ECLI:CZ:NSS:2017:8.AZS.95.2017:42
sp. zn. 8 Azs 95/2017-42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: V. B., zast. JUDr.
Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 2. 2017, čj. MV101787-4/SO-2014, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2017, čj. 11 A 46/2017-22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Dne 25. 7. 2011 podal žalobce u Odboru azylové a migrační politiky, Ministerstva vnitra
České republiky žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
podnikání (účast v právnické osobě). Současně se žádostí předložil žalobce také výpis
z obchodního rejstříku společnosti X, z nějž bylo patrné, že žalobce je jednatelem této
společnosti. Během řízení dospěl prvostupňový orgán k závěru, že účel pobytu není plněn, neboť
žalobce neprokázal žádným způsobem skutečnou účast a plnění svých povinností vůči této
společnosti. Rozhodnutím ze dne 27. 5. 2014, čj. OAM-54864-21/DP-2011, Ministerstvo vnitra
zamítlo žádost žalobce o prodloužení trvalého pobytu za účelem podnikání (§44a odst. 3
s odkazem na §35 odst. 3 a §37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na
území České republiky a o změně některých zákonů. Žalovaná shora uvedeným rozhodnutím
odvolání žalobce zamítla a napadené prvostupňové rozhodnutí potvrdila.
[2] Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce u Městského soudu v Praze. Žaloba byla
městskému soudu podána dne 10. 2. 2017 jako blanketní; stěžovatel ji spojil s neodůvodněnou
žádostí o odkladný účinek. Městský soud proto žalobce vyzval, aby žalobu ve třicetidenní lhůtě
doplnil a současně žalobci uložil, aby prokázal jeho zastoupení v žalobě uvedenou právní
zástupkyní. V reakci na tuto výzvu zástupkyně žalobce uvedla, že se žalobce nachází na Ukrajině
a nelze s ním proto projednávanou věc konzultovat; z tohoto důvodu zažádala o prodloužení
lhůty k podání žaloby. Protože nebyla žaloba ve stanovené lhůtě doplněna ani o důvody,
pro něž byla podána, ani o udělenou plnou moc zástupkyni žalovaného, městský soud ji v záhlaví
uvedeným usnesením pro uvedené nedostatky odmítl (§37 odst. 5 s. ř. s.). V usnesení upozornil
také na to, že mu byla v totožné věci doručena žaloba téhož žalobce zastoupeného pro tuto
druhou žalobu odlišným právním zástupcem nežli v projednávané věci.
II.
Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalované
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost co do obsahu opřel o důvody uvedené
v §103 odst. 1 písm. b) a e) s. ř. s.
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že jeho právní zástupkyně se ho ihned po obdržení
rozhodnutí žalovaného pokusila bezúspěšně kontaktovat; k městskému soudu proto podala
blanketní žalobu bez plné moci. Z kasační stížnosti dále plyne, že stěžovatel v uvedené věci
na základě zamítavého rozhodnutí žalovaného k podání žaloby zmocnil mimo svou zástupkyni
dalšího právního zástupce. Až po vydání usnesení městského soudu zástupkyně stěžovatele
seznala, že v totožné věci byla podána žaloba ještě tímto právním zástupcem. Stěžovatel dále
argumentoval tím, že tato žaloba splňovala veškeré náležitosti a její odmítnutí pro překážku
litispendence neshledal správným. Stěžovatel se domníval, že měla být buď projednána meritorně
žaloba druhá v pořadí, neboť veškeré náležitosti splňovala, nebo měla být prodloužena lhůta
k doplnění žaloby v pořadí první. Spolu s doplněním kasační stížností žalobce odůvodnil i žádost
o přiznání jejího odkladného účinku.
[5] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze odkázala na odůvodnění napadeného
rozhodnutí a vyjádření v soudním řízení; k žádosti o odkladný účinek se žalovaná nevyjádřila.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Po odstranění formálních vad kasační stížnosti a po splnění výzvy k zaplacení soudního
poplatku přezkoumal Nejvyšší správní soud napadené usnesení v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Ustanovení §37 odst. 3 s. ř. s. stanovuje: „Z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká,
kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Ten, kdo činí podání, (dále
jen "podatel") v podání uvede o své osobě osobní údaje jen v nezbytném rozsahu; vždy uvede jméno, příjmení
a adresu, na kterou mu lze doručovat. Jiné osobní údaje uvede jen tehdy, je-li toho třeba s ohledem na povahu věci,
která má být soudem projednána. K podání musí být připojeny listiny, kterých se podatel dovolává. Podání,
které je třeba doručit ostatním účastníkům a osobám na řízení zúčastněným, musí být předloženo v potřebném
počtu stejnopisů.“
[9] Ze spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že obsahuje prvotní žalobu
ze dne 10. 2. 2017; v ní bylo uvedeno pouze, kdo je žalobcem a jaké správní rozhodnutí
je napadáno (tj. že jde o rozhodnutí žalovaného). Městský soud ve výzvě k odstranění vad ze dne
15. 2. 2017 stěžovatele řádně poučil o důsledku neodstranění konkrétně vytknutých vad podání.
V doplnění žaloby ze dne 17. 3. 2017 stěžovatel uvedl, že s rozhodnutím správního orgánu
nesouhlasí; v petitu požadoval jeho zrušení a vrácení věci k novému projednání. Ke skutkovým
a právním důvodům žalobního žádání uvedl žalobce jen to, že „byl nejen jednatelem společnosti
X, ale měl i pracovní povolení k činnosti v této společnosti. Také žádal o změnu účelu pobytu, opět mu má být
vydáno pracovní povolení na společnost X. Žádá proto o individuální přístup při posuzování předmětné žaloby,
celého případu i napadeného rozhodnutí. Jedná se o spolehlivého, pracovitého a ukázněného jedince, který se do
dané situace dostal ne vlastní vinou. Na území České republiky je od roku 2001.“
[10] Z ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. plyne: „Předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno
a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný
procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“ Aby soud mohl uvedené usnesení
o odmítnutí podání vydat, musí být splněny obě podmínky výše uvedené: nedoplnění
či neopravení podání ve stanovené lhůtě a nemožnost pokračovat pro tento nedostatek v řízení.
Nejvyšší správní soud má v projednávané věci za prokázané, že obě uvedené podmínky byly
splněny, neboť žaloba nebyla ani po výzvě soudu ve třicetidenní lhůtě řádně doplněna.
[11] Městský soud ve svém rozhodnutí dostatečně zdůvodnil, proč nelze pro výše uvedené
vady v řízení pokračovat; k tomu uvedl: „Kromě trvajících pochybností o tom, zda byla žaloba
podána osobou k tomu oprávněnou, soud konstatuje, že žalobce i v doplnění žaloby nadále zcela
pominul označení žalobních bodů, jimiž je soud při přezkumu rozhodnutí vydaných ve správním řízení
vázán, žaloba rovněž zcela postrádá vylíčení rozhodujících skutečností a další náležitostí, uvedených v ustanoveních
§71 odstavec 1 a 2 s. ř. s .“ Nejvyšší správní soud s tímto odůvodněním městského soudu souhlasí;
pro úplnost odkazuje na svoji ustálenou judikaturu (srov. například rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 12. 2003, čj. 7 Azs 53/2003- 66, ze dne 26. 10. 2004, čj. 2 Azs 117/2004-54,
publikovaný ve Sb. NSS č. 9/2005, ze dne 29. 7. 2009, čj. 6 Ads 62/2009-27, a další).
[12] Vzhledem k tomu, že o kasační stížnosti bylo po splnění zákonných předpokladů její
přijatelnosti rozhodnuto bezodkladně, nebylo již třeba rozhodovat o žádosti na přiznání
odkladného účinku.
IV.
Závěr a náklady řízení
[13] Pro uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, ve spojení
s §120, s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly,
a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 1. srpna 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu