ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.109.2017:25
sp. zn. 9 As 109/2017 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Mgr. V. V.,
proti žalovanému: nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, o žalobě na ochranu
před nečinností žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 30. 3. 2017, č. j. 62 A 11/2017 – 90, o návrhu na přiznání odkladného
účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností napadl žalovaný (dále jen „stěžovatel“) shora označený
rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Výrokem I. krajský soud rozhodl,
že stěžovatel je povinen rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 12. 9. 2016 o nahlédnutí do
správního spisu sp. zn. 7 Spr 77/2002, a to do patnácti dnů od právní moci napadeného
rozsudku. Stěžovateli byla dále uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 4 424 Kč
do třiceti dnů od právní moci napadeného rozsudku, jakož bylo rozhodnuto, že stěžovatel nemá
právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. a III.).
[2] Stěžovatel požádal společně s kasační stížností o přiznání jejího odkladného účinku.
[3] V návrhu uvádí, že by výkon a jiné právní následky rozhodnutí znamenaly nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, zde žalobci.
Napadený rozsudek trpí takovými vadami, pro které nemůže obstát z důvodů blíže
specifikovaných v kasační stížnosti. Pokud by postupoval podle výroku I. napadeného rozsudku,
tak vydá podle svého názoru rozhodnutí zcela v rozporu se zákonem. I pokud by vydal
rozhodnutí o žádosti žalobce o nahlédnutí do spisu ze dne 12. 9. 2016, tak (aniž by předjímal
výsledek svého rozhodnutí) lze očekávat, že toto rozhodnutí bude negativní ve smyslu §38 odst.
5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).
S takovým rozhodnutím by se žalobce zjevně nesmířil a nepochybně by proti němu brojil
opravnými prostředky včetně správní žaloby. Nastala by komplikovaná právní situace,
a to zejména pokud by byla kasační stížnost úspěšná. Pro žalobce by přiznání odkladného účinku
neznamenalo žádnou závažnou újmu, jelikož se domáhá nahlédnutí do spisu již od r. 2002.
Pokud by mělo být vyčkáno rozhodnutí o kasační stížnosti, jedná se v tomto kontextu
o akceptovatelné časové rozmezí.
[4] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je v souladu s důležitým veřejným zájmem,
a to konkrétně zájmem na stabilitě právního prostředí a právních vztahů ve společnosti,
a v tomto konkrétním případě konečného vyřešení právní otázky nahlížení do spisu vedeného
u Nejvyššího státního zastupitelství.
[5] Stěžovatel v návrhu blíže rozebral test proporcionality. K testu vhodnosti, tj. zdali
okamžitý výkon rozhodnutí, omezující určité základní právo, umožňuje dosáhnout sledovaný cíl,
uvádí, že nepřiznání odkladného účinku nepovede k dosažení sledovaného cíle.
Nejpravděpodobněji by došlo k vydání rozhodnutí dle §38 odst. 5 správního řádu, které nevede
k tomu, čeho chce žalobce dosáhnout.
[6] Dále rozebírá test potřebnosti, tj. zdali je okamžitý výkon rozhodnutí ve vztahu
k dotčeným základním právům nejšetrnějším z více možných prostředků umožňujících dosažení
sledovaného cíle. V tomto případě není více prostředků, jak ze strany žalobce dosáhnout
sledovaného cíle (nahlédnutí do spisu). Okamžitý výkon rozhodnutí by nejpravděpodobněji
nevedl k tomu, čeho se žalobce domáhá.
[7] V závěru návrhu rozebírá konkrétněji test proporcionality, tj. porovnání závažnosti
v kolizi stojícího základního práva a veřejného zájmu. Pokud se porovná na jedné straně zřejmě
negativní rozhodnutí stěžovatele o žádosti žalobce ve smyslu výroku I. napadeného rozsudku
a vysokou míru pravděpodobnosti vzniku komplikované právní situace v případě vydání
takového rozhodnutí a případného úspěchu kasační stížnosti, což není v důležitém veřejném
zájmu, a na straně druhé de facto zanedbatelný dopad na žalobce, kterému by pravděpodobně
nebylo vyhověno, tak se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jeví jako optimální
a rozumné řešení. Bylo by tak vyčkáno definitivního rozhodnutí ve věci a návazně na to bude
moci být postupováno v intencích rozhodnutí o kasační stížnosti.
[8] Ze shora uvedených důvodů stěžovatel považuje přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti za odůvodněné.
[9] V souladu s §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s., vyzval soud žalobce, aby
se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřil, a to ve lhůtě 10 dnů. Žalobce se v soudem
poskytnuté lhůtě nevyjádřil.
[10] Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přičemž užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle
§73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[11] Vedle formální podmínky, kterou je existence návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, musí být splněny další tři materiální předpoklady pro to, aby bylo možné
takovému návrhu vyhovět: a) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele
znamenat újmu, b) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, c) přiznání odkladného účinku nesmí být
v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení rozšíření senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti stěžovatele může být učiněno pouze v případech zcela výjimečných, kdy
Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že není možné obecně definovat výčet případů, který
je možné zahrnout k §73 odst. 2 s. ř. s., protože uvedené ustanovení patří mezi normy s vysoce
abstraktní hypotézou.
