ECLI:CZ:NSS:2017:9.ADS.103.2017:23
sp. zn. 9 Ads 103/2017 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce:
MgA. M. J., zast. JUDr. Liborem Koňaříkem, advokátem se sídlem Nad Lánem 1206/1,
Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním
právu 1, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2015, č. j. 2015/62079-
421/1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky
v Olomouci ze dne 1. 2. 2017, č. j. 72 Ad 16/2015 – 95,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z as tav u je .
II. Žádný z účastníků n em á pr ávo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský
soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovanéh o.
Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce
České republiky – krajské pobočky v Olomouci ze dne 4. 9. 2015, č. j. OLA-8179/2015-BE,
jímž byl stěžovatel dle §30 odst. 2 písm. f) a odst. 3 a §31 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb.,
o zaměstnanosti, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon
o zaměstnanosti“), ode dne 5. 8. 2015 vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu
maření součinnosti s úřadem práce.
[2] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky řízení, mezi
které patří i povinnost uhradit soudní poplatek za kasační stížnost, a to ve výši 5 000 Kč
podle položky 19 sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních
poplatcích“).
[3] Dle §2 odst. 2 písm. b) zákona o soudních poplatcích je ve věcech správního soudnictví
poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal kasační stížnost. U poplatku za řízení vzniká
poplatková povinnost podáním kasační stížnosti a tímto okamžikem je též poplatek splatný
[§4 odst. 1 písm. d) a §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích].
[4] Dle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví. Dle §9 odst. 3 citovaného zákona soud poplatníka ve výzvě poučí o tom,
že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.
[5] Nejvyšší správní soud proto stěžovatele usnesením ze dne 19. 4. 2017,
č. j. 9 Ads 103/2017 - 14, vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení zmíněného usnesení
zaplatil za kasační stížnost soudní poplatek. Stěžovatel byl rovněž poučen, že nebude-li
soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení o kasační stížnosti zastaví. Uvedené
usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno do datové schránky dne 20. 4. 2017, lhůta pro
zaplacení soudního poplatku tedy uplynula dne 27. 4. 2017.
[6] Na shora uvedené usnesení týkající se zaplacení soudního poplatku stěžovatel žádným
způsobem nereagoval.
[7] Řízení ve věcech vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání není osvobozeno od soudních
poplatků, na rozdíl od řízení ve věcech dávek podpory v nezaměstnanosti, jež bylo
od soudních poplatků osvobozeno na základě změny §11 odst. 1 písm. b) zákona
o soudních poplatcích zákonem č. 87/2015 Sb. Z důvodové zprávy k této novele jasně
vyplývá, že úmyslem zákonodárce bylo osvobodit od soudních poplatků toliko řízení
ve věcech podpory v nezaměstnanosti podle §39 zákona o zaměstnanosti, ve věcech
podpory při rekvalifikaci podle §40 zákona o zaměstnanosti a ve věcech kompenzace podle
§44b zákona o zaměstnanosti, nikoli však řízení o vyřazení z evidence uchazečů
o zaměstnání podle §30 zákona o zaměstnanosti, které je systematicky zařazeno v jiné hlavě
zákona o zaměstnanosti než řízení, jejichž soudní přezkum je osvobozen. Skutečnost,
že se osvobození od soudních poplatků týká pouze státních dávek podpory
v nezaměstnanosti, a nikoliv také řízení ve věcech uchazečů o zaměstnání, potvrzuje
i judikatura Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 26. 10. 2004,
č. j. 6 Ans 1/2003 - 101, č. 652/2005 Sb. NSS, a rozsudek ze dn e 21. 12. 2011,
č. j. 4 Ads 143/2011 - 78, usnesení ze dne 9. 11. 2016, č. j. 7 Ads 247/2016 - 35).
[8] Lze tedy shrnout, že požadovaný soudní poplatek v dané věci, i přes výše uvedenou výzvu,
zaplacen nebyl, a proto soud dle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení
s §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), řízení o kasační stížnosti zastavil.
[9] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3, věty první, s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává, jelikož
řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu