ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.143.2017:15
sp. zn. 9 As 143/2017 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: R. L.
U., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2016, č. j. JMK 118808/2016, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2017,
č. j. 30 A 135/2016 – 51,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n e má p rá v o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta její žádost o ustanovení zástupce
pro řízení o žalobě. Žalobou se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného,
včetně prvostupňového rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 22. 6. 2016,
č. j. MMB/0250545/2016, kterým byla uznána vinnou ze správního deliktu podle
§24 odst. 7 písm. k) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“).
[2] Krajský soud nevyhověl stěžovatelčině žádosti o ustanovení advokáta proto,
že ho nezbytně nepotřebuje k ochraně svých práv. Vysvětlil, že projednávaná věc není právně
složitá a že stěžovatelka prostřednictvím podání adresovaných soudu prokázala, že se v dané věci
orientuje, rozumí jí a je schopna řádně formulovat žalobní body. Její žaloba je projednatelná.
Z obsahu žaloby nevyplývá, že by ve věci bylo třeba řešit obtížné právní otázky či procesní
postupy, nebo provádět komplikované dokazování.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Stěžovatelka napadla usnesení krajského soudu kasační stížností, ve které žádá
přezkoumání a přehodnocení závěrů krajského soudu, s nimiž vyjadřuje nesouhlas a opakovaně
zdůrazňuje, že je nemajetná.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[4] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
je podání kasační stížnosti přípustné [§102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), k přípustnosti kasační stížnosti proti
tomuto typu procesního rozhodnutí srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 20. 5. 2014, č. j. 3 As 125/2012 – 43, publ. pod č. 3072/2014 Sb. NSS].
[5] Pro úplnost dodává, že stěžovatelku v řízení o kasační stížnosti netížila poplatková
povinnost, jelikož kasační stížností nesměřovala proti rozhodnutí krajského soudu ve věci samé
ani o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností. Ze stejných důvodů soud
netrval ani na splnění jinak povinné podmínky zastoupení advokátem (srovnej usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19,
publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS).
[6] Poté přistoupil k přezkumu usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Přezkumem usnesení v tomto rozsahu dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[7] Předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu je usnesení krajského soudu ve věci
ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Relevantní právní úpravu obsahuje §35 odst. 8 s. ř. s.,
dle kterého může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Je-li účastníku řízení určen zástupce, jeho hotové
výdaje hradí stát.
[8] Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že účastníku řízení lze ustanovit zástupce
pouze za současného splnění těchto podmínek: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to nezbytně třeba k ochraně
jeho práv.
[9] V projednávané věci není sporu o tom, že stěžovatelka naplňuje první z podmínek.
Krajský soud jí usnesením ze dne 20. 3. 2017, č. j. 30 A 135/2016 – 48, přiznal osvobození
od soudních poplatků, a ze skutečnosti, že tuto podmínku splňuje, vycházel i v napadeném
usnesení. Nejvyšší správní soud se proto v řízení o nynější kasační stížnosti nezabýval tvrzeními
stěžovatelky, kterými ilustrovala svoji nemajetnost; bylo by to nadbytečné. Svoji pozornost
soustředil na důvody, pro které krajský soud dospěl k závěru, že není splněna podmínka druhá,
tj. že stěžovatelka k ochraně svých práv nezbytně nepotřebuje zástupce. Posouzení krajského
soudu přisvědčil.
[10] Stěžovatelka byla uznána vinnou ze správního deliktu podle §24 odst. 7 písm. k) zákona
o ochraně spotřebitele, za což jí byla uložena pokuta 5 000 Kč a povinnost uhradit náklady
správního řízení ve výši 1 000 Kč. Správního deliktu se měla dopustit porušením povinnosti
podle §12 zákona o ochraně spotřebitele, konkrétně že v době živnostenské kontroly dne
7. 3. 2016 neměla v provozovně pro zákazníky k dispozici ceník služeb v písemné podobě.
[11] V projednávané věci není sporný skutkový stav v tom ohledu, že stěžovatelka skutečně
neměla v rozhodné době v provozovně k dispozici ceník služeb. Posouzení správních orgánů
v žalobě rozporovala především tvrzením, že na den 7. 3. 2016 neměla objednané klienty
z důvodu ohlášené živnostenské kontroly. Je tedy názoru, že za situace, kdy v provozovně
nemohli být žádní klienti, svoji povinnost podle §12 zákona o ochraně spotřebitele neporušila.
Zdůrazňovala také, že ceník nebyl v provozovně pouze proto, že jej aktualizovala – tím,
že na den kontroly neobjednala žádné klienty, získala volný čas, který chtěla využít k aktualizaci
ceníku. Na novém ceníku přitom pracovala v době, kdy se do provozovny dostavili kontrolující
pracovníci živnostenského úřadu. Také uvedla, že na základě dohody s kontrolujícím
pracovníkem následně doplnila nový ceník do spisu, čímž měla věc za uzavřenou.
[12] Výše uvedené svědčí o správnosti závěru krajského soudu, že v projednávané věci nebude
třeba provádět komplikované dokazování, řešit obtížné právní otázky ani procesní postupy.
Stěžovatelka se v projednávané věci evidentně dostatečně orientuje a je schopna srozumitelně
a řádně formulovat žalobní body. Svojí argumentací relevantním způsobem rozporovala důvody
napadeného rozhodnutí a je tedy zřejmé, že je schopna bránit svoje práva sama. Nejvyšší správní
soud s ohledem na obsah kasační stížnosti opakovaně zdůrazňuje, že k tomu, aby stěžovatelce
mohl být v řízení o žalobě ustanoven zástupce, musí být splněny obě shora uvedené podmínky.
Bez ohledu na to, že je nemajetná, by musela být naplněna i druhá podmínka, tj. že nezbytně
potřebuje zástupce k ochraně svých práv. Podanou žalobou přitom prokázala, že je schopna
svoje práva bránit sama, není tedy třeba, aby jí za tímto účelem byl ustanovován zástupce.
Z uvedených důvodů se Nejvyšší správní soud zcela ztotožnil s napadeným usnesením krajského
soudu.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které
by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle §110 odst. 1, věty
poslední, s. ř. s.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka, která neměla v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému
v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. června 2017
JUDr. Radan Malík
předseda senátu