ECLI:CZ:NSS:2017:9.AFS.275.2017:20
sp. zn. 9 Afs 275/2017 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. M., zast. Mgr.
Lucií Růžičkovou, advokátkou se sídlem Jana Růžičky 1165/2, Praha 4, proti žalovanému:
Finanční arbitr, se sídlem Legerova 1581/69, Praha 1, ve věci ochrany proti nečinnosti
žalovaného, za účasti osoby zúčastněné na řízení: AXA životní pojišťovna a.s., se sídlem
Lazarská 13/8, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 23. 8. 2017, č. j. 8 A 84/2017 - 56,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo řízení
zastaveno. Tímto usnesením byla také stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu
nákladů řízení ve výši 11 200 Kč a žalobci vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč,
přičemž v souvislosti s tím bylo žalobci uloženo, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci daného
usnesení sdělil městskému soudu číslo svého bankovního účtu. V řízení u městského soudu
se žalobce domáhal ochrany před nečinností žalovaného.
[2] Stěžovatel navrhl přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti. Návrh odůvodnil
tím, že je přesvědčen o naplnění podmínek dle §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Výkon napadeného usnesení
pro něj znamená nepoměrně větší újmu, než jaká by přiznáním odkladného účinku vznikla jiným
osobám. Náhradu nákladů řízení mu městský soud uložil zcela zjevně neoprávněně a na základě
vady řízení. Žalobce ani jeho zástupce nejsou osobami v hmotné nouzi, tudíž na ně přiznání
odkladného účinku nebude mít závažný dopad. Stěžovateli není znám žádný důležitý veřejný
zájem, s nímž by přiznání odkladného účinku mohlo být v rozporu. Naopak je ve veřejném
zájmu, aby finanční prostředky státu byly soukromému subjektu poskytnuty na základě věcně
a právně správného rozhodnutí a nevystavilo stát ani žalobce zpětnému vymáhání po rozhodnutí
o kasační stížnosti.
[3] V souladu s §73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s., vyzval soud žalobce, aby
se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřil, a to ve lhůtě 10 dnů.
[4] Žalobce proti přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neměl námitek. Zdůraznil,
že hlavním smyslem jeho žaloby na ochranu proti nečinnosti bylo odstranění průtahů
v konkrétním řízení a také postavení na jisto pravidel fungování stěžovatele do budoucna.
[5] Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Otázkou návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v případě, kdy návrh
podává žalovaný správní orgán, se zabýval i rozšířený senát. V usnesení ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, č. 1255/2007 Sb. NSS, uvedl, že „[s] ohledem na postavení správního orgánu
v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla
ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ Za ojedinělé případy pak lze
považovat situace, kdy by nepřiznání odkladného účinku způsobilo závažné důsledky. Jako
příklad závažných důsledků respektování soudního rozhodnutí uvádí rozšířený senát ve výše
citovaném usnesení „vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu
nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku, apod.“
[7] Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění
účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon
rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost, jako
mimořádný opravný prostředek, směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby
rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako
na správné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit.
[8] Vedle formální podmínky, kterou je existence návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, musí být splněny další tři materiální předpoklady pro to, aby bylo možné
takovému návrhu vyhovět: a) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele
znamenat újmu, b) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, c) přiznání odkladného účinku nesmí být
v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS).
[9] První podmínkou přiznání odkladného účinku je prokázání vzniku nepoměrně větší újmy.
Následně je na soudu, aby posoudil, zda tvrzená újma dosahuje intenzity nepoměrně větší újmy
a zda by případné následky nepřiznání odkladného účinku byly srovnatelné s následky uvedenými
v citovaném rozhodnutí rozšířeného senátu.
[10] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012 - 32). Od toho, kdo navrhuje přiznání odkladného účinku, se tak především
očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného
rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma, než jiným osobám, a vysvětlení, v čem spočívá tato
újma a její rozsah. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu,
že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným usnesením městského soudu
obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[11] Tvrzení stěžovatele ohledně hrozící újmy jsou zcela obecná, bez bližší konkretizace
a ničím nedoložená. V návrhu na přiznání odkladného účinku nebyla uvedena žádná zásadní
tvrzení ve smyslu usnesení rozšířeného senátu č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, která by odůvodňovala
přiznání odkladného účinku. Tvrzení dokonce nedosahují ani minimální intenzity předpokládané
hrozící újmy. Stěžovatel zcela vágně konstatuje, že náhrada nákladů řízení byla uložena
neoprávněně, na základě vady řízení a také, že je ve veřejném zájmu, aby finanční prostředky
státu byly soukromému subjektu poskytnuty na základě věcně i právně správného rozhodnutí.
Uvedené skutečnosti však nemohou odůvodňovat přiznání odkladného účinku, jelikož napadené
usnesení městského soudu se považuje za věcně i právně správné, dokud Nejvyšší správní soud
nerozhodne o opaku.
[12] Stěžovatel neprokázal naplnění již první z podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, tj. jemu hrozící újmy. Za takovou újmu rozhodně nelze bez dalšího považovat
pouze povinnost uhradit náklady řízení. Za této situace není třeba zkoumat naplnění ostatních
zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku dle §73 odst. 2 s. ř. s., tedy
disproporcionalitu případné újmy a absenci rozporu přiznání odkladného účinku s důležitým
veřejným zájmem.
[13] Soud dodá, že posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku nemohlo v nynější věci
ovlivnit ani vyjádření žalobce, který proti přiznání odkladného účinku neměl námitek. Postoj
druhého účastníka řízení k takovému návrhu nemůže sám o sobě naplnit podmínky pro přiznání
odkladného účinku. Jeho vyjádření by mohlo ovlivnit naplnění druhé podmínky - nepoměrně
větší újmy pro stěžovatele, než jaká by mohla vzniknout jiným osobám, nicméně její splnění nelze
zkoumat pouze ve vztahu k žalobci, ale je potřeba toho vztáhnout obecně k jiným osobám. Navíc
je vždy nutné zkoumat naplnění všech tří podmínek uvedených v bodě [8] tohoto usnesení
a nikoli pouze jejich části.
[14] Soud závěrem uvádí, že tímto usnesením nepředjímá rozhodnutí ve věci samé.
[15] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že stěžovatel
neprokázal existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s.
Z tohoto důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. října 2017
JUDr. Radan Malík
předseda senátu