[12] Nejvyšší správní soud tak v nynější věci jednak posoudil, zda stěžovatel dostatečně tvrdil
a prokázal, že by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozsudku krajského soudu pro
něho znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout
jiným osobám, a jednak posoudil, zda přiznání odkladného účinku nekoliduje s některým
důležitým veřejným zájmem.
[13] Stěžovatel uvádí, že by v posuzovaném případě mohla nastat s vysokou mírou
pravděpodobnosti komplikovaná právní situace. Tato komplikovanost spočívá v tom,
že by zřejmě vydal negativní rozhodnutí o žádosti žalobce o nahlédnutí do spisu a následně
by byla jeho kasační stížnost úspěšná. Jak již judikoval rozšířený senát v usnesení
sp. zn. 10 Ads 99/2014, obtížně řešitelná procesní situace není bezprostředním ohrožením
důležitého veřejného zájmu. Ačkoliv se toto usnesení rozšířeného senátu zabývalo případy, kde
existovala hrozba dvou odlišných rozhodnutí v téže věci (resp. „obživnutí“ původně zrušeného
rozhodnutí správního orgánu), jsou závěry tohoto usnesení aplikovatelné i na posuzovaný případ.
Přestože stěžovatelem předestřená existence možné komplikované právní situace je negativní
a nežádoucí, jedná se o důsledek povahy kasační stížnosti jako mimořádného opravného
prostředku. Stěžovateli nebylo uloženo napadeným rozsudkem, že má vydat rozhodnutí
o určitém obsahu, tudíž je plně v jeho dispozici, jakým způsobem rozhodne o žádosti žalobce
ze dne 12. 9. 2016. Ve svém návrhu nepochybně předjímá, jakým způsobem bude postupovat,
ale toto tvrzení samo o sobě nemůže představovat odůvodnění odkladného účinku kasační
stížnosti.
[14] Soud poměřoval újmu, která hrozí stěžovateli s újmou, která by vznikla přiznáním
odkladného účinku ostatním osobám. Stěžovatelem tvrzená hrozba existence komplikované
právní situace nepředstavuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám. Dle shora uvedeného usnesení rozšířeného senátu není existence
komplikované právní situace sama o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, resp. nemůže bez dalšího představovat újmu dosahující intenzity požadované pro
přiznání odkladného účinku. Tvrzení stěžovatele, že by odkladný účinek neznamenal žádnou
závažnou újmu pro žalobce, protože se nahlédnutí do spisu domáhá již od r. 2002, je poměrně
zjednodušující. Možnou újmu na straně žalobce není možné takto bagatelizovat.
[15] Případy přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného je možné dle ustálené
judikatury Nejvyššího správního soudu vázat toliko na výjimečné případy, kdy odložení účinků
rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož
ohrožení bude v konkrétním případě představovat onu nepoměrně větší újmu, než která
přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám a která nebude v rozporu s jiným veřejným
zájmem. Nejvyšší správní soud uvedl ve své judikatuře příkladmo případy, kdy může dojít
k ohrožení důležitého veřejného zájmu: vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě,
vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu
s vojenským materiálem zločinnému podniku (srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne
24. 4. 2007, sp. zn. 2 Ans 3/2006 - 49).
[16] Pokud by byla existence komplikované procesní situace sama o sobě újmou, která
by současně znamenala bezprostřední ohrožení důležitého veřejného zájmu, musel by být
odkladný účinek přiznáván téměř ke každé žádosti žalovaného správního orgánu, jehož
rozhodnutí bylo zrušeno krajským soudem či kterému mu byla uložena povinnost vydat
rozhodnutí či osvědčení ve smyslu §79 a násl. s. ř. s. Taková eventualita by byla v rozporu
se smyslem a účelem odkladného účinku kasační stížnosti, jakož by uvedený přístup způsobil
nerovnost stran, tj. porušení §36 odst. 1 s. ř. s. Tato nerovnost by spočívala v tom, že žalobce
by dosáhl přiznání odkladného účinku za skutečně výjimečných okolností a po náročném
prokazování intenzity jeho újmy oproti ostatním účastníkům, kdežto žalovanému by stačilo
k dosažení odkladného účinku jeho kasační stížnosti, že jeho rozhodnutí bylo zrušeno krajským
soudem a věc mu vrácena k dalšímu řízení či mu byla uložena povinnost vydat rozhodnutí
či osvědčení ve smyslu §79 a násl. s. ř. s., ačkoliv se s napadeným rozsudkem krajského soudu
neztotožňuje. Naopak taková nerovnováha mezi stranami by byla v rozporu s principy
demokratického právního státu.
[17] Stěžovatel neprokázal naplnění první z podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, tj. jemu hrozící újmy. Za této situace již není třeba zkoumat naplnění ostatních
zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku dle §73 odst. 2 s. ř. s., tedy
disproporcionalitu případné újmy a absenci rozporu přiznání odkladného účinku s důležitým
veřejným zájmem. Z tohoto důvodu je nadbytečné zabývat se naplněním dvou zbylých podmínek
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[18] Tímto usnesením soud nepředjímá, jaké bude meritorní rozhodnutí ve věci samé.
[19] Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených vyhodnotil, že nebyly naplněny
požadavky §73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti stěžovatele
nepřiznal odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu