ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.225.2017:32
sp. zn. 8 As 225/2017 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 17. 10. 2016, č. j. 45256/16/5100-41453-711335, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 9. 2017, č. j. 15 Af 14/2017 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost proti výrokům I. a II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 12. 9. 2017, č. j. 15 Af 14/2017 - 45, se z amí t á.
II. Kasační stížnost proti výrokům III. a IV. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 12. 9. 2017, č. j. 15 Af 14/2017 - 45, se o d mí t á.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) v záhlaví označeným usnesením
výrokem I. nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, výrokem II. nevyhověl
jeho návrhu na ustanovení zástupce a výrokem III. a IV. jej vyzval, aby do 5 dnů od doručení
tohoto usnesení, popřípadě podá-li proti němu kasační stížnost do 5 dnů od doručení rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, zaplatil soudní poplatek za podání žaloby
ve výši 3.000 Kč a soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě
ve výši 1.000 Kč.
II.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti v záhlaví specifikovanému usnesení
krajského soudu (dále jen „napadené usnesení“) kasační stížností z důvodů podle §103 odst. 1
písm. a), b), c), d) a e) s. ř. s. Navrhl napadené usnesení v celém rozsahu zrušit a vrátit věc
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[3] Stěžovatel měl za to, že v odůvodnění napadeného usnesení je „hrubě a účelově zkreslen
rozhodný skutkový i právní stav této věci […] a to na základě domněnek senátu a jím uměle v rozporu
s rozhodnými údaji konstruovaného skutkového i právního stavu, ke kterému se žalobce neměl možnost
ani jakkoliv vyjádřit (…)“. Byl přesvědčený o tom, že jeho návrh na osvobození od soudních
poplatků a na ustanovení zástupce byl důvodný a tato důvodnost byla krajskému soudu řádně
a včas doložena a prokázána rozhodnými údaji.
[4] Stěžovatel rovněž Nejvyšší správní soud požádal, aby jej v řízení o kasační stížnosti
osvobodil od soudních poplatků, ustanovil mu zástupce a kasační stížnosti přiznal odkladný
účinek.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III.
[6] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že o návrhu stěžovatele na osvobození
od soudních poplatků nebylo nutno rozhodovat, neboť podáním kasační stížnosti proti
procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení
o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19).
[7] Z právě citovaného usnesení rozšířeného senátu současně plyne, že ač je povinné
zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou
ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní
v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení
o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým
typem rozhodnutí je zcela nepochybně i nyní napadené usnesení, kterým krajský soud mimo
výzev k zaplacení soudních poplatků za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku
nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků a nevyhověl jeho návrhu na ustanovení
zástupce. V daném případě tak ani podmínka povinného zastoupení stěžovatele advokátem
nemusí být splněna.
[8] Nejvyšší správní soud i tak vážil, zda je přes právě uvedené ustanovení zástupce
v nynějším řízení o kasační stížnosti nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele. Dospěl přitom
k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost splňuje předepsané náležitosti a lze z ní seznat,
z jakých skutkových a právních důvodů stěžovatel považuje napadené usnesení krajského soudu
za nezákonné. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání v tom, aby o takto formulované
kasační stížnosti věcně rozhodl, aniž by stěžovatel v důsledku své neznalosti práva mohl utrpět
jakoukoli újmu. Nejvyšší správní soud proto stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti
neustanovil.
[9] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou přípustnosti podané kasační stížnosti
a dospěl k závěru, že kasační stížnost proti výrokům III. a IV. napadeného usnesení není
přípustná. Důvody nepřípustnosti kasační stížnosti vyplývají z §104 s. ř. s., podle jehož odst. 3
písm. b) je kasační stížnost dále nepřípustná proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení.
[10] Napadené usnesení v uvedených výrocích má právě takovou povahu rozhodnutí, kterým
se upravuje vedení řízení. Nejvyšší správní soud proto v tomto rozsahu kasační stížnost odmítl
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (II. výrok tohoto rozsudku).
[11] Kasační soud dále přezkoumal napadené usnesení v části, v níž je kasační stížnost
přípustná (tj. v rozsahu jeho I. a II. výroku) a shledal, že krajský soud nepochybil, nevyhověl-li
stěžovatelově návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
[12] Ze soudního spisu se podává, že krajský soud opakovaně (přípisy ze dnů 27. 4. 2017
a 7. 6. 2017) vyzval stěžovatele k předložení řádně vyplněného „Potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce“. Stěžovatel však přesto, že mu soud současně poskytl i poučení o důsledcích nesplnění
uložených povinností, na výzvu sdělením požadovaných skutečností nereagoval, rozhodné
skutečnosti nesdělil a nedoložil ani listinné podklady, na jejichž základě by mohl krajský soud
zvážit důvodnost jeho návrhu. Krajský soud proto dovodil, že stěžovatel neunesl důkazní
břemeno o skutečnostech významných pro posouzení návrhu, proto stěžovateli nepřiznal
osvobození od soudních poplatků a nevyhověl ani návrhu na ustanovení zástupce.
[13] K tomu, aby mohl být účastník řízení osvobozen od soudních poplatků je podle
§36 odst. 3 s. ř. s. povinen tvrdit a také doložit, že nemá dostatečné prostředky. Nejvyšší správní
soud ve své judikatuře již vyslovil, že „[p]ovinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně
na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud
účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“
(srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50).
Tuto povinnost však stěžovatel v průběhu řízení před krajským soudem nesplnil.
Přes opakovanou výzvu krajského soudu ke sdělení rozhodných skutečností stěžovatel údaje
o svých poměrech nedoplnil, nemohl je proto ani doložit a prokázat. O následcích své nečinnosti
byl přitom krajským soudem dostatečně poučen. Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud
nepochybil, nepřiznal-li stěžovateli osvobození od soudních poplatků a vyzval jej k jejich
zaplacení.
[14] Základním předpokladem k tomu, aby soud vyhověl návrhu na ustanovení zástupce podle
§35 odst. 9 věta první s. ř. s., je, aby účastník řízení splňoval předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků; ten však, jak vyplývá z výše uvedeného, v posuzované věci naplněn nebyl.
Krajský soud proto rozhodl správně i o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce. Podmínky
pro vyhovění tomuto návrhu nebyly v řízení před krajským soudem splněny.
[15] Ke stěžovatelově námitce, že krajský soud rozhodl na základě zkresleného skutkového
a právního stavu, respektive na základě domněnek, ke kterým se stěžovatel nemohl vyjádřit
a které jsou v rozporu s předloženými podklady, Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžovateli
již vysvětlil (například v rozsudku ze dne 9. 10. 2014, č. j. 4 Afs 177/2014 - 24), že český právní
řád soudům neukládá, aby s účastníky řízení konzultovaly své úvahy. Stěžovatel měl možnost
přednést veškerá svá tvrzení a nahlížet do spisu. Skutečnosti a úvahy uvedené v odůvodnění
napadeného usnesení jsou koherentní a podložené spisovým materiálem.
[16] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, a to z toho důvodu, že přiznáním odkladného účinku se podle §73 odst. 3
s. ř. s. pozastavují účinky napadeného rozhodnutí pouze do skončení řízení před soudem.
Rozhodování o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku by tedy nemělo žádný smysl
za situace, kdy se řízení tímto rozsudkem končí a rozsudek je vydán neprodleně po nezbytném
poučení a po obdržení soudního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem.
IV.
[17] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost proti výrokům I. a II. napadeného usnesení není důvodná, a proto
ji v uvedeném rozsahu podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak náhrada
nákladů řízení o kasační stížnosti příslušela, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože
mu podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2017
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu