ECLI:CZ:NSS:2017:9.AFS.28.2017:37
sp. zn. 9 Afs 28/2017 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: D. B., zast.
Mgr. Michalem Žibřidem, advokátem se sídlem náměstí Tomáše Bati 424/2, Sezimovo Ústí, proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2014, č. j. 2397/14/5000-14303-711514, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 1. 2017,
č. j. 15 Af 19/2014 – 66, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) shora označený
rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba, v níž se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2014,
č. j. 2397/14/5000-14303-711514. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání
a potvrzeny dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Ústecký kraj,
Územního pracoviště v Ústí nad Labem ze dne 8. 8. 2013, č. j. 1592484/13/2501-24801-506414,
č. j. 1592491/13/2501-24801-506414, č. j. 1592493/13/2501-24801-506414, č. j. 1592495/13/
2501-24801-506414, č. j. 1592498/13/2501-24801-506414, č. j. 1592500/13/2501-24801-506414,
č. j. 1592501/13/2501-24801-506414, č. j. 1592502/13/2501-24801-506414, č. j. 1592503/13/
2501-24801-506414, kterými byla stěžovateli doměřena daň z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí roku
2009 až 4. čtvrtletí roku 2011 a stanovena povinnost uhradit penále.
[2] Stěžovatel v rámci doplnění kasační stížnosti podal návrh na přiznání odkladného účinku.
[3] V návrhu uvedl, že návrh podává nejen ve vztahu k napadenému rozsudku krajského
soudu, ale též ve vztahu k napadenému rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2014 a ve vztahu
k platebním výměrům uvedeným v bodě 1 tohoto usnesení.
[4] Dle stěžovatele jsou splněny zákonné podmínky §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s §73 s. ř. s. Výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a součastně není požadovaný odklad
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Doměřená výše daně z přidané hodnoty a související penále mnohonásobně přesahují
možnosti stěžovatele splatit tento dluh. Celkem je vymáhána částka na jistině (doměřená daň
a penále) ve výši 750 391 Kč. Pokud by nedošlo k přiznání odkladného účinku výše uvedených
rozhodnutí a stanovené povinnosti by byly následně vymáhány, měla by exekuce pro stěžovatele
neodvratné likvidační následky. V jejím důsledku by se dostal nevyhnutelně do úpadku a pro
insolvenci by nemohl dále vykonávat samostatně výdělečnou činnost.
[6] Z hlediska proporcionality účinků odkladného účinku kasační stížnosti odkázal
na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2015, č. j. 2 Afs 193/2015 – 62, z něhož
plyne, že jediným subjektem, kterého se dotkne přiznání odkladného účinku, bude stát, neboť
mu bude dočasně odepřeno právo činit kroky vedoucí k výběru vyměřené daně a stanoveného
penále. Součet vyměřené daně a penále však v souhrnu celkových příjmů státu nepředstavuje tak
zásadní položku, která by jakkoliv mohla ohrozit jeho fungování.
[7] Závěrem uvedl, že v případě, že bude přiznán odkladný účinek kasační stížnosti, veřejný
zájem na výběru daní bude pouze dočasně odložen, nikoliv znemožněn.
[8] V souladu s §73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud vyzval žalovaného, aby se v yjádřil
k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve lhůtě 10 dnů. Žalovaný svého práva
využil a vyjádřil se k návrhu stěžovatele přípisem ze dne 15. 3. 2017, doručeným soudu dne
16. 3. 2017.
[9] Žalovaný zdůrazňuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti má zcela
mimořádný charakter. Stěžovatel musí svůj návrh doložit dostatečnými a hodnověrnými důkazy,
tzn., že minimálně doloží, že by mu skutečně neprodleným výkonem rozhodnutí hrozila
nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[10] Povinnost tvrdit a prokázat vznik nenahraditelné újmy stíhá stěžovatele. Pokud stěžovatel
v tomto ohledu důkazní břemeno neunese, soud návrh zamítne.
[11] Stěžovatel svá tvrzení nikterak neprokázal, ani nenavrhl žádné důkazní prostředky, které
by prokázaly vznik případné újmy a její přímou souvislost s úhradou daňové povinnosti.
Z obecně formulovaného návrhu nelze dovodit skutečnou hrozbu nepoměrně větší újmy, než
jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám. V posuzovaném případě
návrh není řádně odůvodněn a podložen, přestože důkazní břemeno leží na stěžovateli.
[12] Kromě výše uvedeného nelze přehlédnout skutečnost, že by se přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti mohlo dotknout veřejného zájmu, a to zájmu nikoli imaginární
společnosti, nýbrž všech daňových poplatníků na řádném a včasném výběru daní (viz usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2015, č. j. 3 Af 2/2015 – 40). Není tak naplněna jedna
z podmínek §73 odst. 2 s. ř. s.
[13] Žalovaný navrhuje vzhledem k neopodstatněnosti a nedůvodnosti návrhu, aby kasační
stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek.
[14] Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; při tom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[15] Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je mimořádným
opravným prostředkem. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní
soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek
zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro
ojedinělé a výjimečné případy. Soud k tomu dodává, že není možné obecně definovat výčet
případů, který je možné zahrnout pod §73 odst. 2 s. ř. s., protože uvedené ustanovení patří mezi
normy s vysoce abstraktní hypotézou.
[16] Vedle formální podmínky, kterou je existence návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, musí být splněny další tři materiální předpoklady proto, aby bylo možné
takovému návrhu vyhovět: a) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele
znamenat újmu, b) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, c) přiznání odkladného účinku nesmí být
v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58).
[17] Soud nejdříve posoudil, zda stěžovatel dostatečně tvrdil a prokázal, že by výkon nebo jiné
právní následky napadeného rozsudku krajského soudu, napadeného rozhodnutí žalovaného
a platebních výměrů pro něho znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním
odkladného účinku vzniknout jiným osobám.
[18] Lze souhlasit s žalovaným, že stěžovatel zůstal v rovině ničím nepodložených tvrzení. Svá
tvrzení o nevyhnutelné insolvenci žádným způsobem neprokázal. Hrozící újmu navíc spojuje
s hypotetickou skutečností - výkonem rozhodnutí, ke kterému však zatím správce daně
nepřistoupil. K exekuci vůbec dojít nemusí, neboť daňový řád umožňuje daňovým subjektům
požádat o posečkání s úhradou daně či požádat o její uhrazení ve splátkách. Takto nepodložené
tvrzení hrozící újmy, navíc podmíněné hypotetickou skutečností nemůže obstát.
[19] Stěžovatel neprokázal naplnění již první z podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, tj. jemu hrozící újmu. Za této situace již není třeba zkoumat naplnění ostatních
zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku dle §73 odst. 2 s. ř. s., tedy
disproporcionalitu případné újmy a absenci rozporu přiznání odkladného účinku s důležitým
veřejným zájmem.
[20] Soud závěrem uvádí, že tímto usnesením nepředjímá, jaké bude meritorní rozhodnutí
ve věci samé.
[21] Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených vyhodnotil, že nebyly naplněny
požadavky §73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti stěžovatele
nepřiznal odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. března 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu