ECLI:CZ:NSS:2017:9.AFS.52.2017:19
sp. zn. 9 Afs 52/2017 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně:
ADMIRAL GLOBAL BETTING a.s., se sídlem Komořany 146, proti žalovanému: Magistrát
města Brna, se sídlem Dominikánské nám. 196/1, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
15. 12. 2014, č. j. MMB/0486764/2014, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2017, č. j. 30 Af 12/2015 – 24,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jako „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo
zrušeno jeho výše uvedené rozhodnutí a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto
rozhodnutím bylo zrušeno rozhodnutí Úřadu městské části Brno – Královo Pole (dále také
„prvoinstanční správce daně“) ze dne 3. 11. 2014, č. j. BKPO/17137/14/2100, a řízení o žádosti
o úrok z neoprávněného jednání správce daně bylo zastaveno. Uvedenou žádosti se žalobkyně
domáhala úroku z neoprávněného jednání správce daně podle §254 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), z důvodu, že bylo
zrušeno rozhodnutí, kterým jí byl vyměřen místní poplatek ve výši 300 000 Kč za provozování
výherních hracích přístrojů.
[2] Stěžovatel navrhl přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti. Návrh odůvodnil
tím, že pokud by respektoval rozhodnutí krajského soudu, musel by neprodleně zrušit rozhodnutí
prvoinstančního správce daně ze dne 3. 11. 2014 a uložit mu, aby žádosti vyhověl. Pokud by pak
následně Nejvyšší právní soud podané kasační stížnosti vyhověl, existovalo by zde rozhodnutí,
které by bylo nutné odstranit, a zároveň by bylo nutné vymáhat zpět bezdůvodně poskytnuté
finanční prostředky žalobkyni z titulu vyhovění žádosti. Nastala by tak zbytečně komplikovaná
situace. Pokud nebude kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, bude žalobkyni vyplaceno asi
90 tis. Kč. Tato částka je pro ni zanedbatelná, jelikož v roce 2015 hospodařila s čistým ziskem
711 mil. Kč.
[3] Žalobkyně s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasila. Stěžovatel žádným
způsobem neprokázal, jaká újma mu vznikne. Pouze odkázal na výši čistého zisku za rok 2015
a odhadl, že za rok 2016 tomu bude obdobně. V roce 2016 ovšem byla zvýšena sazba odvodu
z loterií a jiných podobných her a došlo ke snížení počtu herních středisek. Navíc vyměření
místního poplatku bylo pouze z popudu prvoinstančního správce daně.
[4] Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně ustanovení
§73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Otázkou návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v případě, kdy návrh
podává žalovaný správní orgán, se zabýval i rozšířený senát. V usnesení ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS, uvedl, že „[s] ohledem na postavení
správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti
vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ Za ojedinělé
případy pak lze považovat situace, kdy by nepřiznání odkladného účinku způsobilo závažné
důsledky. Jako příklad závažných důsledků respektování soudního rozhodnutí uvádí rozšířený
senát ve výše citovaném usnesení „vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního
průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku,
apod.“ Rozšířený senát zároveň upozornil, že pokud krajský soud zruší rozhodnutí správního
orgánu, správní orgán je povinen pokračovat v řízení a respektovat závazný právní názor
vyslovený ve zrušujícím rozsudku bez ohledu na to, zda byla podána kasační stížnost.
[6] Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění
účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon
rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost, jako
mimořádný opravný prostředek, směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby
rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako
na správné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit.
[7] První podmínkou přiznání odkladného účinku je prokázání vzniku nepoměrně větší újmy.
Následně je na soudu, aby posoudil, zda tvrzená újma dosahuje intenzity nepoměrně větší újmy
a zda by případné následky nepřiznání odkladného účinku byly srovnatelné s následky uvedenými
v citovaném rozhodnutí rozšířeného senátu.
[8] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012 - 32). Od toho, kdo navrhuje přiznání odkladného účinku, se tak především
očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného
rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma, než jiným osobám, a vysvětlení, v čem spočívá tato
újma a její rozsah.
[9] Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní
následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[10] Nejvyšší správní soud upozorňuje, že tvrzení stěžovatele, že by v případě respektování
rozhodnutí krajského soudu musel neprodleně zrušit rozhodnutí prvoinstančního správce daně
a uložit mu, aby žádosti vyhověl, se nezakládá na pravdě. Dle §116 odst. 1 daňového řádu totiž
takovou možnost nemá. Dle písm. a) stejného ustanovení by musel rozhodnutí prvoinstančního
správce daně změnit tak, že by žádosti vyhověl.
[11] Otázkou existence dvou různých správních rozhodnutí v téže věci se zabýval rozšířený
senát, který v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, publ. pod č. 3270/2015 Sb.
NSS, vyslovil: „[h]rozba existence dvou odlišných správních rozhodnutí v téže věci není sama o sobě důvodem
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“ Jedná se sice nesporně o negativní jev, nicméně ani
tato obtížně řešitelná procesní situace není bezprostředním ohrožením důležitého veřejného
zájmu a nemůže pro stěžovatele bez dalšího představovat újmu dosahující intenzity požadované
pro přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti. Při posuzování této otázky není relevantní
ani to, z jakých důvodů došlo ke zrušení správního rozhodnutí.
[12] Dle uvedeného závěru rozšířeného senátu tak pouze existence dvou navzájem
si konkurujících rozhodnutí ve stejné věci není důvod pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
[13] Nejvyšší správní soud navíc upozorňuje, že na danou situaci pamatoval zákonodárce
ohledně většiny situací, které mohou po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu nastat
v §124a daňového řádu, kde je uvedeno, že [d]ojde-li v řízení o kasační stížnosti ve správním soudnictví
ke zrušení pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na jehož základě bylo správcem daně vydáno nové
rozhodnutí ve věci v souladu s právním názorem krajského soudu, stává se toto rozhodnutí neúčinným dnem
nabytí právní moci nového rozhodnutí krajského soudu, kterým je žaloba zamítnuta nebo ve kterém dojde
ke změně právního názoru oproti zrušenému pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Z tohoto
ustanovení plyne, že pokud se správce daně řídí příkazem krajského soudu a vydá nové
rozhodnutí, pak v případě úspěchu kasační stížnosti se toto rozhodnutí stává neúčinným.
K tomuto dojde nabytím právní moci následného rozsudku krajského soudu, kterým žalobu
zamítne, či dojde ke změně právního názoru oproti rozsudku předcházejícímu.
[14] Za nepoměrně větší újmu, která může vzniknout stěžovateli, nelze označit ani možnou
povinnost prvoinstančního správce daně vyplatit žalobkyni předpokládanou finanční částku ve
výši 90 tis. Kč. Nelze uvažovat o tom, že by tímto finanční správě vznikla citelná újma a ani
případné následné vymáhání této částky zpět nenaplňuje závažné důsledky tak, jak je nastínil
rozšířený senát ve výše citovaném usnesení sp. zn. 2 Ans 3/2006.
[15] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že stěžovatel
neprokázal existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s.
Z tohoto důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu