ECLI:CZ:NSS:2017:9.AZS.32.2017:16
sp. zn. 9 Azs 32/2017 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce:
M. M., zast. Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti
žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2016, č. j. CPR-16653-6/ČJ-2016-
930310-V231, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 24. 1. 2017, č. j. 1 A 99/2016 – 25,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jako „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla dle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutím žalované.
Tímto rozhodnutím žalovaná změnila rozhodnutí Policie České Republiky, Krajského ředitelství
policie hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie (dále jen „správní orgán I. stupně“),
ze dne 1. 6. 2016, č. j. KRPA-209938-17/ČJ-2016-000022, kterým bylo rozhodnuto o správním
vyhoštění stěžovatele, tak že dobu, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských
států Evropské unie, zkrátila z 1 roku na 3 měsíce.
[2] Spolu s kasační stížností byl soudu podán návrh na přiznání odkladného účinku. Návrh
byl odůvodněn tím, že stěžovatel žije na území České republiky a jeho vyhoštění by pro něj
znamenalo zásadní újmu, kterou by násobilo znemožnění jeho účasti na řízení. Uvedl, že přiznání
odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem, právě naopak je veřejným zájmem,
aby mu byla zachována všechna procesní práva, zejména právo na spravedlivý proces. Rovněž
nelze přehlížet ani skutečnost finančního zatížení, která stěžovatele postihne v důsledku
vycestování z území České republiky a následně, v případě úspěšné stížnosti, jeho návratu, který
by navíc pro něj mohl být prakticky nemožný. Jednalo by se o jeho vytržení z domovského
prostředí, neboť zde má vytvořeno společenské zázemí a vazby.
[3] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřila tak,
že s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí, neboť stěžovatel je v řízení
zastoupen právním zástupcem, který ho může o průběhu soudního řízení aktuálně informovat
i v zemi původu.
[4] Dle §107 odst. 1 s. ř. s., platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Dle §73 odst. 2 s. ř. s. musí být
pro přiznání odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud přizná žalobě (či kasační
stížnosti) odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a žalovanou
dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku dle §107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. jsou splněny.
[6] Soud vycházel především ze skutečnosti, že pokud nebude kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek a nastanou tak právní účinky napadeného rozhodnutí městského soudu,
bude muset stěžovatel vycestovat z území České republiky na základě pravomocného
a vykonatelného rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a to ještě před rozhodnutím zdejšího
soudu o kasační stížnosti.
[7] Klíčové v této souvislosti je, že pro výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý
proces může být nezbytné, aby mohl zůstat na území České republiky do skončení řízení
o kasační stížnosti. Byť je v tomto řízení zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu
na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. Újma ve smyslu
§73 odst. 2 s. ř. s. spojená s nuceným opuštěním území České republiky tak spočívá v možném
dotčení ve výkonu jeho práva na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, ze dne 30. 1. 2014, č. j. 9 Azs 59/2014 – 32,
či ze dne 3. 12. 2014, č. j. 9 Azs 283/2014 – 27). Z tohoto důvodu proto není možné přisvědčit
k námitce žalované, že stěžovatel je zastoupen právním zástupcem, který ho o průběhu soudního
řízení může aktuálně informovat i v zemi původu.
[8] Z tohoto důvodu přiznává §172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný
účinek ze zákona (s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu)
a není důvod, proč by obdobnou možnost zůstat na území České republiky neměl mít
vyhošťovaný cizinec i po dobu následného řízení o kasační stížnosti.
[9] Soud tedy uzavírá, že v daném případě shledal příčinnou souvislost mezi právními účinky
žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem újmy ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto
důvodu se již pro nadbytečnost nezabýval dalšími tvrzenými okolnostmi, ve kterých stěžovatel
spatřoval takovou újmu (finanční otázka, narušení společenských vazeb).
[10] Nejvyšší správní soud dále posoudil žádost i z hlediska zbývající podmínky stanovené
v §73 odst. 2 s. ř. s. pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, kterou je rozpor
s důležitým veřejným zájmem.
[11] Stěžovateli bylo uloženo správní vyhoštění dle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona
o pobytu cizinců, neboť pobýval na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu.
K uložení vyhoštění tedy nebylo přistoupeno z takového důvodu, který by způsobil rozpor
s důležitým veřejným zájmem, což by bylo např. ohrožení bezpečnosti státu, případně
jiného závažného narušení veřejného pořádku či veřejného zdraví (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017, č. j. 9 Azs 313/2016 – 34, či ze dne 21. 12. 2016,
č. j. 6 Azs 286/2016 – 30).
[12] Soud proto neshledal důvod, pro nějž by byl spatřován rozpor s důležitým veřejným
zájmem ve stěžovatelově setrvání na území České republiky do doby rozhodnutí zdejšího soudu
o jeho kasační stížnosti.
[13] Z těchto důvodů soud stěžovateli vyhověl a jeho kasační stížnosti přiznal odkladný
účinek. Pro úplnost soud dodává, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
se do pravomocného skončení řízení o kasační stížnosti pozastavují účinky napadeného rozsudku
městského soudu.
[14] Závěrem je třeba zdůraznit, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti není
jakýmkoli způsobem ze strany Nejvyššího správního soudu předjímáno rozhodnutí o samotné
kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. března 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu