ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.88.2017:21
sp. zn. 8 As 88/2017-21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyň: a) obec
Vejprnice, se sídlem Mírová 17, Vejprnice, zastoupené JUDr. Tatianou Jiráskovou, advokátkou
se sídlem Kamenická 1, Plzeň, a b) obec Tlučná, se sídlem Hlavní 25, Tlučná, proti žalovanému:
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí
předsedy žalovaného ze dne 16. 12. 2016, čj. ÚOHS -R0176,0179/2016/VZ-49377/2016/322/KBe,
o kasační stížnosti žalobkyně a) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2017,
čj. 31 Af 15/2017-34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně a) nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni b) se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Společnou žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“)
se žalobkyně, obě zastoupené advokátkou JUDr. Tatianou Jiráskovou, domáhaly zrušení
II. výroku v záhlaví označeného rozhodnutí předsedy žalovaného, kterým zamítl rozklad
žalobkyň a potvrdil I., III. a IV. výrok rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
ze dne 27. 5. 2016, čj. ÚOHS-S0895/2014/VZ-22836/2016/543/JWe; popřípadě navrhovaly
zrušit i rozhodnutí žalovaného v rozkladem napadených výrocích.
[2] Krajský soud usnesením ze dne 27. 2. 2017, čj. 31 Af 15/2017-30, vyzval každou
ze žalobkyň k zaplacení soudního poplatku ve výši 3 000 Kč (celkem tedy k úhradě 6 000 Kč)
za podání žaloby do 10 dnů od doručení tohoto usnesení a poučil je o následcích nezaplacení
soudního poplatku.
[3] Ve stanovené lhůtě složila soudní poplatek na účet krajského soudu pouze žalobkyně b).
Krajský soud proto v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) zastavil řízení
ve vztahu k žalobkyni a) z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
II.
[4] Proti napadenému usnesení brojila žalobkyně a) (dále také jen „stěžovatelka“) kasační
stížností, v níž s poukazem na §103 odst. 1 písm e) s. ř. s. namítala jeho nezákonnost. Navrhla
napadené usnesení zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatelka uvedla, že si je vědoma toho, že podle ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu netvoří v soudním řízení správním účastníci řízení, kteří učinili společný návrh
podle §33 odst. 8 s. ř. s., nerozlučné společenství účastníků řízení ve smyslu §91 odst. 2 o. s. ř,
a z toho důvodu je každý z nich sám poplatníkem ve vztahu ke svému návrhu. Má však
s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1198/10 za to,
že uplatňují-li v posuzované věci spolu se žalobkyní b) v řízení před krajským soudem nárok svou
povahou nedílný, měly by být k zaplacení soudního poplatku zavázány solidárně, a to navzdory
tomu, že v rámci řízení před správním soudem nerozlučné společenství netvoří.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Spornou v právě projednávané věci je otázka, zda v řízení před krajským soudem byly obě
žalobkyně povinny zaplatit soudní poplatek za podání žaloby společně a nerozdílně, a tedy
zaplacením soudního poplatku žalobkyní b) byla zároveň splněna poplatková povinnost
stěžovatelky, nebo zda naopak vznikla s podáním (byť společné) žaloby každé ze žalobkyň
poplatková povinnost samostatně, a stěžovatelka tak byla povinna zaplatit soudní poplatek bez
ohledu na splnění poplatkové povinnosti žalobkyní b).
[10] Podle §2 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen “zákon
o soudních poplatcích”), je ve věcech správního soudnictví poplatníkem soudního poplatku ten,
kdo podal žalobu nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení.
[11] Z §2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích dále vyplývá, že vznikne-li povinnost zaplatit
poplatek více poplatníkům, platí jej společně a nerozdílně. Uvedené ustanovení však není
aplikovatelné pro řízení podle soudního řádu správního, což lze dovodit z jeho §33 odst. 8. Ten
stanoví, že „podá-li více osob společný návrh, jedná v řízení každý sám za sebe a s účinky pro svou osobu“.
V řízeních před správními soudy tedy více žalobců tvoří vždy pouze samostatné společenství
účastníků.
[12] K uvedené problematice se ve své judikatuře vyjádřil i Nejvyšší správní soud například
v rozsudku ze dne 14. 2. 2008, čj. 1 As 37/2005-154, nebo v rozsudku ze dne 14. 5. 2014,
čj. 7 As 56/2014-30. Zdůraznil v nich zejména specifičnost soudního řízení správního oproti
občanskému soudnímu řízení, a to právě vzhledem k dikci §33 odst. 8 s. ř. s. Uvedl,
že vystupuje-li v řízení před správními soudy na straně žalující více žalobců, nikdy mezi nimi
nevzniká nerozlučné společenství, ale pouze společenství samostatné. Každý ze žalobců jedná
v řízení sám za sebe a hájí své vlastní subjektivní právo. Na jejich společnou žalobu je proto
nutno hledět jako na více žalob, o nichž je toliko vedeno společné řízení (není-li žaloba některého
ze žalobců vyloučena k samostatnému projednání). Každý z žalobců je v takovém případě sám
poplatníkem ve vztahu ke své žalobě. Není přitom vůbec rozhodné, zda je více žalob obsaženo
v jediné či více listinách. I v případě, že žaloba žalobců tvořících samostatné společenství
účastníků je podána na jediné listině a každý ze žalobců tak uplatňuje tytéž námitky, sdílí každá
žaloba samostatný osud. Ohledně každého z žalobců může řízení dopadnout různým způsobem.
Ve vztahu k jednomu může soud žalobě vyhovět, zatímco ve vztahu k jinému ji může zamítnout,
odmítnout nebo řízení zastavit.
[13] Nejvyšší správní soud proto nepřisvědčil stěžovatelce, která s ohledem na tvrzenou
povahu nároku (tj. jeho nedílnost), jenž spolu s žalobkyní b) uplatňovala v řízení před krajským
soudem, měla za to, že měla být krajským soudem k zaplacení soudního poplatku zavázána
solidárně s žalobkyní b) a její poplatková povinnost tedy byla splněna zaplacením soudního
poplatku právě touto žalobkyní.
[14] Všechny výše předestřené závěry vyplývající z judikatury Nejvyššího správního soudu
totiž plně dopadají i na nyní posuzovanou věc. Z pravidla, že v řízení před správními soudy tvoří
více žalobců vždy samostatné společenství účastníků, neexistují žádné zákonné výjimky a ani
s přihlédnutím k povaze předmětu nyní projednávané věci není dán žádný důvod, proč by tomu
zde mělo být jinak.
[15] Jako irelevantní Nejvyšší správní soud rovněž vyhodnotil stěžovatelčin poukaz na nález
Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1198/10. V něm se sice Ústavní soud rovněž
zabýval problematikou povinnosti k zaplacení soudního poplatku v případě samostatného
společenství účastníků v řízení, jehož předmětem byl solidární nárok, avšak jednalo se o věc
řešenou v řízení před krajským soudem v režimu občanského soudního řádu. Jednalo se tedy
o zcela odlišný procesní režim, než v jakém je projednávána před krajským soudem právě
posuzovaná věc. Nutno na tomto místě zdůraznit, že občanský soudní řád úpravu shodnou
či obdobou té, jež je součástí §33 odst. 8 s. ř. s., neobsahuje.
[16] S ohledem na §33 odst. 8 s. ř. s. je tedy aplikace §2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích
v posuzované věci vyloučena, a každé ze žalobkyň proto podáním žaloby ke krajskému soudu
vznikla na základě §2 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích samostatná poplatková
povinnost. Krajský soud proto postupoval správně, pokud vyzval každou ze žalobkyň k zaplacení
soudního poplatku za žalobu, a posléze zastavil řízení ve vztahu k žalobě stěžovatelky,
která výzvě ve stanovené lhůtě nevyhověla.
IV.
[17] Nejvyšší správní soud neshledal napadené usnesení krajského soudu nezákonným, proto
kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační
stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni b), stejně jako
žalovanému, jimž by jinak náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti příslušela, soud náhradu
nákladů řízení nepřiznal, protože jim podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné
náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu