ECLI:CZ:NSS:2017:9.AFS.18.2017:36
sp. zn. 9 Afs 18/2017 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
ATANAI CZ, s.r.o., se sídlem Roháčova 188/37, Praha 3, proti žalovanému: Finanční úřad
pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1, ve věci ochrany před nezákonným
zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
30. 12. 2016, č. j. 3 A 121/2016 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se v rac í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč,
který jí bude vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
[1] Advokátka JUDr. Irena Pražanová, se sídlem V Dolině 1516/1a, Praha 4, podala
v projednávané věci jménem žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, kterou se domáhala
zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze. Ke kasační stížnosti však nebyla
přiložena plná moc, která by advokátku opravňovala k zastupování stěžovatelky v řízení o kasační
stížnosti, a taková plná moc není ani součástí spisu městského soudu.
[2] Nejvyšší správní soud proto stěžovatelku vyzval usnesením ze dne 6. 4. 2017,
č. j. 9 Afs 18/2017 – 29, aby ve lhůtě pěti dnů od doručení tohoto usnesení předložila plnou moc
udělenou jí advokátce JUDr. Ireně Pražanové k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Součástí
usnesení bylo poučení, že pokud výzvě nevyhoví, Nejvyšší správní soud její kasační stížnost odmítne
[§46 odst. 1 písm. a), ve spojení s §120 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Usnesení bylo doručeno jak advokátce (dne 11. 4. 2017),
tak stěžovatelce (dne 16. 4. 2017).
[3] V návaznosti na citované usnesení byla soudu ze strany advokátky doručena kopie plné moci
ze dne 22. 1. 2017, kterou ji Ing. Zdeněk Urban, daňový poradce se sídlem Jungmannova 319, Jičín,
zmocnil k zastupování stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti. Toto zmocnění mělo být v souladu
s plnou mocí, kterou stěžovatelka udělila jemu. Nejvyšší správní soud k tomu ze spisu městského
soudu ověřil, že Ing. Urban byl stěžovatelkou zmocněn k zastupování před správními soudy s tím,
že je oprávněn ustanovit si za sebe zástupce (viz plná moc ze dne 26. 1. 2015 na č. l. 4 spisu
městského soudu).
[4] Plná moc, která byla Nejvyššímu správnímu soudu v projednávané věci předložena, však
zmocnění advokátky k zastupování stěžovatelky nedokládá. Byla totiž udělena Ing. Urbanem, který
k tomu nebyl oprávněn.
[5] Ing. Urban mohl jako daňový poradce zastupovat stěžovatelku v řízení o žalobě ve smyslu
§35 odst. 2 s. ř. s. V řízení o kasační stížnosti však bylo třeba doložit splnění podmínky povinného
zastoupení advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.), kterým Ing. Urban není. Zmocnění, které mu
stěžovatelka udělila, jej přitom neopravňovalo k tomu, aby za ni udělil plnou moc advokátce
k zastupování v řízení o kasační stížnosti.
[6] Na tomto závěru nic nemění ani substituční doložka, dle které je oprávněn ustanovit
si za sebe zástupce; daňový poradce totiž tuto možnost v řízení před soudem nemá. Tzv. substituční
oprávnění nesvědčí zástupci účastníka obecně, ale pouze tehdy, stanoví-li tak zákon. Daňovému
poradci toto oprávnění nepřísluší, na rozdíl např. od advokáta, kterému využití substituce umožňuje
§25 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů,
ve spojení s §64 s. ř. s. a v souladu se zvláštními právními předpisy, kterými se řídí výkon advokacie.
[7] Pro úplnost lze dodat, že stěžovatelka sama na výzvu soudu ve shora citovaném usnesení
nijak nereagovala, byť lhůta k tomu určená skončila dne 21. 4. 2017.
[8] Lze tedy uzavřít, že výzvě soudu ve shora citovaném usnesení nevyhověla a neodstranila
nedostatek podmínky řízení spočívající v doložení plné moci, která by prokazovala zmocnění
advokátky k jejímu zastupování v řízení o kasační stížnosti ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší
správní soud proto její kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. a), ve spojení s §120 s. ř. s.
[9] O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo rozhodnuto za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
[10] Podle §10 odst. 3, věty poslední, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu
soudu zaplacený poplatek. Soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši
5 000 Kč stěžovatelce. Lhůta k vrácení soudního poplatku vyplývá z §10a odst. 1 téhož zákona,
dle kterého je-li soud povinen vrátit již zaplacený poplatek nebo přeplatek na poplatku, učiní tak
ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2017
JUDr. Radan Malík
předseda senátu