)
do jednoho týdne od doručení tohoto usnesení. V téže lhůtě mohou účastníci rovněž podat svá
vyjádření k právním otázkám předkládaným rozšířenému senátu.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu