ECLI:CZ:NSS:2017:9.AS.16.2017:23
sp. zn. 9 As 16/2017 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: M. N.,
zast. Mgr. Markem Černým, advokátem se sídlem Pražská 140, Příbram, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2015, č. j. KUJCK/86447/2015/OLVV-2, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
7. 12. 2016, č. j. 10 A 34/2016 – 50,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2016, č. j. 10 A 34/2016 – 50,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým
byla jako nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti v záhlaví uvedenému
rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno
rozhodnutí Městského úřadu Vimperk ze dne 2. 11. 2015, č. j. VV 23045/15-BOD (dále jen
„prvostupňové rozhodnutí“).
[2] Prvostupňovým rozhodnutím byla stěžovatelka uznána vinnou z přestupku proti
občanskému soužití dle §49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o přestupcích“) tím, že úmyslně narušila
občanské soužití jiným hrubým jednáním a to tak, že v době od 22:00 hod. dne 21. 2. 2015
do 1:00 hod. dne 22. 2. 2015 na diskotéce Malibu v budově č. p. 354 v ul. 1. máje ve Vimperku,
okr. Prachatice u vstupu na diskotéku udeřila dvakrát pěstí do obličeje Š. P. Za uvedený
přestupek jí byla uložena sankce napomenutí a náhrada nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.
[3] Řízení pro podezření z přestupku stěžovatelky proti občanskému soužití dle §49 odst. 1
písm. c) zákona o přestupcích, kterého se měla dopustit tím, že měla úmyslně narušit občanské
soužití jiným hrubým jednáním ve výše uvedeném místě a výše uvedené době a to tak, že uhodila
při tanci otevřenou dlaní do nosu Š. P., dále před budovou diskotéky udeřila pěstí do obličeje N.
P., dále uvnitř diskotéky udeřila oběma rukama do I. K. a vyvolala potyčku, bylo zastaveno dle §
76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích.
[4] Předmětem sporu je zejména otázka, zda krajský soud vycházel ze správně zjištěného
skutkového děje. Dle stěžovatelky nesprávně zaměnil jednotlivé fáze posuzovaného skutkového
děje, což má za následek nezákonnost jeho rozhodnutí.
[5] Předmětem přezkumu byl pouze skutek, který se stal u vstupu do diskotéky Malibu
ve Vimperku. Zbylé skutky, které byly projednávány správním orgánem (nebo v případě I. K., Š.
a N. P. v rámci trestního řízení), se předmětem tohoto přezkumu míjely. Krajský soud si z vlastní
úřední činnosti opatřil usnesení Okresního soudu v Prachaticích (dále jen „okresní soud“) ze dne
28. 6. 2016, č. j. 4 Tm 4/2015 – 314, kterým bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání výše
uvedených tří dívek za jednání vůči stěžovatelce. Dále si opatřil usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2016, č. j. 3 Tm 10/2016 – 334, kterým byla zamítnuta
stížnost stěžovatelky proti shora uvedenému usnesení okresního soudu. Tyto podklady si opatřil
k posouzení žalobní námitky, že trestní soudy vycházely ze zcela jiného skutkového stavu než
správní orgány.
[6] Krajský soud uvedl, že správní orgán I. stupně srozumitelně popsal skutek, neboť
z výroku prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, v jaké souvislosti byla stěžovatelka uznána
vinnou přestupkem proti občanskému soužití. V souvislosti s tímto skutkem jí bylo uloženo
napomenutí. Ve výroku II. prvostupňového rozhodnutí bylo rozhodnuto o zastavení řízení
ohledně skutků, kterých se v téže době, na témže místě měla dopustit v souvislosti s tím,
že udeřila pěstí do obličeje N. P. a dále uvnitř diskotéky udeřila oběma rukama do I. K. a vyvolala
potyčku.
[7] Správní orgán I. stupně srozumitelně na str. 3 prvostupňového rozhodnutí popsal, jaké
důkazy provedl a jak je hodnotil a na str. 4 výslovně uvedl, že výpovědi svědků se rozcházejí
a nekorespondují spolu, a tudíž nelze s určitostí uzavřít, kdo incidenty vyvolal a kdo byl
aktivnější. Proto incidenty správní orgán specifikoval a u incidentu na tanečním parketu a před
diskotékou nebylo svědectví, které by skutek postavilo najisto, a proto bylo řízení ohledně těchto
skutků zastaveno. Na druhou stranu u vstupu na diskotéku bylo dle správního orgánu prokázáno,
že stěžovatelka vyvolala konflikt, kdy posléze došlo ke vzájemnému napadení a dle výpovědi
vyhazovače konflikt započal napadením Š. P. stěžovatelkou, a to úderem pěsti do obličeje.
Správní orgán uzavřel, že její úmysl narušit občanské soužití byl prokázán, a tudíž byla naplněna
skutková podstata přestupku. Správní orgán srozumitelně vysvětlil, že stěžovatelka u vstupu na
diskotéku vyvolala konflikt mezi ní a Š. P. a došlo i k vzájemnému fyzickému napadení. Výpovědi
všech zúčastněných se naprosto shodovaly v popisu průběhu napadení a všichni uvedli, že
hlavním aktérem byla stěžovatelka, která jako první i přes odpor vyhazovače R. D. fyzicky
napadla Š. P. Výpověď svědka R. D. správní orgán hodnotil jako objektivní a nestrannou, neboť
se jednalo o zaměstnance diskotéky, který nepožíval žádné alkoholické nápoje, věc sledoval a
rovněž ze své praxe dokázal bezpečně zhodnotit vyhrocenou situaci a popsat, kdo byl hlavním
aktérem incidentu. Správní orgán vysvětlil, že byl prokázán úmysl, který směřoval ke způsobení
následku, tj. k narušení občanského soužití. Správní orgán uzavřel, že neměl pochybnosti o její
vině ve vztahu k jednání, které bylo uvedeno ve výroku I.
[8] Správní orgán se vypořádal i s námitkou, která byla vznesena při ústním projednávání
přestupku, že stěžovatelka neměla zachovány rozpoznávací schopnosti. Správní orgán vysvětlil,
že vzhledem ke svému věku a životním zkušenostem mohla celou událost vyhodnotit. Vzal
v úvahu, že měla zjištěnou hladinu alkoholu v dechu (22. 2. 2015 v 02:46 hod. 2,4 ‰ alkoholu),
a tudíž mohla být v době konfliktu hladina o něco vyšší a odpovídala středně těžké opilosti.
Po údajném prvním napadení, po kterém měla být dle jejího tvrzení i zraněna, dále na diskotéce
setrvávala a bavila se s přáteli, a to podle hodnocení prvostupňového orgánu nenasvědčovalo
šoku z napadení. Správní orgán uvedl, že pokud by byla otřesena, jak tvrdila, jistě by vyhledala
ihned lékařské ošetření, případně z prostoru diskotéky odešla. Stěžovatelka však na diskotéce
zůstala a vyvolala další konflikt, při kterém byla znovu napadena. Žalovaný tyto závěry správního
orgánu I. stupně potvrdil. Krajský soud se s těmito závěry ztotožnil.
[9] Krajský soud dále doplnil odkaz na §5 odst. 2 zákona o přestupcích, přičemž dle věty
poslední tohoto ustanovení se odpovědnosti nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl,
byť i z nedbalosti požitím alkoholu nebo jiné návykové látky. To dopadá na souzenou věc.
Již sama skutečnost, že stěžovatelka, jak vyplývá z písemností založených ve spise, uvedla,
že k potyčce před diskotékou došlo. Popis incidentu před diskotékou poskytl nestranný svědek
R. D. a tento popis se shodoval s dalšími popisy osob zúčastněných na tomto incidentu. Soud
přihlédl ke zjištěné úrovni alkoholu, byť byla tato úroveň pouze orientační. Ve spojení
s lékařskými zprávami je však zřejmé, že k ovlivnění alkoholem došlo, přičemž do tohoto stavu
se stěžovatelka přivedla dobrovolně sama. Nelze již zcela přesně určit, jaký dopad měl alkohol
na její jednání a ze znaleckého posudku vypracovaného MUDr. T. vyplývá, že v době konfliktu
její stav odpovídal stavu středně těžké opilosti, byl uvolněnější, nejisté motoriky a hůře byly
ovládány afekty.
[10] Pokud stěžovatelka namítala neprovedení jí navržených důkazů a výslovně poukázala
na neprovedení důkazu znaleckým posudkem, který by objasnil, zda měla zachovány ovládací
a rozpoznávací schopnosti, pak takové důkazní návrhy při řízení před správními orgány
nevznesla. To vyplývá z obsahu spisu. Na ústním jednání dne 13. 10. 2015 sice její zástupce
uvedl, že je otázkou, zda měla zachovány rozpoznávací schopnosti, avšak prvostupňový správní
orgán se s touto námitkou dostatečně vypořádal popisem jejího jednání, kdy i přes jednotlivé
incidenty na diskotéce setrvale zůstávala a bavila se. To vyplynulo i z výpovědí svědků.
[11] Krajský soud dospěl k závěru, že s ohledem na takto zjištěný skutkový stav nebyly správní
orgány z moci úřední povinny zjišťovat, zda měla zachovány ovládací a rozpoznávací schopnosti,
neboť ke zraněním, o kterých stěžovatelka tvrdí, že měly vliv na zachování jejích schopností,
došlo až poté, co vyprovokovala potyčku s dívkami u vstupu do diskotéky a převážnou část svých
zranění dle svědků utrpěla až při této potyčce. Správní orgán též poukázal na stupeň její opilosti,
z něhož dovozoval možné ovlivnění její paměti. V odvolání uvedla, že byla v evidentním šoku,
kdy je otázka, zda měla po tomto hrubém venkovním napadení - údery pěstí do hlavy a kopání
její osoby, zachovány alespoň částečně ovládací a rozpoznávací schopnosti, kdy by bylo na místě
zpracování znaleckého posudku. Žalovaný hodnotil námitku jako nedůvodnou a uvedl,
že skutkový stav byl zjištěn přesně a dostatečně a na základě svědeckých výpovědí dospěl
ke správným závěrům. Zvláště kladl důraz na výpověď svědka R. D., kterou označil jako
věrohodnou a vysvětlil, z jakých důvodů nemohl vycházet pouze z výpovědi T. J., který nebyl
přítomen u celého incidentu. Z odvolací námitky je navíc zřejmé, že zpochybnění ovládacích a
rozpoznávacích schopností klade stěžovatelka do souvislosti s jejím napadením před diskotékou a
právě v této souvislosti zmiňovala vhodnost zpracování znaleckého posudku, avšak za skutky,
které následovaly po této potyčce před diskotékou, nebyla uznána vinnou a řízení ohledně těchto
skutků bylo zastaveno. Byla postižena za skutek, kterým započala potyčka u vstupu na diskotéku
právě před oním napadením, které následovalo poté, kdy podle výpovědi svědka D. celou
potyčku napadením Š. P. vyvolala. Z toho důvodu soud nepovažoval tuto námitku za důvodnou.
[12] Nedůvodná byla námitka neurčitého vymezení skutku ve výroku rozhodnutí. Stěžovatelka
blíže neuvedla, v čem spatřuje neurčitost výroku rozhodnutí. Výrok rozhodnutí o přestupku dle
§77 zákona o přestupcích musí ohledně vymezení skutku obsahovat popis skutku, označení
místa a času jeho spáchání, musí být dostatečně určité a nezaměnitelné. Soud posoudil výrok
prvostupňového rozhodnutí a neshledal namítanou vadu, neboť výrok splňuje zákonem
požadované náležitosti. Nebyly shledány ani vady výroku rozhodnutí žalovaného. Vzhledem
k obecné formulaci této žalobní námitky se jí krajský soud dále podrobněji zabývat nemohl.
[13] Nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu krajský soud nepřisvědčil. Z provedeného
dokazování plyne, že stěžovatelka u vchodu do diskotéky dvakrát udeřila Š. P. do obličeje. Tato
skutečnost, jak popsal dostatečně prvostupňový správní orgán, naplnila skutkovou podstatu
přestupku §49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Správní orgán uvedl, že se jednalo o
jednání úmyslné, navíc bylo prokázáno, že úmysl směřoval ke způsobení následku, který je
uveden v konkrétním ustanovení ohledně narušení občanského soužití. Současně posoudil i
společenskou nebezpečnost daného jednání jako nepatrnou, avšak současně vyslovil, že pro
společnost je takové jednání nebezpečné tím, že porušuje nebo ohrožuje její zájem. Správní orgán
jednoznačně uzavřel, že o vině stěžovatelky nemá pochybnosti a neuvěřil jejímu tvrzení o tom, že
po venkovním incidentu byla v šoku a neměla zachovány rozpoznávací schopnosti. Byla totiž
postihována za jednání, které předcházelo incidentu ze strany Š. a N. P. a I. K. před diskotékou.
Pokud obecně uvedla, že správní orgány dospěly k jinému skutkovému ději, avšak nikterak blíže
neuvedla, jaké rozdíly spatřuje ve skutkovém ději, ze kterého vycházely správní orgány a který byl
zachycen v trestním spise, pak krajskému soudu v tomto směru bez konkrétních žalobních
námitek nepříslušelo tyto rozdíly vyhledávat. Navíc z usnesení trestních soudů, které si opatřil,
nevyplývá, že by měl být skutkový stav jiný. V usnesení trestního soudu v Českých Budějovicích
je ve vztahu k stěžovatelce, jakožto poškozené uvedeno, „[ž]e nelze přehlédnout i určitou aktivitu a
významný podíl poškozené nejen na samotném konfliktu, ale zejména na jeho vzniku, kdy zcela nepochybně na
tomto konfliktu mělo významný podíl ovlivnění poškozené alkoholem. Právě tento významný podíl poškozené na
vzniku a průběhu konfliktu s obžalovanými, přitom vedl okresní soud správně k závěru, že i materiální
podmínka předpokládaná citovaným ustanovením §307 trestního řádu je v této věci splněna. I trestní soud
vyslechl řadu svědků, přičemž drtivá většina jich byla vyslechnuta i před správním orgánem. V této souvislosti soud
poukazuje zejména na výpověď B., která v přestupkovém řízení nevypovídala a k incidentu u vstupu do diskotéky
před trestním soudem vypověděla, že viděla, jak se žalobkyně s dívkami hádá a následně dala pěstí Š. P.“ Tato
námitka nebyla důvodná.
[14] Pro aplikaci zásady in dubio pro reo nebyl vytvořen žádný prostor. Tato zásada je sice
jednou ze stěžejních zásad českého, respektive evropsko-kontinentálního trestního procesu, avšak
jejím obsahem je pravidlo, že je vždy nutno v případě pochybností o zjištěném skutkovém stavu
přiklonit se ke skutkové verzi pro obviněného příznivější. Vina tudíž může být vyslovena
na základě právně zjištěného skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Skutkový stav zjišťují správní orgány v souladu se zásadou materiální pravdy. Materiální pravdou,
zjištěním skutkového stavu, lze rozumět snahu o pokud možno obsahově pravdivé zjištění
skutkového stavu, který je správní orgán schopen zjistit. Tuto zásadu lze proto uplatnit pouze
za situace, kdy není důkazním řízením dosaženo jistoty o existenci relevantních skutkových
okolností. V dané věci tyto podmínky naplněny nebyly, neboť správní orgány neměly
pochybnosti o naplnění skutkové podstaty přestupku dle §49 odst. 1 písm. c) přestupkového
zákona v souvislosti s jednáním stěžovatelky, které bylo popsáno ve výroku I. prvostupňového
rozhodnutí. Soud v tomto směru rovněž neshledal pochybení správních orgánů.
[15] Závěry správních orgánů vyjádřené v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí považoval
za správné a zákonu odpovídající. Důkazy, které byly provedeny, nepotvrzují názor stěžovatelky,
že se nedopustila deliktního jednání. Bylo zjištěno, že došlo k negativnímu zásahu do občanského
soužití takové intenzity, které svou povahou odpovídalo jednáním uvedeným v demonstrativním
výčtu jednání dle §49 zákona o přestupcích a není přitom ani rozhodné, kdo celý konflikt, při
kterém se stěžovatelka dopustila přestupkového jednání, vyvolal.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření ke kasační stížnosti
[16] Stěžovatelka brojí proti výroku I. rozsudku krajského soudu kasační stížností dle §103
odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[17] Nesouhlasí se závěry krajského soudu. Na str. 11 rozsudku krajský soud uvádí, že správní
orgán uzavřel, že o vině stěžovatelky nemá pochybnosti a neuvěřil jejímu tvrzení,
že po venkovním incidentu byla v šoku a neměla zachovány rozpoznávací schopnosti s tím,
že byla postihována za jednání, které předcházelo incidentu před diskotékou. To však není
pravda. Před incidentem venku před diskotékou, kde byla brutálně napadena třemi dívkami,
ani jednu z těchto dívek nenapadla. Na diskotéce se toliko s jednou z nich nechtěně strčily
a došlo ke vzájemnému slovnímu napadání, ale k fyzickému napadení nedošlo, jak plyne
z dokazování. K fyzickému napadení došlo poprvé až před diskotékou venku, kde byla hrubě
napadena, což popsal svědek T. J. Krajský soud opírá své závěry o výpověď D., který vypovídal
k incidentu, ke kterému došlo až po jejím napadení venku před diskotékou.
[18] Krajský soud vychází ze skutkového děje, který neodpovídá jednotlivým provedeným
důkazům a mylně má za to, že posuzuje jednání, které předcházelo jejímu napadení ze strany
dívek venku před diskotékou. Takové jednání však následovalo až po tomto napadení. Svědek D.
prvotní slovní incident na diskotéce vůbec neviděl a o tomto nemluvil, viděl skutkový děj až poté,
co byla stěžovatelka brutálně napadena dívkami venku před diskotékou, kdy toto venkovní
napadení rovněž neviděl. Toto napadení však viděl svědek T. J. Svědek D. vnímal skutkový děj až
poté, co byla od krve, zmlácená a v evidentním šoku, tj. ve třetí fázi. Závěry krajského soudu jsou
evidentně mylné. Krajský soud tak chybně uzavřel, že byla postižena za skutek, kterým započala
potyčka před napadením ze strany dívek.
[19] Skutková podstata, z níž správní orgán a soud vycházely, nemá oporu ve spisech nebo
je s nimi v rozporu a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud napadené rozhodnutí správního
orgánu zrušit. V důsledku toho došlo k nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Krajský soud zaměňuje jednotlivé fáze celkového
skutkového děje a nemá je správně chronologicky seřazeny, v důsledku čehož je napadené
rozhodnutí nezákonné.
[20] Stěžovatelka do kasační stížnosti zahrnula žalobní námitky, které mírně poupravila,
resp. v některých částech upřesnila.
[21] Žádného deliktního jednání se nedopustila. Z výroku napadeného rozhodnutí není
zřejmé, jaký incident z celého skutkového děje učinil správní orgán předmětem přestupku. Celý
konflikt sama nevyvolala a po dobu, kdy byla schopna ovládat své jednání, dívky nenapadla. Není
zřejmé, a z odůvodnění napadeného rozhodnutí se to nepodává, jaké konkrétní jednání z její
strany má být předmětem přestupku (z provedených důkazů je zřejmé, že celý skutkový děj měl
tři fáze; v prvotní fázi konfliktu na diskotéce, za který dle názoru krajského soudu byla
stěžovatelka uznána vinnou, k fyzickému napadení nedošlo, fyzické napadené začalo až v druhé
fázi venku na schodech před diskotékou). Stěžovatelka si průběh celého incidentu pamatuje
do doby, kdy ji dívky brutálně shodily ze schodů a následně napadly pod schody. Před tímto
došlo k nechtěnému strčení při tanci a slovnímu konfliktu mezi účastníky. Průběh počátku
fyzického napadení vyplývá nejen z výpovědí stěžovatelky, ale zejm. svědka J. a svědka H.
[22] Svědek J. potvrdil celý skutkový děj, skládající se ze tří fází, a její výpověď včetně velmi
hrubého napadení ze strany tří dívek před diskotékou v druhé fázi skutkového děje. Proto toto
jednání byly všechny dívky trestně stíhány.
[23] Správní orgány zcela pominuly, že celé fyzické napadení započalo právě jejím brutálním
napadením ze strany tří dívek, kdy byla zraněna zejména na obličeji a hlavě.
[24] Již v přestupkovém řízení avizovala, že v paralelně probíhajícím trestním řízení její
zranění a poruchu zdraví zkoumal znalec MUDr. Z. Š., který v rámci svého znaleckého posudku
ze dne 29. 5. 2015 v oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství popsal utrpěná poranění ze
soudně-lékařského pohledu. Byla konstatována poranění v oblasti obličeje a páteře a zejména pak
bylo soudním znalcem konstatováno, že v případě posttraumatické stresové poruchy, která byla u
ní stanovena, se jedná o zranění těžké, a to pro vážnou delší dobu trvající poruchu zdraví. Tyto
závěry potvrdil u hlavního líčení u okresního soudu MUDr. J. T., Ph.D. Zprávu, posudek nebo
alespoň slyšení uvedených znalců navrhovala opakovaně v přestupkovém řízení (případně i
formou čtení posudku z trestního spisu).
[25] Z výslechu znalce MUDr. T. vyplynulo, že byla po napadení venku před diskotékou
evidentně v šoku, kdy je na místě závěr, že nebyly u ní zachovány ovládací a rozpoznávací
schopnosti. V rámci uvedeného trestního řízení u okresního soudu, kde byla stěžovatelka
poškozenou, byly uvedené závěry konstatovány MUDr. J. T., Ph.D., znalcem v oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie (jeho úkolem nebylo zjištění její příčetnosti v době jednání).
Řízení bylo vedeno u okresního soudu pod sp. zn. 4 Tm 4/2015, přičemž stíhání tří dívek bylo
vzhledem k jejich dosavadní bezúhonnosti podmíněně zastaveno.
[26] Jak již uváděla v odvolání, tak i ve své žalobě, bylo v rámci správního řízení namístě
vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětí psychiatrie pro zjištění, zda měla
zachovány rozpoznávací či ovládací schopnosti v době útoku. MUDr. T. se k této otázce při
hlavním líčení dne 15. 12. 2015 pouze okrajově vyjadřoval, když jeho úkolem bylo zjištění
následků stěžovatelky po napadení. Diagnostikoval jí posttraumatickou stresovou poruchu, kdy
trpí nespavostí, silnou úzkostí, není schopna vykonávat společenské aktivity v takovém rozsahu
jako dříve. Je zjevné, že v době jednání (v třetí fázi), neměla zachovány výše uvedené schopnosti.
Tato otázka je otázkou odbornou a měla být zjištěna znaleckým posudkem.
[27] Nesouhlasí se závěrem správních orgánů a potažmo krajského soudu, že se dopustila
deliktního jednání. Svým jednáním přestupek spáchat nemohla, neboť k napadení před budovou
diskotéky z její strany vůbec nedošlo a její následné chování zpět v budově diskotéky u vchodu
bylo výsledkem šoku a ztráty ovládacích a rozpoznávacích schopností v důsledku napadení
ze strany obviněných dívek (viz výpověď znalce MUDr. T. v trestním řízení).
[28] Správní orgány nedostatečně zkoumaly skutkový děj a na základě provedených důkazů
dospěly ke zcela zjevně zmateným a důkazně nepodloženým skutkovým závěrům, které se liší
od popisu skutkového děje tak, jak je pospán v rámci trestního řízení.
[29] Správní orgány neprovedly jí označené důkazy, které by vedly k bližšímu osvětlení děje
a subjektivní stránky jejího jednání (zejm. výslech znalce MUDr. T., případně jím zpracovaný
znalecký posudek, který by se zabýval otázkou zachování rozpoznávacích a ovládacích
schopností po brutálním útoku ze strany tří dívek). Současně nezohledňovaly fakt, že to byla
stěžovatelka, která byla brutálně napadena, když následky na jejím zdraví se projevují i nadále.
Znalec v rámci trestního řízení (správní orgán se danou otázkou přes její návrhy vůbec nezabýval)
jednoznačně konstatoval, že její paměťové výpadky a její zmatenost při popisu děje po incidentu
u schodů lze dobře vysvětlit utrpěným šokem a dočasnou ztrátou či podstatným snížením
ovládacích a rozpoznávacích schopností. Pro spáchání přestupku se vyžaduje zavinění, které však
při takovém psychickém stavu jednoznačně dáno nebylo.
[30] Byl zjištěn skutkový stav, o němž jsou důvodné pochybnosti a za takové situace správní
orgány měly rozhodnout v její prospěch. V tomto směru správní orgány pochybily a jedná
se v důsledku uvedeného o nezákonné rozhodnutí.
[31] Tím, že nebyl vypracován znalecký posudek, byla porušena její procesní práva v řízení
před správními orgány. Tato vada mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí správních orgánů.
Byla uznána vinnou z přestupku, ačkoliv správní orgány měly jasné indicie, že v době jeho
spáchání neměla zachovány rozpoznávací a ovládací schopnosti. Zřejmě tedy nebyla za své
jednání právně odpovědná, přesto byla uznána vinnou protiprávním jednáním.
[32] Krajský soud závěrům správních orgánů v napadeném rozsudku přisvědčil, ačkoliv
je ze str. 10 a 11 rozsudku zřejmé, že o věci neměl jasno ohledně pořadí skutkového děje. Měl
totiž za to, že byla uznána vinnou za své jednání v první fázi skutkového děje a za jednání v třetí
fázi skutkového děje (po jejím brutálním napadení dívkami venku před diskotékou, a o kterém
vypovídal svědek D.) dle krajského soudu nebyla uznána vinnou a řízení ohledně tohoto jednání
bylo dle soudu zastaveno. Napadené rozhodnutí je pak v tomto směru zcela zmatečné.
[33] Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu, případně aby bylo
zrušeno i rozhodnutí žalovaného.
[34] Ke kasační stížnosti se vyjádřil žalovaný. Odkázal na prvostupňové rozhodnutí
i na napadené rozhodnutí, v nichž bylo dostatečným způsobem popsáno, co je vedlo
k rozhodnutí v dané věci. V rámci odvolacího řízení se zabýval všemi odvolacími námitkami.
[35] Stěžovatelce přisvědčuje, že na str. 10 a 11 rozsudku krajský soud zaměnil časovou osu
jednotlivých incidentů. Krajský soud uvedl, že stěžovatelka byla uznána vinnou z incidentu, který
předcházel napadení ze strany dívek, což nemá oporu ve spise. Byla uznána vinnou za incident,
který se stal až následně, po napadení ze strany dívek před diskotékou a byl v řadě jednotlivých
incidentů tím posledním. Správní orgán I. stupně a žalovaný však incident zařadili časově správně
a v souladu se spisem a provedenými důkazy. Skutek ve výroku popsal jednoznačným
a nezaměnitelným způsobem a rovněž z odůvodnění je zřejmé, jak šly incidenty za sebou.
[36] Až v žalobě (shodně jako nyní v kasační stížnosti) stěžovatelka namítala, že jí není zřejmé,
jaké konkrétní jednání je jí kladeno za vinu a že se žádného deliktního jednání nedopustila. Její
jednání již bylo popsáno v oznámení o zahájení řízení a předvolání k ústnímu jednání. Ve výroku
prvostupňového rozhodnutí je jasně popsáno, z jakého jednání byla uznána vinnou. Konkrétní
skutkový děj byl v prvostupňovém rozhodnutí jednoznačně uveden.
[37] Správní orgány nerozporují, že došlo k potyčce před diskotékou, které předcházelo
jednání stěžovatelky, za něhož byla uznána vinnou. Jednání stěžovatelky, za které byla uznána
vinnou, bylo potvrzeno výpovědí N. P., I. K., Š. P. a zejm. očitého svědka D., který byl přítomen
incidentu u vstupu u diskotéky od jeho počátku. Z jeho výpovědi neplyne, že by si nebyla
vědoma svého jednání a byla by dezorientována. Po potyčce před diskotékou nadále na diskotéce
setrvala se svými přáteli, kteří si žádného jejího neobvyklého stavu nevšimli, ta dále i tančila a
měla potřebu si vzájemný konflikt opětovně vyjasňovat. Z výpovědi svědka J. plyne, že u této
události přímo nebyl, pouze potvrdil, že po potyčce před diskotékou docházelo k dalším
potyčkám, vše ale sledoval zpovzdálí, u nich přímo nebyl.
[38] K námitce neprovedení důkazu znaleckým posudkem uvádí, že správní orgány nemají
povinnost provést každý důkaz, který navrhne účastník a je na něm, které důkazy provede, tuto
skutečnost musí odůvodnit, čemuž správní orgány dostály. Skutečnost, že zranění stěžovatelky
po incidentu před diskotékou nebylo tak závažné, že by nebyly zachovány její rozpoznávací
a ovládací schopnosti, plyne z toho, že na po potyčce zůstala na diskotéce, dále se bavila a tančila.
Svědek R. H. vypověděl, že po incidentu před diskotékou byla sice trochu zraněná, ale ničeho
výrazného si nevšiml, k viditelnému zranění došlo až po napadení a následné potyčce u vstupu, za
které byla uznána vinnou. Při výpovědi v rámci přípravného trestního řízení tento svědek
vypověděl, že po incidentu před diskotékou šla po nějaké době tancovat a docházelo
ke vzájemným provokacím mezi ní a dívkami, a ona sama byla v provokacích aktivní.
Stěžovatelka ani její přátelé nepovažovali za nutné po incidentu před diskotékou přivolat
záchranku či ji přimět k odchodu, tudíž nevyhodnotili její stav za vychylující se běžnému stavu
a dál se společně bavili, tudíž její rozpoznávací a ovládací schopnosti nemohly být ovlivněny
takovým způsobem, že by za své jednání nebyla odpovědná. Rovněž byla pod značným vlivem
alkoholu. Dále poukazuje na §5 odst. 2 zákona o přestupcích.
[39] Znalecký posudek MUDr. T. je založen ve spisu, byl jedním z podkladů pro rozhodnutí.
Je pravdou, že nebyl proveden důkaz touto listinou dle §53 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“). Dle rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2014, č. j. 4 As 2/2014 – 26, však postačuje, je-li
účastníku řízení umožněno se k ní před vydáním rozhodnutí vyjádřit dle §36 odst. 3 správního
řádu. Stěžovatelka byla seznámena s podklady pro rozhodnutí (i znaleckým posudkem) a
vyrozuměna o možnosti k nim se vyjádřit dne 13. 10. 2015. Z tohoto znaleckého posudku
neplyne, že by její chování u vstupu bylo výsledkem šoku a ztráty ovládacích a rozpoznávacích
schopností v důsledku napadení. Posudek byl zaměřen na zjištění, zda stěžovatelka trpí
posttraumatickou stresovou poruchou. Je v něm zmíněno, že je nutno vzít v úvahu i výši zjištěné
hladiny alkoholu. Z ambulantní zprávy založené v trestním spisu, který byl součástí správního
spisu, neplyne, že by v době spáchání posuzovaného skutku měla být ve stavu nepříčetnosti. Ve
zprávě je uvedeno, že si vše pamatuje, v bezvědomí nebyla, při vyšetření byla při vědomí,
orientovaná.
[40] Nezpochybňuje, že by nebyla stěžovatelka zraněna při incidentech či netrpěla
posttraumatickou stresovou poruchou. V řízení však nevznikly pochybnosti o její příčetnosti
v době spáchání posuzovaného skutku. Podklady a důkazy provedené v řízení svědčí pro její
příčetnost, a proto nebylo nutné, účelné a hospodárné nařizovat zpracování znaleckého posudku.
[41] Pokud by Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu pro záměnu časového
sledu incidentů, není zde žádný důvod rušit rozhodnutí správních orgánů.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[42] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený
rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a odst. 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[43] Soud nejdříve přistoupil k posouzení kasační námitky, dle které krajský soud vycházel
z nesprávného skutkového děje, protože zaměnil pořadí jednotlivých fází skutkového děje.
[44] Samotná záměna časové souslednosti skutkového děje by ještě sama o sobě nemusela
představovat vadu, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozsudku. Pokud by však měla
záměna jednotlivých fází skutkového děje za následek nesprávnou argumentační linii soudu
či se jinak odrazila v úvahách soudu při vypořádání jednotlivých žalobních námitek, musel by být
pro tuto vadu rozsudek krajského soudu zrušen.
[45] Předmětem soudního přezkumu byl toliko přestupek, který se stal u vstupu před
diskotékou a který byl nepochybně v dějové linii celého skutkového děje tím posledním.
To ostatně plyne i ze samotné rekapitulační části rozsudku krajského soudu (např. bod 21).
Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že se nejedná o třetí fázi skutkového děje, jak je mylně
uvedeno v kasační stížnosti (viz bod 21 napadeného rozsudku a prvostupňové rozhodnutí).
Stěžovatelka měla nejdříve uhodit při tanci otevřenou dlaní do nosu Š. P. (1. fáze), následně před
budovou diskotéky měla udeřit pěstí N. P. (2. fáze; jedná se o fázi, o které stěžovatelka hovoří
jako o brutálním napadení ze strany tří dívek, pozn. NSS), dále uvnitř diskotéky měla strčit oběma
rukama do I. K. a vyvolat potyčku (3. fáze), přičemž pro tyto skutky bylo řízení o přestupku
zastaveno (viz výrok II. prvostupňového rozhodnutí). Teprve až ve 4. fázi se jednalo o skutek u
vstupu na diskotéku, za který byla stěžovatelka uznána vinnou a který byl předmětem soudního
přezkumu.
[46] Krajský soud se ztotožnil s právním posouzením správních orgánů při vypořádání
námitky vznesené u prvostupňového správního orgánu, dle níž stěžovatelka neměla zachovány
rozpoznávací schopnosti (srov. bod 42). Z této části jeho odůvodnění plyne, že vycházel
ze správného časového průběhu jednotlivých fyzických incidentů.
[47] Následně však krajský soud konstatoval, že zpochybnění ovládacích a rozpoznávacích
schopností stěžovatelka kladla do souvislosti s jejím napadením před diskotékou a v této
souvislosti zmiňovala vhodnost zpracování znaleckého posudku, avšak za skutky, které
následovaly po potyčce před diskotékou, bylo řízení zastaveno (srov. bod 44 rozsudku krajského
soudu). Zdůraznil, že byla postižena za skutek u vstupu na diskotéku, který předcházel shora
uvedenému napadení před diskotékou, a proto nepovažoval námitku zpochybňující její
rozpoznávací schopnosti za důvodnou. Z této části odůvodnění je zcela zřejmé, že krajský soud
při svých úvahách skutečně vycházel z nesprávné časové souslednosti skutkového děje, což
se odrazilo ve vypořádání žalobní námitky ve věci neprovedení navržených důkazů.
[48] Stejného pochybení se krajský soud dopustil i při vypořádání žalobní námitky ohledně
nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Poukázal na to, že z provedeného dokazování
vyplynulo, že stěžovatelka udeřila u vchodu do diskotéky dvakrát do obličeje Š. P. Tato
skutečnost naplnila skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití. Správní orgán
jednoznačně uvedl, že se jednalo o jednání úmyslné, jakož uzavřel, že neměl pochybnosti o její
vině a neuvěřil jejímu tvrzení, že po venkovním napadení byla v šoku a neměla zachovány
rozpoznávací schopnosti. K tomuto shrnutí výslovně konstatoval, že stěžovatelka „totiž byla
postihována za jednání, které předcházelo incidentu ze strany Š. a N. P. a I. K. před diskotékou“ (srov. bod
46 rozsudku krajského soudu).
[49] Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že krajský soud při
svých úvahách skutečně vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu, neboť při své
argumentaci vycházel z nesprávné časové souslednosti skutkového děje a toto pochybení mohlo
mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku.
[50] Soud navíc doplňuje, že v bodu 43 rozsudku krajský soud též zmatečně uvedl, že svědek
R. D. poskytl popis incidentu před diskotékou, kdežto z bodu 23, 30 a 41 rozsudku plyne naopak,
že tento svědek měl vypovídat ve vztahu k incidentu u vstupu na diskotéku.
[51] Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že jednou ze základních zásad
soudního řízení správního je rozhodování na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu,
který je ve správním soudnictví obvykle zjišťován z obsahu správního spisu (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2012, č. j. 9 As 105/2012 – 39). Teprve po ustálení
posuzovaného skutkového stavu přichází v úvahu právní posouzení věci a vypořádání
jednotlivých dílčích žalobních námitek. Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud
ostatními kasačními námitkami zabývat nemůže.
IV. Závěr a náklady řízení
[52] Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížností napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž v dalším řízení
je krajský soud vázán zde vysloveným právním názorem ve smyslu §110 odst. 4 s. ř. s.
[53] O věci soud rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého
o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[54] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém řízení podle §110
odst. 3 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu