ECLI:CZ:NSS:2017:8.AZS.27.2017:29
sp. zn. 8 Azs 27/2017-29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: B. P., zast. Mgr. Ing.
Janem Procházkou, LL.M., advokátem se sídlem Karolinská 654/2, Praha 8, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2016, čj. CPR-15449-5/ČJ-2016-930310-C235, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 12. 2016, čj. 2 A 87/2016-18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 3. 5. 2016, čj. KRPA-275752/ČJ-2016-000022, uložila Policie České
republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové
kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán prvního stupně“), žalobci správní vyhoštění dle §119
odst. 1 písm. b) bodů 1 a 9 a §119 odst. 1 písm. c) bodů 1 a 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup
na území členských států Evropské unie, 3 roky; dle správního orgánu prvního stupně se žalobce
při policejní kontrole prokázal padělaným dokladem totožnosti, přičemž na území České republiky
opakovaně pobýval bez platného víza či oprávnění (správní vyhoštění mu již bylo uloženo v letech
2003 a 2004). Odvolání žalobce žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně potvrdila.
[2] Městský soud se s názorem žalované ztotožnil a žalobu proti jejímu rozhodnutí rozsudkem
napadeným kasační stížností zamítl.
II.
Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalované
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti proti tomuto rozsudku, resp. jejím doplnění,
namítl, že se dlouhodobě zdržuje v Litvě, kde má zázemí, výdělečné aktivity i soukromý život.
Tyto vazby měly být dle stěžovatele hodnoceny v souvislosti s přiměřeností dopadů správního
vyhoštění do jeho soukromého a rodinného života, neboť tímto rozhodnutím mu byl zakázán vstup
na území členských států Evropské unie včetně Litvy. Žalovaná i městský soud se dle stěžovatele
uvedenou otázkou nezabývaly. Skutečnost, že se stěžovatel policii prokázal padělaným dokladem,
nemůže mít na přiměřenost dopadů správního vyhoštění na jeho rodinný a soukromý život vliv.
[4] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí městského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[5] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že kasační stížností může být napadán
jen způsob rozhodování městského soudu, který nehodlá komentovat, a v rámci svého vyjádření zcela
odkázala na shromážděný spisový materiál.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti a předpoklady věcné
projednatelnosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, napadá
rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je řádně zastoupen (§105 s. ř. s.).
Důvodnost kasační stížnosti poté posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3
a 4 s. ř. s.); neshledal přitom, že by napadené rozhodnutí či řízení jeho vydání předcházející trpělo
vadami, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku městského
soudu, jejíž důvodnost by sama o sobě postačovala k jeho zrušení; této námitce nepřisvědčil. Nejvyšší
správní soud i s přihlédnutím ke své dřívější judikatuře konstatuje, že má-li být soudní rozhodnutí
přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil
o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil
(srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75,
č. 133/2004 Sb. NSS). Absenci takto vytýčených požadavků však Nejvyšší správní soud v napadeném
rozhodnutí městského soudu neshledal. Městský soud naopak přehledně popsal rozhodný skutkový
stav a s žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal. Totéž Nejvyšší správní soud
konstatuje i ve vztahu k napadeným správním rozhodnutím.
[9] Stěžovatel spatřoval nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu i rozhodnutí správních
orgánů v tom, že se ve vztahu k dopadům správního vyhoštění do jeho soukromého a rodinného života
dostatečně nezabývaly jeho údajnými vazbami v Litvě. Nejvyšší správní soud v této souvislosti uvádí,
že stěžovatel v průběhu řízení před správním orgánem prvního stupně uvedl ve vztahu k těmto
„vazbám“ pouze tolik, že si prací v Litvě zajišťuje finanční prostředky a že mu zde jeho známý sehnal
(falešné) litevské doklady. O jaké vazby se mělo jednat, stěžovatel dále nekonkretizoval (viz protokol
ze dne 7. 4. 2016). Taktéž v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, resp. jeho
doplnění uvedl stěžovatel v této souvislosti pouze, že má v Litvě „zázemí, výdělečné aktivity, a to včetně
soukromého života, který jako takový nezbytně vzniká v rámci dlouhodobého pobytu na daném území“, přičemž
jde o vazby takové povahy, „že vylučují uložení správního vyhoštění, resp. zákazu pobytu v členských státech
Evropské unie a měly by být zohledněny.“ Nic konkrétnějšího v této souvislosti neuvedl. Naprosto shodnou
argumentaci stěžovatel uplatnil též v žalobě proti rozhodnutí žalované. Nutno přitom podotknout,
že v době podání odvolání (jakož i následné žaloby) byl stěžovatel již zastoupen v záhlaví uvedeným
advokátem a strohost takto jím uplatněných tvrzení proto nelze přičítat stěžovatelově neznalosti
českého právního řádu.
[10] Kasační stížnosti lze sice přisvědčit potud, že existence legálního pobytu není nutnou
podmínkou pro vytvoření soukromých a rodinných vazeb, avšak to nic nemění na skutečnosti,
že stěžovatel existenci jakýchkoliv konkrétních vazeb na území Litvy ve správním ani soudním řízení
netvrdil. Proto správní orgány ani městský soud neměly ve vztahu k údajným stěžovatelovým vazbám
v Litvě fakticky co posuzovat.
[11] Nedůvodná je též námitka, dle níž nemůže mít na posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí
o správním vyhoštění do jeho soukromého a rodinného života vliv skutečnost, že se stěžovatel při
policejní kontrole prokázal falešným dokladem totožnosti. Závažnost nebo druh protiprávního jednání
cizince jsou totiž jedním z klíčových faktorů, jež je dle demonstrativního výčtu obsaženého v §174a
zákona o pobytu cizinců třeba při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí vzít v potaz.
IV.
Závěr a náklady řízení
[12] Nedůvodnou kasační stížnost proto Nejvyšší správní soud dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[13] O akcesorickém návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebylo
třeba zvlášť rozhodovat, neboť bezodkladným rozhodnutím o kasační stížnosti samotné se stal tento
návrh požadavkem obsoletním.
[14] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá dle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad
rámec běžné úřední činnosti nevznikly, a proto jí náhrada nákladů řízení přiznána nebyla.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. dubna 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu