ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.141.2017:30
sp. zn. 9 As 141/2017 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Mgr. Bc. M.
V., zast. JUDr. Vladimírem Císařem, advokátem se sídlem B. Němcové 583/33, České
Budějovice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti
rozhodnutí ministra vnitra ze dne 27. 1. 2015, č. j. MV 63033-11/VS-2014, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2017,
č. j. 11 A 55/2015 - 66, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností napadl žalovaný (dále jen „stěžovatel“) shora označený
rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Výrokem I. městský soud rozhodl,
že rozhodnutí ministra vnitra ze dne 27. 1. 2015, č. j. MV-63033-11/VS-2014 a rozhodnutí
stěžovatele ze dne 30. 9. 2014, č. j. MV-112406-32/OBVV/VO-2013, se ruší a věc se vrací
stěžovateli k dalšímu řízení. Výrokem II. byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci
na náhradě nákladů řízení částku 18 439,60 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do třiceti dnů
od právní moci rozsudku.
[2] Stěžovatel požádal společně s kasační stížností o přiznání jejího odkladného účinku.
[3] Uvádí, že je ve veřejném zájmu, aby autorizovaná osoba, u které je dána pochybnost
o řádném plnění jejích povinností stanovených zákonem č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání
výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího
vzdělávání), ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o uznávání výsledků
dalšího vzdělávání“), nadále (tj. do řádného rozhodnutí ve věci) neorganizovala zkoušky profesní
kvalifikace Strážný. Případné konání zkoušek by pak mohlo ovlivnit postavení účastníků těchto
zkoušek na trhu práce, např. tím, že případní zaměstnavatelé raději zaměstnají jiné zájemce, kteří
složí zkoušku u řádně fungující autorizované osoby.
[4] V souladu s §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s., vyzval soud žalobce, aby
se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřil, a to ve lhůtě 10 dnů.
[5] Žalobce s návrhem stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nesouhlasí.
[6] Ve vyjádření rekapituluje dosavadní průběh řízení. Je toho názoru, že v daném případě,
kdy všechna dosavadní rozhodnutí stěžovatele či ministra vnitra byla zrušena z důvodu
nezákonnosti, jelikož stěžovatel v rozporu se zákonem a ústavně garantovaným právem žalobce
na spravedlivý proces neprovedl žalobcem navržené důkazy a v rozporu se zásadou volného
hodnocení důkazů předjímal vypovídací způsobilost navržených důkazů, nelze jeho návrhu
vyhovět. Vady předcházejícího správního řízení a nezákonnost rozhodnutí nelze klást k tíži
žalobce.
[7] Nadto žalobce již po dobu řady měsíců není oprávněn organizovat zkoušky profesní
kvalifikace Strážný, v důsledku čehož mu vznikla značná škoda (zejm. v podobě ušlého zisku),
která se každým dalším dnem navyšuje. V důsledku nezákonného rozhodnutí žalobci vznikla též
společenská újma ve vztahu k ostatním osobám (kolegům), se kterými dříve vykonával pracovní
činnost.
[8] Žalobce byl rozhodnutím stěžovatele dehonestován. S ohledem na jeho vyšší věk se celá
anabáze nepříznivě projevila na jeho psychickém stavu. Bylo by neúnosné, aby doba, kdy
je mu neoprávněně odňata autorizace, byla prodloužena o další týdny, než bude příslušným
soudem rozhodnuto o kasační stížnosti.
[9] Pokud existují pochybnosti o řádném plnění autorizovanou osobou podle zákona
o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, jak tvrdí stěžovatel, je to v důsledku jím nedostatečně
zjištěného skutkového stavu v rámci správního řízení. Odnětí autorizace a účinky s tím spojené
lze uplatňovat až ve chvíli, kdy bude najisto zjištěno, že žalobce skutečně pochybil,
a to na základě zákonného, formálně i obsahově bezvadného rozhodnutí.
[10] Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přičemž užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[11] Vedle formální podmínky, kterou je existence návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, musí být splněny další tři materiální předpoklady pro to, aby bylo možné
takovému návrhu vyhovět: a) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele
znamenat újmu, b) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, c) přiznání odkladného účinku nesmí být
v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti stěžovatele může být učiněno pouze v případech zcela výjimečných,
kdy Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že není možné obecně definovat výčet případů, který
je možné zahrnout pod §73 odst. 2 s. ř. s., protože uvedené ustanovení patří mezi normy
s vysoce abstraktní hypotézou.
[12] Nejvyšší správní soud tak v nynější věci jednak posoudil, zda stěžovatel dostatečně tvrdil
a prokázal, že by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozsudku městského soudu pro
něho znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout
jiným osobám, a jednak posoudil, zda přiznání odkladného účinku nekoliduje s některým
důležitým veřejným zájmem.
[13] Stěžovatel pouze obecně uvádí, že je ve veřejném zájmu, aby autorizovaná osoba, u které
je dána pochybnost o řádném plnění jejích povinností stanovených zákonem o uznávání výsledků
dalšího vzdělávání, nadále neorganizovala zkoušky profesní kvalifikace Strážný. Případné konání
zkoušek by mohlo ovlivnit postavení účastníků těchto zkoušek na trhu práce.
[14] Soud poměřoval újmu, která hrozí stěžovateli s újmou, která by vznikla přiznáním
odkladného účinku ostatním osobám. Tvrzená hrozba možného snížení postavení účastníků
na trhu práce, kteří by absolvovali zkoušku organizovanou autorizovanou osobou, u níž jsou
pochybnosti o řádném plnění povinností dle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání,
nepředstavuje sama o sobě nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám. Stěžovatel svá tvrzení řádným způsobem neprokázal, pouze zůstal
v rovině hypotetických možných důsledků činnosti žalobce. Samotná organizace zkoušek
profesní kvalifikace Strážný nepředstavuje újmu, jelikož taková činnost nemá žádný vliv
na výsledek zkoušky samotné.
[15] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného je možné dle ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu vázat toliko na výjimečné případy, kdy odložení účinků rozhodnutí
krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude
v konkrétním případě představovat onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného
účinku vznikne jiným osobám a která nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud uvedl ve své judikatuře příkladmo případy, kdy může dojít k ohrožení
důležitého veřejného zájmu: vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení
zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským
materiálem zločinnému podniku (srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007,
sp. zn. 2 Ans 3/2006 - 49).
[16] Pokud by případné konání zkoušek pod vedením „pochybné“ autorizované osoby mohlo
mít vliv na postavení účastníků těchto zkoušek na trhu práce a samo o sobě by bylo újmou, která
by současně znamenala bezprostřední ohrožení důležitého veřejného zájmu, musel by být
odkladný účinek přiznáván téměř ke každé žádosti žalovaného správního orgánu, jehož
rozhodnutí bylo zrušeno krajským soudem. Taková eventualita by byla v rozporu se smyslem
a účelem odkladného účinku kasační stížnosti, jakož by uvedený přístup způsobil nerovnost stran,
tj. porušení §36 odst. 1 s. ř. s. Tato nerovnost by spočívala v tom, že žalobce by dosáhl přiznání
odkladného účinku za skutečně výjimečných okolností a po náročném prokazování intenzity jeho
újmy oproti ostatním účastníkům, kdežto žalovanému by stačilo k dosažení odkladného účinku
jeho kasační stížnosti, že jeho rozhodnutí bylo zrušeno krajským či městským soudem a věc
mu byla vrácena k dalšímu řízení. Naopak taková nerovnováha mezi stranami by byla v rozporu
s principy demokratického právního státu.
[17] Stěžovatel neprokázal naplnění první z podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, tj. jemu hrozící újmy. Za této situace již není třeba zkoumat naplnění ostatních
zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku dle §73 odst. 2 s. ř. s., tedy
disproporcionalitu případné újmy a absenci rozporu přiznání odkladného účinku s důležitým
veřejným zájmem. Z tohoto důvodu je nadbytečné zabývat se naplněním dvou zbylých podmínek
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[18] Tímto usnesením soud nepředjímá, jaké bude meritorní rozhodnutí ve věci samé.
[19] Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených vyhodnotil, že nebyly naplněny
požadavky §73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti stěžovatele
nepřiznal odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. června 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu