ECLI:CZ:NSS:2017:9.AZS.37.2017:24
sp. zn. 9 Azs 37/2017 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: H. M. T.,
zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 2. 2016, č. j. MV-179211-4/SO-2015, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2017, č. j. 30 A 52/2016 –
46, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalované, kterým zamítla jeho odvolání a potvrdila rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky č. j. OAM-50743-29/DP-2013 ze dne
7. 10. 2015. Tímto rozhodnutím bylo podle §169 odst. 8 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky, v rozhodném znění, zastaveno řízení o žádosti
stěžovatele o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem
podnikání.
[2] Stěžovatel současně s kasační stížností podal návrh na přiznání odkladného účinku.
Návrh odůvodnil tím, že žije na území České republiky (dále jen „ČR“) již poměrně dlouhou
dobu a má zde vytvořené zázemí. Jeho nucený návrat by byl bezpochyby nenahraditelnou újmou
a následky nepřiznání odkladného účinku by byly zjevně nepřiměřené důvodům vydání
napadeného rozhodnutí. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nemůže žádným jiným
osobám vzniknout jakákoliv újma a toto nemůže být ani v rozporu s veřejným zájmem.
[3] Ve svém návrhu odkazuje na závěry v obdobné věci uvedené v usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100. Dále citoval závěry vyplývající
z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76 a usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25.
[4] Stěžovatel nemůže z objektivních důvodů v současnosti z ČR vycestovat, neboť zde
má komplexní zázemí. Na území ČR má svou manželku, paní N. T. L., která má na území ČR
povolen pobyt a podniká. Sám stěžovatel nemůže v současné době podnikat, takže je na své
manželce závislý, jak emocionálně, tak materiálně. Dále zde má své přátele a vazby v domovské
zemi již do značné míry zpřetrhal.
[5] Nepřiznáním odkladného účinku by bylo na újmu jeho základnímu právu na spravedlivý
proces, přičemž odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu, které se jednoznačně staví
za právo na spravedlivý proces a je tedy nutné v tomto smyslu umožnit legální pobyt stěžovatele
na území ČR po dobu soudního řízení.
[6] Závěrem uvádí, že má za to, že jeho předchozí pobyt na území ČR a veškeré zde
vytvořené zázemí je naprosto zásadní skutečností, která zakládá jednoznačně úvahy o nepoměrně
větší újmě, která by vznikla povinností vycestovat. S ohledem na uvedené žádá, aby podané
kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
[7] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku v soudem poskytnuté lhůtě
nevyjádřila.
[8] Kasační stížnost nemá podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek. Nejvyšší
správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[9] Soud upozorňuje na mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační stížnost proti
rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je mimořádným opravným prostředkem. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím
ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé a výjimečné případy. Soud k tomu
dodává, že není možné obecně definovat výčet případů, který je možné zahrnout pod §73 odst. 2
s. ř. s., protože uvedené ustanovení patří mezi normy s vysoce abstraktní hypotézou.
[10] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, splněny tři materiální
předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat
újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[11] V návrhu na odkladný účinek byly zdůrazňovány skutečnosti, že stěžovatel nemůže
z objektivních důvodů v současnosti vycestovat z ČR. V projednávané věci se nejedná o případ
správního vyhoštění, které již by skutečně mohlo zasáhnout do soukromého a rodinného života
stěžovatele a které by mohlo vytvořené vazby zpřetrhat (srov. nález Ústavního soudu ze dne
24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11). V posuzované věci se jedná o případ zastavení řízení ve věci
žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem
podnikání, které samo o sobě nemá takové účinky jako správní vyhoštění.
[12] Stěžovatel odkazuje mimo jiné na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, a ztotožňuje se s jeho závěry.
[13] K tomuto soud uvádí, že každý případ je jedinečný, a proto je nutné jej posuzovat
individuálně. Zmiňované usnesení řešilo zcela specifickou situaci, kdy žadateli bylo zrušeno
povolení k trvalému pobytu. Skutková situace byla navíc odlišná v tom, že stěžovatel měl na
území ČR těhotnou manželku a dítě; manželka disponovala povolením k dlouhodobému pobytu
za účelem sloučení rodiny s manželem, který byl držitelem povolení k trvalému pobytu, s čímž
souvisela obava, že i manželce bude zrušeno její povolení k dlouhodobému pobytu. Hrozící újma
na soukromém a rodinném života je v obou případech odlišná (tj. v posuzovaném a v tom, který
byl řešen pátým senátem zdejšího soudu), jakož se liší i pobytová oprávnění. Kvůli zmíněným
odlišnostem nelze dané usnesení v tomto případě aplikovat.
[14] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že v tomto usnesení bylo též zohledněno, že stěžovatel
nemohl dosáhnout získání jiného pobytového oprávnění. Naproti tomu v posuzované
věci krajský soud v napadeném rozsudku poukázal na svůj rozsudek ze dne 27. 7. 2016,
č. j. 30 A 141/2015 – 49, z něhož plyne, že uzavřením nového manželství s novým nositelem
oprávnění ke sloučení rodiny (což je i případ stěžovatele) vzniká cizinci oprávnění opětovně
požádat o udělení dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny s novým manželem.
Stěžovateli bezprostředně nehrozí vyhoštění z ČR (potažmo Evropské unie) a má možnost
dosáhnout na jiný druh pobytového oprávnění. Právo na spravedlivý proces nemůže samo o sobě
neexistenci tvrzené újmy nahradit, resp. odůvodnit vyhovění návrhu na odkladný účinek. Nadto
soud konstatuje, že stěžovatel neusnesl důkazní břemeno ve vztahu k uplatněným tvrzením, tudíž
neprokázal existenci tvrzené újmy.
[15] Soud nezpochybňuje stěžovatelovy vazby na jeho novou manželku, ale nejedná
se o natolik podstatné a úzké vazby, které by musely být upřednostněny bez respektování
základních podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[16] Stěžovatel neprokázal naplnění již první z podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Za této situace není třeba zkoumat naplnění ostatních zákonných předpokladů
pro přiznání odkladného účinku dle §73 odst. 2 s. ř. s.
[17] Soud závěrem uvádí, že tímto usnesením nepředjímá, jaké bude meritorní rozhodnutí
ve věci samé.
[18] Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených vyhodnotil, že nebyly naplněny
požadavky §73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti stěžovatele
nepřiznal odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. března 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu