ECLI:CZ:NSS:2017:9.AZS.256.2017:43
sp. zn. 9 Azs 256/2017 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, v právní věci žalobce: A. D. N., zast. Mgr.
Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutí žalované ze dne 21. 4. 2016, č. j. MV-46300-4/SO-2016, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 6. 2017, č. j. 57 A 49/2016 – 43, o
návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí
žalované. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva
vnitra ze dne 15. 1. 2016, č. j. OAM-38772-9/DP-2015 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“).
Prvoinstančním rozhodnutím bylo dle §169 odst. 8 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“), zastaveno řízení o žádosti stěžovatele o vydání povolení k dlouhodobému
pobytu na území České republiky za účelem podnikání.
[2] Stěžovatel současně s kasační stížností podal návrh na přiznání odkladného účinku. Soud
obdržel dvě doplnění návrhu, a to dne 1. 9. 2017 a dne 6. 9. 2017. V obou odůvodněních
stěžovatel shodně argumentoval tím, že žije na území České republiky (dále jen „ČR“) již delší
dobu, má zde vytvořené pevné zázemí a řadu vazeb soukromého charakteru. Vyzdvihuje vztah
ke své matce, paní P. T. T., která má na území ČR udělen dlouhodobý pobyt. Má k matce velmi
úzkou citovou vazbu a žije s ní i ve společné domácnosti. Nepřiznání odkladného účinku a jeho
nucené vycestování by bylo nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života,
čímž by byla stěžovateli způsobena nepoměrně větší újma, než jaká by přiznáním odkladného
účinku mohla vzniknout jiným osobám.
[3] Odkazoval na závěry v obdobné věci uvedené v usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100. Dále citoval závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, ze dne 23. 1. 2013,
č. j. 6 As 82/2012 - 37 a ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25.
[4] Nepřiznání odkladného účinku by bylo na újmu jeho základnímu právu na spravedlivý
proces, přičemž odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu, které se jednoznačně staví
za právo na spravedlivý proces, které zahrnuje právo aktivně se účastnit řízení o soudním
přezkumu rozhodnutí správního orgánu i možnost pravidelného osobního kontaktu se svým
zástupcem za účelem uplatňování svých práv.
[5] Závěrem uvádí, že má za to, že jeho předchozí pobyt na území ČR a veškeré zde
vytvořené zázemí je naprosto zásadní skutečností, která zakládá jednoznačně úvahy o nepoměrně
větší újmě, která by vznikla povinností vycestovat. S ohledem na uvedené žádá, aby podané
kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
[6] Žalovaná zaslala soudu (v reakci na dvě doplnění návrhu na odkladný účinek) dvě
vyjádření k tomuto návrhu, a to dne 14. 9. 2017 a dne 26. 9. 2017. V obou uvedla, že
nedoporučuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť není splněna podmínka pro
jeho přiznání spočívající v nepoměrně větší újmě, která by měla stěžovateli vzniknout. V daném
řízení totiž újma stěžovateli vzniknout nemůže. Zastavení řízení o žádosti o vydání povolení
k dlouhodobému pobytu na území ČR nelze posuzovat jako nepoměrně větší újmu, jelikož ta by
stěžovateli mohla vzniknout až na základě správního vyhoštění z území. To sice může být
důsledkem zamítnutí jeho žádosti, nicméně je o něm rozhodováno v samostatném správním
řízení, při kterém je zkoumán dopad vydaného rozhodnutí do soukromého a rodinného života
cizince a posuzuje se přiměřenost daného zásahu dle §119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců.
Stěžovatel má možnost podat proti správnímu vyhoštění žalobu, která má ze zákona odkladný
účinek (§172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Je zřejmé, že existují instituty, jimiž se stěžovatel
může domáhat posouzení své situace a odkladného účinku v jiném následném řízení, a proto
nelze dovozovat, že mu v důsledku zastavení řízení o jeho žádosti o vydání povolení
k dlouhodobému pobytu na území ČR hrozí nějaká újma. Navíc, v řízení je řádně zastoupen Mgr.
Petrem Václavkem, advokátem, který dostatečně zajišťuje náležitou ochranu jeho práv. Dodala,
že přítomnost stěžovatele u jednání soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému dle
zákona o pobytu cizinců může být zajištěna také prostřednictvím videokonferenčního zařízení,
jak je upraveno v §172a odst. 1 téhož zákona. Závěrem cituje z usnesení Ústavního soudu ze dne
24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11 bod 32, ve kterém je uvedeno: „[d]o soukromého a rodinného života
může fakticky zasáhnout až rozhodnutí bezprostředně vedoucí k nucenému opuštění země, které teprve vytvořené
vazby přetrhne. Samotné neudělení víza tento efekt nemá.“ Vzhledem k mimořádnému charakteru
odkladného účinku a k výše uvedeným důvodům navrhuje nepřiznání odkladného účinku.
[7] Kasační stížnost nemá podle §107 odst. 1 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Soud upozorňuje na mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační stížnost proti
rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je mimořádným opravným prostředkem. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím
ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé a výjimečné případy. Soud k tomu
dodává, že není možné obecně definovat výčet případů, který je možné zahrnout pod §73 odst. 2
s. ř. s., protože uvedené ustanovení patří mezi normy s vysoce abstraktní hypotézou.
[9] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, splněny tři materiální
předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat
újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[10] Stěžovatel odkazuje mimo jiné na usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn.
5 As 73/2011 a ztotožňuje se s jeho závěry.
[11] K tomuto soud uvádí, že každý případ je jedinečný, a proto je nutné jej posuzovat
individuálně. Zmiňované usnesení řešilo zcela specifickou situaci, kdy žadateli bylo zrušeno
povolení k trvalému pobytu. Skutková situace byla navíc odlišná v tom, že stěžovatel měl
na území ČR těhotnou manželku a dítě; manželka disponovala povolením k dlouhodobému
pobytu za účelem sloučení rodiny s manželem, který byl držitelem povolení k trvalému pobytu,
s čímž souvisela obava, že i manželce bude zrušeno její povolení k dlouhodobému pobytu.
Hrozící újma na soukromém a rodinném života je v obou případech odlišná (tj. v posuzovaném
a v tom, který byl řešen pátým senátem), jakož se liší i pobytová oprávnění.
[12] Obdobně nelze v projednávané věci aplikovat usnesení sp. zn. 1 Azs 160/2014, které
se týkalo správního vyhoštění, protože předmětem řízení je otázka zákonnosti rozhodnutí
o zastavení řízení.
[13] Stěžovatel v návrhu pouze obecně tvrdil, že má na území ČR silné rodinné vazby
(především na svou matku) a společenské zázemí, aniž by tyto skutečnosti blíže rozvedl
a prokázal. Zůstal tak pouze v rovině ničím nepodložených tvrzení. Nejvyšší správní soud již
dříve judikoval, že povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (např. usnesení ze dne
29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32, a ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50).
[14] Soud nezpochybňuje stěžovatelovy vazby na jeho matku, nepovažuje je však za důvody,
které by znamenaly vznik nepoměrně větší újmy stěžovateli a musely být upřednostněny bez
respektování základních podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[15] Nepřiznáním odkladného účinku není dotčeno ani stěžovatelovo právo na spravedlivý
proces, neboť je v řízení zastoupen advokátem, Mgr. Petrem Václavkem, kterého si zvolil
k hájení svých práv. Tvrzené právo na spravedlivý proces by mohlo být důvodem pro přiznání
odkladného účinku pouze za situace, kdy by vedle něj obstálo i jiné prokázané skutkové tvrzení
týkající se nenahraditelné újmy, což není nyní projednávaný případ.
[16] Stěžovatel neprokázal naplnění již první z podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Za této situace není třeba zkoumat naplnění ostatních zákonných předpokladů
pro přiznání odkladného účinku dle §73 odst. 2 s. ř. s.
[17] Soud závěrem uvádí, že tímto usnesením nepředjímá, jaké bude meritorní rozhodnutí
ve věci samé.
[18] Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených vyhodnotil, že nebyly naplněny
požadavky §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti stěžovatele
nepřiznal odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. října 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu