ECLI:CZ:NSS:2017:9.AZS.37.2017:34
sp. zn. 9 Azs 37/2017 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci
žalobce: H. M. T., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25,
Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem
nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 2. 2016, č. j. MV-179211-
4/SO-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
11. 1. 2017, č. j. 30 A 52/2016 – 46,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se v r ac í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč,
který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní
moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta se sídlem
Opletalova 1417/25, Praha 1.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalované, která zamítla jeho odvolání a potvrdila rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky č. j. OAM-50743-29/DP-2013 ze dne
7. 10. 2015. Tímto rozhodnutím bylo podle §169 odst. 8 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky, v rozhodném znění, zastaveno řízení o žádosti
stěžovatele o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem
podnikání.
[2] Současně s kasační stížností stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, kdy o tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne
9. 3. 2017, č. j. 9 Azs 37/2017 – 24 tak, že se kasační stížnosti nepřiznal odkladný účinek.
[3] Podle §106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej
stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Ustanovení §37 s. ř. s. platí
obdobně. Kasační stížnost lze podat toliko z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s. Formulace
konkrétních důvodů (kasačních námitek) je nezbytným předpokladem perfektní kasační stížnosti,
neboť stěžovatel prostřednictvím námitek vymezí okruh přezkumu rozhodnutí krajského soudu
ze strany Nejvyššího správního soudu, který je uplatněnými důvody vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost, jež neobsahuje žádné námitky, nelze ve svém důsledku projednat.
[4] K formulaci žalobních bodů se podrobně vyjádřil rozšířený senát v rozsudku ze dne
20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS, v němž mj. uvedl:
„[Ž]alobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení
či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím
samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ Tyto
závěry rozšířeného senátu lze plně vztáhnout i na formulaci důvodů kasační stížnosti s tím,
že důvody musí směřovat proti rozhodnutí krajského soudu, neboť podstatou řízení o kasační
stížnosti je přezkum soudního rozhodnutí (§102 s. ř. s.).
[5] Kasační stížnost stěžovatele ze dne 10. 2. 2017 neobsahovala žádná konkrétní tvrzení,
která by bylo možno považovat za kasační námitky, jakož chyběl i petit kasační stížnosti.
[6] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 13. 2. 2017, č. j. 9 Azs 37/2017 – 4, vyzval
stěžovatele výrokem IV., aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil
kasační stížnost ze dne 10. 2. 2017 o důvody, pro které napadá rozsudek krajského soudu,
a uvedl, co navrhuje (petit). Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky
dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost z vážných
důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc. Současně stěžovatele poučil o tom, že nebude-li
kasační stížnost v uvedené lhůtě doplněna, soud ji podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s.
odmítne bez věcného projednání. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 15. 2. 2017
prostřednictvím datové schránky jeho zástupce a téhož dne nabylo právní moci.
[7] Lhůta k doplnění náležitostí kasační stížnosti marně uplynula dne 15. 3. 2017. Stěžovatel
doplnil kasační stížnost až dne 20. 3. 2017, tedy až po uplynutí zákonné lhůty k jejímu doplnění
ve smyslu §106 odst. 3 s. ř. s., pročež k tomuto podání nelze přihlížet. Stěžovatel v průběhu
stanovené jednoměsíční lhůty nepožádal ani o její prodloužení dle §106 odst. 3 s. ř. s.
[8] Pro případ, kdy je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem podle
ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s., tedy soudní řád správní v řízení o kasační stížnosti zakotvuje
koncentraci řízení; soud již proto nemůže přihlížet ke stížnostním námitkám uplatněným
po uplynutí lhůty podle §106 odst. 3 s. ř. s. Ke stejným závěrům dospěl také Ústavní soud, který
v nálezu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 138/06, mimo jiného uvedl, že pokud je stěžovatel
vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem dle §106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit kasační
stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto
ustanovení zakotvené, pokud nebyla na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů soudem
prodloužena.
[9] Jelikož stěžovatel nevyhověl výzvě zdejšího soudu ve stanovené lhůtě, Nejvyšší správní
soud kasační stížnost v souladu s §37 odst. 5, §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s.
odmítl bez věcného projednání.
[10] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3, věty první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává,
jelikož byla kasační stížnost odmítnuta.
[11] Nejvyšší správní soud současně rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč,
který stěžovatel zaplatil za podanou kasační stížnost. Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta,
musí být zaplacený soudní poplatek vrácen, a to v souladu s §10 odst. 3, věty třetí, zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu