ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.92.2016:35
sp. zn. 8 As 92/2016-35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: M. H.,
zastoupeného JUDr. Vladimírou Smetanovou, advokátkou se sídlem Vodičkova 20, Praha 1,
proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie Středočeského kraje , se sídlem
Na Baních 1535, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2013, čj. KRPS-185336-
33/ČJ-2011-0100KR-PK, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze
dne 3. 3. 2016, čj. 45 A 18/2014 - 57,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce žádostí ze dne 27. 12. 2011 uplatnil u Policie České republiky, Krajského
ředitelství policie Středočeského kraje náhradu za ztrátu na služe bním příjmu za dobu
od 1. 11. 2009 do 30. 11. 2011 ve výši 354 657 Kč, za ztížení společenského uplatnění ve výši
36 000 Kč (300 bodů) a za náklady na odborné stanovení výše těchto náhrad v částkách 4 900 Kč
a 1 050 Kč (veškeré tyto nároky dále označeny ta ké jen „náhrada škody“). Podle žalobce
vznikla uplatněná škoda v důsledku pracovní neschopnosti, kterou nastoupil dne 9. 11. 2009 pro
výhřez meziobratlové ploténky, a toto onemocnění nastalo v příčinné souvislosti se služebním
úrazem, který žalobce utrpěl dne 19. 8. 2004 (dopravní nehoda s tříštivou zlomeninou levé paže
a kompresivní zlomeninou tří obratlů páteře). Náměstek ředitele Krajského ředitelství policie
Středočeského kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru (dále jen „správní orgán
I. stupně“) rozhodnutím ze dne 29. 7. 2013, čj. KRPS-185336-25/ČJ-2011-0100VO-RG42,
žalobci náhradu škody nepřiznal. Žalobcovo odvolání žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 12. 2013,
čj. KRPS-185336-33/ČJ-2011-0100KR-PK (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl
a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
II.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou u Krajského soudu v Praze,
který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Ztotožnil se se závěrem žalovaného založeném
na znaleckém posudku MUDr. J. B. ze dne 13. 1. 2011, čj. 22-144/PA/2010, (dále jen „znalecký
posudek MUDr. B.“), že onemocnění žalobce (vyhřeznutí ploténky L5/C1 spojené
s vertebrogenním algickým syndromem s kořenovou iritací S1 vpravo), jež bylo důvodem jeho
pracovní neschopnosti v době od 9. 11. 2009 do 30. 11. 2011, není v příčinné souvislosti
se služebním úrazem z roku 2004; proto nelze žalobci nárok na náhradu škody přiznat.
[3] Krajský soud uvedený znalecký posudek označil po formální i obsahové stránce za úplný
a přesvědčivý, uvedl, že jeho závěry nebyly jinými provedenými důkazy zpochybněny, a proto
neshledal potřebu dokazování dále doplňovat, jak navrhoval žalobce. Ke znaleckému posudku
předloženému žalobcem ve správním řízení, zpracovanému dne 3. 6. 2011 doc. MUDr. J. V.,
CSc. (dále také jen „posouzení doc. V.“, nebo „posouzení“), který dospěl k opačnému závěru než
MUDr. B., krajský soud uvedl, že jej hodnotil jako listinný důkaz; neobsahoval totiž doložku
podle §127a o. s. ř. o tom, že si je znalec vědom následků vědomě nepravdivého znale ckého
posudku. Krajský soud také vysvětlil, proč považuje závěry uvedené v posouzení doc. V. za
nepřesvědčivé a uzavřel, že toto posouzení nevyvrátilo závěry vyplývající ze znaleckého posudku
MUDr. B.
III.
[4] Žalobce (dále „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností
z důvodu tvrzené vady řízení před krajským soudem, mající za následek nezákonnost jeho
rozsudku. Ta podle stěžovatele spočívala v nepřipuštění dalšího dokazování revizním znaleckým
posudkem.
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti, shodně jako již v žalobě, poukazoval na posouzení doc. V.,
který oproti znaleckému posudku MUDr. B., z něhož vyšly správní orgány obou stupňů i krajský
soud, považoval zdravotní stav stěžovatele z doby jeho pracovní neschopnosti za stav poúrazový.
Stěžovatel namítal, že podle doc. V. ze zdravotní dokumentace vyplývá, že při služebním úrazu
v roce 2004 došlo kromě jiného ke kompresní zlomenině části těl obratlů L3 -5, původní nálezy
týkající se stěžovatelova zdravotního stavu zahrnují mezi poškozené obratle i obratel L2 a
současně upozorňují na rušící artefakty při vyšetření CT ze sádrového obvazu levé paže. Od
března 2005 se nadto v nálezech z rehabilitačního oddělní opakovaně objevují zmínky o poruše
statiky a dynamiky páteře. To podle stěžovatele svědčí o existenci příčinné souvislosti mezi jeho
služebním úrazem a onemocněním, pro něž byl v pracovní neschopnosti a která vedla ke vzniku
uplatněné škody.
[6] Stěžovatel měl za to, že posouzení doc. V. , byť jako listinný důkaz, bylo způsobilé
zpochybnit závěry znaleckého posudku MUDr. B., avšak krajský soud tuto otázku posoudil
nesprávně. Doc. V. je odborný lékař – neurolog, přičemž právě lékař z tohoto oboru je schopen
posoudit následky na zdraví stěžovatele. Rozpory v závěrech znaleckého posudku MUDr. B. a
posouzení doc. V. proto mohlo odstranit jen doplnění o další, nové odborné posouzení, které by
je vyjasnilo. Stěžovatel tedy setrval na stanovisku, že bez dalšího odborného posouzení jeho
zdravotního stavu, zdravotní dokumentace a hodnocení nálezů obou posudků nelze spolehlivě
uzavřít, zda mezi služebním úrazem a následným zdravotním poškozením je či není dána příčinná
souvislost.
IV.
[7] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu
uvedenými v napadeném rozsudku a navrhl kasa ční stížnost zamítnout.
V.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Jedinou v kasační stížnosti nastolenou otázkou je, zda krajský soud pochybil, pokud
nepřistoupil k doplnění dokazování zadáním (revizního) znaleckého posudku, který by odstranil
rozpory ve dvou stávajících posudcích ke sporné otázce o existenci příčinné souvislosti mezi
služebním úrazem stěžovatele z roku 2004 a jeho zdravotním postižením (vyhřeznutím ploténky
L5/S1) z roku 2009.
[11] V řízení nebylo sporu o tom, že úraz, který stěžovatel utrpěl dne 19. 8. 2004,
byl služebním úrazem, ani že žalobce trpěl vyhřeznutím ploténky L5/S1, pro které byl v době
od 9. 11. 2009 do 30. 11. 2011 v pracovní neschopnosti. Rozporné byly pouze závěry dvou
znaleckých posudků, které ve správním řízení byly k otázce existence příčinné souvislosti mezi
služebním úrazem a nemocí zpracovány.
[12] Krajský soud, ve shodě se správními orgány obou stupňů, opřel své závěry o znalecký
posudek MUDr. B., že vyhřeznutí ploténky L5/S1 není přímým následkem služebního úrazu;
z toho dovodil, že není dána ani příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a tímto úrazem.
V opozici k nim vyjadřoval své stanovisko stěžovatel, opíraje se o posouzení doc. V.,
který naopak příčinnou souvislost vyhřeznutí ploténky L5/S1 a služebního úrazu dovozoval.
Stěžovatel přitom vycházel z názoru, že závěry znaleckého posudku MUDr. B. mohly být účinně
zpochybněny právě posouzením doc. V., byť toto posouzení krajský soud hodnotil jako listinný
důkaz.
[13] Jak správně vyslovil krajský soud, vyřešení sporné otázky o příčinné souvislosti
v posuzované věci záviselo na odborném posouzení. Jelikož správní řízení je ovládáno zásadou
materiální pravdy, čemuž odpovídá zásada vyšetřovací, je to správní orgán, který je odpovědný
za objasnění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu
nezbytném pro jeho rozhodnutí; za tím účelem je povine n opatřit potřebné podklady
pro rozhodnutí (srov. §180 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků
bezpečnostních sborů).
[14] Správní orgán I. stupně jako podklad svého rozhodnutí opatřil znalecký posudek
MUDr. B., vypracovaný v jiném správním řízení v souvislosti s posouzením stěžovatelovy
zdravotní způsobilosti pro výkon služby; ten se týkal řešení otázek, jež byly stěžejní
i pro posouzení stěžovatelova nároku na náhradu škody. Znalecký posudek je obvyklým důkazem
v řízeních před správními orgány, ale i soudy právě v případech, v nichž je pro jejich rozhodnutí
stěžejní závěr, o němž si správní orgán, resp. soud nemůže pro nedostatek vlastních odborných
znalostí a zkušeností učinit úsudek sám. O takový případ se jednalo i v nynější věci z hlediska
posouzení příčinné souvislosti stěžovatelova služebního úrazu z roku 2004 a vyhřeznutí ploténky
L5/S1, k němuž došlo v roce 2009.
[15] Znalecký posudek soud v rámci přezkumu správního rozhodnutí hodnotí jako každý jiný
důkaz podle zásad vyplývajících z §77 odst. 2 s. ř. s. Jenom ten znalecký posudek, který splňuje
požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi,
však může být rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného
rozhodnutí, zejména jedná-li se o důkaz v řízení stěžejní (viz také např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 9. 2003 čj. 4 Ads 13/2003 - 54, rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 10. 5. 2013, čj. 6 Ads 12/2013-22 a mnohé jiné). Při hodnocení důkazu znaleckým
posudkem se soud musí zabývat tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti
a zejména posoudit, zda jsou jeho závěry náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem
nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, resp. zda přihlédl ke všem
skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 8. 2008, čj. 3 Ads 20/2008- 141). Těmto požadavkům krajský soud beze zbytku dostál a v právě
naznačeném smyslu se znaleckým posudkem MUDr. B. zabýval i žalovaný v napadeném
rozhodnutí.
[16] V posuzovaném případě byl znalecký úkol znalce MUDr. J. B. vymezen otázkami, „zda
úraz, který jmenovaný (stěžovatel) utrpěl dne 19. 8. 2004 (kompresivní zlomenina obratlových těl L2 -5), je
v souvislosti se vznikem dorzální pravostranné paramediální hernie disku L5/S1 s defigurací durálního vaku
a s tlakem na odstup kořene S1 vpravo; zda nerovnosti kryc ích plotének obratlů dolní hrudní a bederní páteře
jsou změny po morbus Scheuermann či po zmíněném úrazu; zda vertebrogenní algický syndrom s kořenovou iritací
S1 vpravo, t. č. už bez sensomotorického deficitu, pro který je jmenovaný (stěžovatel) v pracovní neschopnosti
od 9. 11. 2009, je v přímé souvislosti s úrazem ze dne 19. 8. 2004 .“
[17] MUDr. B. na základě stěžovatelovy zdravotnické dokumentace (popsané v druhé části
znaleckého posudku) uvedl, že neshledal příčinnou souvislost mezi služebním úrazem z roku
2004 a výhřezem meziobratlové ploténky prokázaným v únoru 2010. Připustil, že malé
morfologické změny na bederní páteři lze považovat za poúrazové, vyloučil však, že je dána
příčinná souvislost mezi vertebrogenním algickým syndromem s kořenovou iritací S1 vpravo
a služebním úrazem. Krajský soud hodnotil znalecký posudek MUDr. B . jako úplný, mající
požadované formální náležitosti, vycházející z rozsáhlých informací o zdravotním stavu
stěžovatele, s logickým zdůvodněním přijatého jednoznačného závěru o neexistenci příčinné
souvislosti služebního úrazu a zdravotního postižení z roku 2009. Neshledal proto důvod
pochybovat o jeho přesvědčivosti.
[18] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu , že znalecký posudek
MUDr. B. splňuje požadavky úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti posudkových závěrů,
je dostatečně podrobný, důsledný a celistvě vypořádává pochybnosti o vztahu příčinné souvislosti
služebního úrazu a onemocnění stěžovatele z roku 2009. Na základě objektivních lékařských
nálezů logickým způsobem objasňuje, proč tuto příčinnou (ani časovou) souvislost neshledal.
V podrobnostech na tomto místě kasační soud odkazuje na přiléhavé hodnocení uvedeného
posudku obsažené na stranách 7-8 napadeného rozsudku.
[19] Krajský soud nepochybil ani při hodnocení posouzení doc. V. zpracovaného na žádost
stěžovatele. Správně dovodil, že v něm obsažené závěry nebyly způsobilé zpochybnit znalecký
posudek MUDr. B. Nejvyšší správní soud připomíná, jak ostatně učinil i krajský soud v
napadeném rozsudku, že posouzení doc. V. bylo možno hodnotit jen jako listinný důkaz, jelikož
neobsahovalo doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého posudku ve
smyslu §127a o. s. ř. (tuto doložku mohl znalec připojit i dodatečně vzhledem k tomu, že
posouzení bylo zpracováno v době, kdy §127a o. s. ř. nebyl účinnou právní normou). Nehledě na
povahu uvedeného posouzení však Nejvyšší správní soud přitakává napadenému rozsudku, že
posouzení nepochybně nevyvrací odborné závěry znaleckého posudku MUDr. B., jenž byl v dané
věci stěžejním důkazem.
[20] Doc. V. dospěl ve svém posouzení k opačnému závěru než MUDr. B., neboť uzavřel, že
kořenový syndrom S1 z výhřezu disku L5-S1 je v příčinné souvislosti se služebním úrazem z roku
2004. K tomuto závěru, na rozdíl od znaleck ého posudku MUDr. B., však neuvedl ucelenou, a
v důsledku toho ani přesvědčivou argumentaci, jež by vycházela z hodnocení a obsahu celkové
zdravotní dokumentace stěžovatele a jež by byla způsobilá účinně zpochybnit či dokonce vyvrátit
závěry znaleckého posudku MUDr. B. Doc. V. neupřesnil, na základě čeho (popř. kterých
konkrétních podkladů) dovodil, že páteřní poranění obratlů L3-L5 mělo za následek výhřez
ploténky u obratle S1, pouze obecně odkázal na výtah ze zdravotní dokumentace, jejíž vybrané
části v posouzení útržkovitě citoval (viz část II. „Výtah ze zdravotní dokumentace“). Za
přesvědčivý Nejvyšší správní soud nepovažuje ani obecný znalcův argument, že jedna porucha
páteře působí poruchy jiné, není-li okolím dostatečně kompenzována. Takto povšechné
hodnocení příčinné souvislosti nemůže z hlediska nároků na přesvědčivost přijatých závěrů
obstát.
[21] Nelze ani přehlédnout, že v části posudku, jež obsahuje odpověď na zadaný znalecký
úkol, se doc. V. odvolává na jedinou z jím citovaných lékařských zpráv (od neuroložky MUDr. K.
ze dne 27. 5. 2010), která měla jeho odborný závěr potvrdit. Citace z uvedené zprávy však takový
jednoznačný závěr neobsahuje, neboť toliko bez dalšího zdůvodnění uvádí, že „dle parere praktika
frkt. L3-L5, od té doby nevelké lumbalgie, které dříve neměl…stran souvislosti nynějšího onemocnění a
autonehody v r. 2004, vzhledem k od té doby udávaným lubalgiím toto nelze jednoznačně vyloučit.“ Nejvyšší
správní soud také nepřehlédl, že doc. V. v posouzení jednotlivé v něm citované výňatky z
lékařských zpráv nedává do logických, vzájemných a na s ebe navazujících souvislostí, z nichž by
jím vyslovený závěr (o existenci příčinné souvislosti služebního úrazu a onemocnění z roku 2009)
nepochybně vyplýval.
[22] Nejvyšší správní soud se shoduje s krajským soudem i v otázce pochybností
o nestrannosti doc. V., který v posouzení vytkl, že MUDr. B . stěžovateli nevydal kopii
zpracovaného znaleckého posudku. Taková výtka, která jde zcela mimo rámec odborných úvah,
jistě vzbuzuje pochybnosti o objektivitě závě rů v posouzení obsažených.
[23] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud souhlasí se závěrem krajského soudu,
že posouzení doc. V. jako svojí povahou listinný důkaz nedosahující požadavků kladených
na znalecké posudky (srov. zejména odst. [15] a [18]), n ebylo způsobilé zpochybnit závěry
úplného a přesvědčivého znaleckého posudku MUDr. B. Též doc. V. naznačená pochybnost o
tom, zda MUDr. B. vycházel z úplné zdravotnické dokumentace stěžovatele, zůstala v rovině
zcela obecné výtky; ani doc. V. ani sám stěžovatel dosud neupřesnili, která část zdravotnické
dokumentace nebo které lékařské zprávy chyběly znalci MUDr. B . při podání jeho znaleckého
posudku. Proto uvedené obecné výtky o možné neúplnosti zdravotnické dokumentace nemohly
přesvědčivé závěry znaleckého posudku MUDr. B. zvrátit.
[24] Krajský soud za této situace nebyl povinen provádět jakékoliv další dokazování
a pro tento účel zadávat ke zpracování další znalecký posudek, neboť skutkový stav věci byl bez
důvodných pochybností prokázán znaleckým posudkem MUDr. B.; jeho odborné závěry nebyly
účinně ani ve správním řízení, ani v řízení před krajským soudem zpochybněny či vyvráceny.
Nejvyšší správní soud proto neshledal, že by řízení před krajským soudem trpělo vadou, která mohla
mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
VI.
[25] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[26] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnost i Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. dubna 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu