ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.3.2017:34
sp. zn. 8 As 3/2017-34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: V. Š.,
zast. JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem se sídlem Milíčova 12, Ostrava, proti
žalované: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, proti rozhodnutí
žalované ze dne 13. 3. 2015, čj. ČOI 31327/15/O100/14/15/Ad/Št, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2016, čj. 22 Ad 17/2015-29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ředitele České obchodní inspekce, inspektorátu Moravskoslezského
a Olomouckého ze dne 10. 12. 2014, čj. ČOI 134894/14/4000, byla žalobci uložena pokuta
ve výši 3 000 Kč (a povinnost nahradit náklady řízení) za správní delikt, „kterého se v postavení
prodávajícího dopustil ve smyslu §24 odst. 7 písm. j) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele,
v rozhodném znění, tím, že dne 20. 6. 2014 ve své provozovně A. s. [správně A. s.] na adrese U H. X,
v rozporu s §12 odst. 1 téhož zákona neinformoval v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně 2 druhů
výrobků v prodejní nabídce (tepelného čerpadla a mobilní klimatizace, ta byla zakoupena v kontrolním nákupu)
zřetelným označením výrobků cenou nebo informaci o ceně výrobků jinak vhodně nezpřístupnil“. Toto
rozhodnutí žalovaná shora specifikovaným rozhodnutím změnila ve výroku o popisu skutku tak,
že nově zní: „neinformoval v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně 1 druhu výrobku v prodejní nabídce
(mobilní klimatizace model APD-12CR (DAITSU) zakoupena v kontrolním nákupu) zřetelným označením
výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobku jinak vhodně nezpřístupnil.“ a ve výroku o trestu nahradila
slova „pokutu ve výši Kč 3.000,-, slovy: tři tisíce korun českých“ slovy „pokutu ve výši Kč 1.500,-, slovy: jeden
tisíc pět set korun českých“; ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdila. Lhůtu k zaplacení uložené
pokuty a lhůtu k zaplacení paušální částky nákladů řízení žalovaná stanovila na 30 dnů od nabytí
právní moci rozhodnutí.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalované krajský soud zamítl.
[3] Podle krajského soudu ze správního spisu vyplynulo, že výrobek byl kontrolorovi České
obchodní inspekce nabídnut a následně řádně prodán; proto považoval za bezpředmětné, zda byl
výrobek původně určen k prodeji či nikoliv. Za situace, kdy kontrolní nákup dospěl do stádia
zaplacení kupní ceny, považoval krajský soud za nadbytečné a rozporné se smyslem a účelem
zákonné úpravy dodatečné polepení výrobku cenou, neboť spotřebitel má mít možnost seznámit
se s cenou před jednáním o koupi zboží.
II. Kasační stížnost
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
[5] Stěžovatel namítl, že se krajský soud nevypořádal se všemi žalobními tvrzeními
a námitkami. Krajský soud zejména nezohlednil jednání pracovníků České obchodní inspekce při
kontrolním nákupu zboží; napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.
[6] Stěžovatel zopakoval skutkové okolnosti případu a jednání inspektora, který naléhal
na prodávající, aby mu prodala jedinou věc, kterou mohl v rámci kontroly zakoupit (jiná věc
se v prodejně nenacházela), označil za chování „agenta provokatéra“. Prodávající ve snaze
vyhovět zákazníkovi přivolila k prodeji a sdělila mu cenu, zákazník se však legitimoval průkazem
České obchodní inspekce a nedal jí již šanci prodej dokončit, tj. výrobek rozbalit, předvést,
polepit štítkem a opět zabalit. Výrobek nebyl označen cenou, protože nebyl v rozhodnou dobu
na prodejně vystaven a nabízen k prodeji. Informace o výrobku byly inspektorům sděleny ústně.
[7] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
[8] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti označila za nesporné, že spotřebitelům
(inspektorům) byl vydán doklad o zakoupení předmětného výrobku, což svědčí o proběhnuvší
nabídce, poptávce a následném prodeji. Kupující má mít možnost seznámit se s cenou před
jednáním o koupi zboží, tato informace má být přístupná okamžitě, bez nutnosti činit jakýkoliv
úkon směřující ke zjištění ceny konkrétního výrobku. V projednávané věci byla cena výrobku
sdělena ústně. Dotazování spotřebitele na cenu je podle žalované zcela evidentně úkon směřující
ke zjištění ceny konkrétního výrobku.
[9] Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu, jejíž důvodnost by sama o sobě postačovala k jeho zrušení. Ve své ustálené
judikatuře mnohokráte Nejvyšší správní soud konstatoval, že má-li být soudní rozhodnutí
přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak
uvážil o skutečnostech pro věc podstatných, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti
posoudil (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud přitom neshledal, že by v napadeném rozhodnutí krajského soudu
absentoval některý z výše uvedených požadavků. Krajský soud přehledně popsal rozhodný
skutkový stav a s žalobními námitkami se řádně, v úplnosti a srozumitelně vypořádal. Pokud
krajský soud považoval za stěžejní, že k prodeji zboží došlo, přičemž okolnosti, které prodeji
předcházely, nebyly dle jeho názoru v souzeném případě rozhodné, a pokud z této úvahy vyvodil,
že právě proto se nemusel podrobněji zabývat jednáním pracovníků České obchodní inspekce při
kontrolním nákupu, jde o argumentaci zcela přehlednou. S tou sice nemusí být stěžovatel
ztotožněn, avšak nesouhlas s ní nečiní tuto právní úvahu nesrozumitelnou či z jiného důvodu
nepřezkoumatelnou. Rozsudek krajského soudu proto nepřezkoumatelností netrpí.
[12] Stěžovatel jak v řízení před správními orgány, tak v řízení před krajským a Nejvyšším
správním soudem argumentuje tím, že výrobek, který inspektoři České obchodní inspekce při
kontrolním nákupu zakoupili, nebyl určen k prodeji. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí
následující. Podklady pro vydání rozhodnutí sice opatřuje správní orgán (§50 odst. 2 s. ř.)
a v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez
návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu
má být povinnost uložena (§50 odst. 3 s. ř.), uvedené však nezbavuje účastníky řízení povinnosti
označit důkazy na podporu svých tvrzení (§52 s. ř.). Obdobně je označení důkazů, které žalobce
navrhuje provést k prokázání svých tvrzení, náležitostí žaloby [§71 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 28. 2. 2013, čj. 5 As 64/2011-66, judikoval: „(…)
i když je přestupkové řízení ovládáno mj. zásadou materiální pravdy a zásadou vyšetřovací, nezbavuje to,
vzhledem k dikci §52 správního řádu, účastníka řízení povinnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení.
Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že povinnost vyplývající z §52 správního řádu nelze vykládat v tom
smyslu, že na účastníkovi řízení leží břemeno tvrzení a následně i důkazní břemeno ohledně zjišťovaných
skutečností; je však povinen prokázat, co sám tvrdí, pokud má správní orgán právě z jeho tvrzení vycházet.“
Na citovaném nic nezměnilo ani usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 1. 2014, čj. 5 As 126/2011-68, publ. pod č. 3014/2014 Sb. NSS, podle kterého „[o]bviněný
z přestupku není povinen se hájit, zejména není povinen uvádět na svou obhajobu jakákoliv tvrzení, ani (anebo)
o nich (nebo o jiných skutečnostech) nabízet a předkládat správnímu orgánu důkazy; ustanovení §52 věta první
správního řádu se v řízení o přestupku neuplatní.“, citované totiž dopadá na situaci, kdy je obviněný
zcela pasivní.
[13] V souzeném případě stěžovatel tvrzení na svou obhajobu vznesl (tvrdil, že výrobek byl
odložen za účelem jeho expedice a montáže u zákazníka), důkazy na jeho podporu ale neoznačil.
Jako vhodný důkazní prostředek by přitom v jeho případě mohla posloužit např. písemná
objednávka nebo výslech zákazníka, který si výrobek objednal. Protože stěžovatel žádný důkazní
návrh neučinil, nemohly správní orgány z jeho osamoceného a důkazně nepodloženého tvrzení
vycházet. Správní orgány v souladu se zásadou vyšetřovací učinily vše potřebné k řádnému
zjištění skutkového stavu. Žádná z okolností provázejících kontrolní nákup přitom nesvědčila
ve prospěch zjištění, že by předmětný výrobek byl v provozovně pouze odložen a nebyl určen
k prodeji. Uvedenému nic nenasvědčovalo, ba naopak sama skutečnost, že výrobek byl
inspektorům prodán, vylučovala věrohodnost tvrzení o jeho údajném odložení za účelem
expedice a montáže u zákazníka.
[14] Za popsaných skutkových okolností se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s krajským
soudem v závěru, podle kterého ze správního spisu plyne, že výrobek byl inspektorům České
obchodní inspekce nabídnut a poté prodán. Opak ostatně neplyne ani ze stěžovatelovy
argumentace. V takovém případě měl být výrobek podle §13 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb.,
o cenách, označen cenou nebo měla být informace o ceně zpřístupněna formou ceníku nebo
jiným přiměřeným způsobem tak, aby měl spotřebitel možnost seznámit se s cenou před
jednáním o koupi zboží. Ústní sdělení ceny nelze považovat za dostatečné, protože, jak již dříve
judikoval Nejvyšší správní soud, „[z]ákon staví jiné vhodné zpřístupnění informace o ceně výrobku či služby
naroveň přímému označení výrobku cenou. Musí se tedy jednat o informaci ekvivalentní. Z toho důvodu musí být
podle názoru Nejvyššího správního soudu informace zásadně zpřístupněna bezprostředně (nikoliv odkazem
na zdroje, které nejsou v provozovně fyzicky přítomny), viditelně a bez nutnosti interakce spotřebitele s obsluhou
prodejce či poskytovatele služeb. Informace o ceně ubytovací služby tedy musí být přinejmenším viditelně přítomna
v provozovně, v níž je služba nabízena, aniž by spotřebitel nejprve musel projevit o službu zájem nebo učinit jiný
srovnatelný úkon.“ (rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2016, čj. 7 As 15/2016-23). K obdobnému závěru
dospěl i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 2. 3. 2006, čj. 11 Ca 203/2005-30, publ. pod
č. 898/2006 Sb. NSS, na který odkázal krajský soud v napadeném rozsudku.
[15] Označení výrobku cenou později než před jednáním o koupi zboží odporuje smyslu
a účelu ustanovení §13 odst. 2 zákona o cenách. I kdyby prodávající nebyla přerušena inspektory
a prodej dokončila, včetně polepení výrobku štítkem s cenou, nezměnilo by to nic na tom,
že stěžovatel postupoval v rozporu s §12 zákona č. 634/1992 sb., o ochraně spotřebitele,
čímž se dopustil správního deliktu podle §24 odst. 7 písm. j) téhož zákona. Závěr krajského
soudu, podle kterého „za situace, kdy kontrolní nákup inspektorů ČOI došel až do stádia zaplacení kupní
ceny, poté co byl vystaven doklad o zakoupení, bylo by již nadbytečné a také v rozporu se smyslem a účelem výše
citovaných ustanovení, aby prodejce dodatečně polepil výrobek cenou, když má mít spotřebitel možnost seznámit
se s cenou před jednáním o koupi zboží“ je proto správný.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[17] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly,
a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu