ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.227.2016:30
sp. zn. 8 As 227/2016-30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: M. K.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376,
Praha 2, proti rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 22. 6. 2016, čj. MPSV-
2016/63621-923/51-2, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 4. 10. 2016, čj. 20 Ad 48/2016-25,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2016, čj. 20 Ad 48/2016-25,
se ve výroku II. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Úvod:
Žalovaný nepřiznal žalobkyni dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení.
Žalobkyně podala žádost o obnovu řízení, již ministerstvo zamítlo. Žalobkyně napadla
rozhodnutí rozkladem, který ministryně také zamítla. Žalobkyně podala správní žalobu a zároveň
žádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud
jí advokáta neustanovil; proti tomuto rozhodnutí brojí žalobkyně kasační stížností.
Nejvyšší správní soud se musel zabývat podmínkami pro ustanovení zástupce
z řad advokátů.
I.
[1] Žalovaný zamítl žádost žalobkyně o obnovu řízení ukončeného rozhodnutím žalovaného
čj. MPSV-UM/6131/13/9S-MSK. Ministryně práce a sociálních věcí zamítla rozklad podaný
proti rozhodnutí žalovaného o zamítnutí obnovy řízení. V původním řízení rozhodovaly
správní orgány o žádosti žalobkyně o dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení.
II.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí ministryně žalobu u Krajského soudu v Ostravě,
kterou spojila se žádostí o osvobození od soudních poplatků a návrhem na ustanovení zástupce.
Uvedla, že je nemajetná a žádá zástupce z řad advokátů, konkrétně Mgr. Petra Miketu.
[3] Krajský soud přiznal I. výrokem usnesení čj. 20 Ad 48/2016-25 žalobkyni úplné
osvobození od soudních poplatků a II. výrokem zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce
z řad advokátů. Uvedl, že z §35 odst. 8 s. ř. s. plynou dvě podmínky, které musí účastník
kumulativně splnit, má-li dojít k ustanovení zástupce. Zaprvé musí jít o účastníka, jenž splňuje
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Zadruhé musí být ustanovení zástupce
nezbytně třeba k ochraně práv tohoto účastníka. Žalobkyně splňovala pouze první podmínku.
Nezbytnost ustanovení zástupce krajský soud neshledal, neboť z obsahu žaloby dovodil,
že se žalobkyně bez problémů orientuje v právních předpisech, zná svá práva a je schopna
samostatně sepsat dostatečné a téměř odborné podání k soudu, které je vnitřně systematizované
a obsahuje veškeré podstatné formální i materiální náležitosti. Nadto krajský soud poznamenal,
že nešlo o mimořádně složitou věc, ale o posouzení podmínek pro obnovu správního řízení.
III.
[4] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla II. výrok usnesení krajského soudu kasační stížností
opírající se o důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[5] Namítla, že nemá právní vzdělání, což jí znesnadňuje orientaci v právních věcech,
a není vždy schopna reagovat na požadavky soudu. Tvrdila, že nadále splňuje podmínky
pro osvobození od soudních poplatků, což dokládá vyplněným potvrzením o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech. Žádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
IV.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[7] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Nejvyšší správní soud neustanovil stěžovatelce usnesením čj. 8 As 227/2016-25 zástupce
z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] V napadeném usnesení dospěl krajský soud k závěru, že stěžovatelka pro řízení o žalobě
nezbytně nepotřebuje zástupce z řad advokátů. Svůj názor odůvodnil předně schopností
stěžovatelky orientovat se v právních předpisech a dostatečně formulovat žalobu. Podpůrně
dodal, že se řízení o žalobě netýká mimořádně složité věci.
[11] Správní orgány založily svá rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu řízení na tom,
že stěžovatelka svou žádost nepodložila tím, že by vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti
nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které stěžovatelka nemohla
v původním řízení uplatnit [§100 odst. 1 písm. a) spr. ř.]. V řízení před krajským soudem
tedy půjde o posouzení právní otázky, zda byly dány podmínky pro obnovu správního řízení.
Nejvyšší správní soud přisvědčuje krajskému soudu v tom, že takto vymezená věc není právně
ani skutkově složitá či nepřehledná.
[12] Je třeba poukázat na to, že stěžovatelka není schopna v řízení o žalobě svá práva
samostatně a kvalifikovaně bránit. Stěžovatelka podala ke krajskému soudu poměrně obsáhlou
žalobu, kterou podpořila odkazy na právní předpisy. Při úvahách o nezbytnosti zastoupení
však nelze pominout, že stěžovatelka v žalobě neuvedla žádnou právní argumentaci vztahující
se přímo k napadenému rozhodnutí. Z obsahu stěžovatelčina podání je patrné, že žalobní
tvrzení jsou namířena proti rozhodnutím ve věci nepřiznání příspěvku na bydlení,
nikoli proti rozhodnutím ve věci obnovy správního řízení. Neustanovení zástupce
z řad advokátů pak v důvodných případech zatěžuje řízení vadou, která může způsobit
nezákonnost rozhodnutí ve věci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
čj. 6 Ads 157/2011-57).
[13] Stěžovatelka nadto žalobou brojí i proti nejasně označenému rozhodnutí krajského
soudu, což žalobu činí špatně srozumitelnou. Lze z toho usuzovat, že stěžovatelka použila
pro účely řízení o žalobě zřejmě jako vzor některou ze svých dříve podaných kasačních stížností
v jiné věci bez toho, aby ji v potřebné míře upravila. Pokud v žalobě uvádí, že Nejvyšší správní
soud v mezidobí rozsudkem sp. zn. 3 Ads 37/2015 zrušil jedno z rozhodnutí krajského soudu,
a to je novou skutečností, která by měla být zohledněna, nelze tuto její argumentaci pokládat
za žalobní bod zpochybňující rozhodovací důvody správních orgánů. Nejvyššímu správnímu
soudu je totiž z jeho rozhodovací činnosti známo, že přesně takovou argumentaci stěžovatelka
uplatnila přinejmenším v řízení o kasační stížnosti sp. zn. 5 Ads 74/2016, v němž napadala
rozhodnutí o obnově soudního řízení. Rozebírané žalobní tvrzení se tak na první pohled
může jevit jako argumentace směřující proti napadenému rozhodnutí, ve skutečnosti
ale jde o argumentaci uplatněnou v jiném soudním řízení za jiného skutkového a právního
stavu, která zřejmě nedopatřením zůstala obsahem žaloby podané v nyní posuzované věci.
Že jde o výtky, jež přímo nesouvisí s napadeným rozhodnutím, lze dovodit i z toho,
že se nachází v té části žaloby, v níž stěžovatelka brojí proti onomu blíže neurčenému
rozhodnutí krajského soudu.
[14] V žalobě lze stěží nalézt žalobní bod, jímž by stěžovatelka konkrétním způsobem
zpochybňovala závěr napadeného rozhodnutí, že nevyšly najevo dříve neznámé skutečnosti
nebo důkazy, které nemohly být v řízení uplatněny. Názor, že je žaloba dostatečným a téměř
odborně napsaným dokumentem, který obsahuje podstatné náležitosti, nemůže obstát. Rovněž
úsudek krajského soudu, že se stěžovatelka bez problému orientuje v právních předpisech,
není přiléhavý. Z obsahu žaloby naopak plyne, že stěžovatelka směšuje procesní důvody,
pro které byla její žádost o obnovu řízení zamítnuta, s těmi, pro které jí dříve nebyl přiznán
příspěvek na bydlení. Lze uzavřít, že krajský soud nesprávně právně posoudil návrh
stěžovatelky na ustanovení zástupce.
VI.
[15] Krajský soud posoudil splnění podmínky uvedené v §35 odst. 8 s. ř. s., tj. nezbytnost
zastoupení stěžovatelky v řízení o žalobě, nesprávně. Nejvyšší správní soud proto napadené
usnesení v rozsahu jeho II. výroku zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení
(§110 odst. 1 s. ř. s.). V něm bude krajský soud vázán právním názorem vysloveným
v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.) a znovu posoudí důvodnost stěžovatelčina návrhu
na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
[16] V rozhodnutí o věci samé rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 10. května 2017
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu