ECLI:CZ:NSS:2017:APRK.19.2017:30
sp. zn. Aprk 19/2017- 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: J. P., proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého Kraje, se sídlem Jeremenkova 40, Olomouc, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2016, č. j. KUOK 69982/2016,
sp. zn. KÚOK/50014/2016/ODSH-SD/7228, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka
v Olomouci pod sp. zn. 59 A 19/2016, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního
úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „navrhovatel“) se opakovaným návrhem v uvedené věci domáhá určení
lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech
a soudcích), a to vydání rozhodnutí v řízení o žalobě vedeném u Krajského soudu v Ostravě (dále
jen „krajský soud“) pod sp. zn. 59 A 19/2016. Předchozí návrhy ze dne 28. 1. 2016, resp. ze dne
19. 7. 2017, Nejvyšší správní soud usneseními ze dne 19. 1. 2017, č . j. Aprk 2/2017 – 85, resp.
ze dne 8. 8. 2017, č. j. Aprk 16/2017 – 17, zamítl.
[2] Navrhovatel v návrhu uvádí, že nelze více než rok řešit na první pohled zřejmou zvůli
správního orgánu, v dalším polemizuje s rozhodovací činností krajských soudů a výkladem
zákona o léčivech. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud určil krajskému soudu termín projednání
a rozhodnutí věci do 15 dnů od jeho rozhodnutí a dále, aby Nejvyšší správní soud z moci úřední
ustanovil navrhovateli advokáta a položil předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie.
[3] K návrhu se vyjádřila soudkyně krajského soudu JUDr. Zuzana Šnejdrlová, Ph.D; uvedla,
s odkazem na předchozí vyjádření k návrhům, že soud si je vědom skutečnosti, že od podání
žaloby uplynul více než 1 rok (žaloba byla podána 2. 8. 2016); současně poukazuje na skutečnost,
že soud postupuje v souladu s §56 odst. 1 soudního řádu správního. V současné době jsou
projednávány věci, které předcházejí věci navrhovatele, přitom v jeho věci nebyly shledány
důvody pro přednostní rozhodování. Uvedla, že rozhodnutí ve věci lze očekávat do konce roku
2017 a poukázala na skutečnost, že usnesením ze dne 7. 10. 2016, č. j. 59 A 19/2016 – 44, byl
žalobě přiznán odkladný účinek.
[4] Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud výše uvedené skutečnosti
ověřil.
[5] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
[6] V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
[7] Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu
krajského soudu dospěl opakovně k závěru, že soud nebyl v případě navrhovatele nečinný. Soud,
jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil
postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci
zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout.; rozhodoval rovněž o odkladném účinku,
který žalobě přiznal. Lze připustit, že sice krajský soud po dobu několika měsíců již žádné
přípravné procesní úkony nečiní, avšak stav řízení, kdy soud vykonal veškeré úkony nutné
k tomu, aby mohl rozhodnout, nicméně v dané věci stále nerozhodl, není sám o sobě známkou
průtahu v řízení. Podstatné zde je, aby řízení nebylo v tomto stavu udržováno po nepřiměřenou
dobu. Soudní řád správní respektuje objektivní realitu v českém soudnictví, kdy rozhodující
soudci či senáty mají v jednom okamžiku vícero běžících řízení, některá z nich již připravená
k projednání a postupně v nich vydávají rozhodnutí, přičemž ostatní věci na rozhodnutí „čekají“.
To samo o sobě není zapovězeno z hlediska požadavků spravedlivého procesu, které obecně
nevynucují vydání rozhodnutí ihned, jak je to možné, ale pouze brání tomu, aby doba řízení
nebyla nepřiměřeně dlouhá.
[8] Jak již zdejší soud několikráte ve své judikatuře konstatoval, průtahy v řízení znamenají,
že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému
soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu. Nejvyšší správní
soud se při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu
zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, a to zejména s ohledem na kritéria stanovená
v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, jimiž jsou složitost věci, význam předmětu řízení
pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup soudu.
[9] Nicméně ani uvedená kritéria nic nemění na tom, že soud je podle §56 odst. 1 s. ř. s.
povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly. Podle citovaného
ustanovení soud projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků
a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti
správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu,
návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí
o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání
zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti
s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele
se o takovou věc nejedná, resp. navrhovatel ani sám netvrdí žádné závažné důvody,
které by svědčily přednostnímu vyřízení věci. Ve věci navrhovatele vede krajský soud řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o přestupku podle §65 a násl. s. ř. s.; nejedná se tedy
o věc, která by podléhala režimu přednostního vyřizování podle §56 s. ř. s.
[10] Nejvyšší správní soud s ohledem na dosavadní postup krajského soudu a s přihlédnutím
ke své konstantní judikatuře, dospěl k závěru, že dobu, po kterou se navrhovateli nedostalo
dosud rozhodnutí, ještě nelze považovat z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod za nepřiměřenou, vyžadující ingerenci ve smyslu §174a odst. 8 zákona o soudech
a soudcích. K uvedenému závěru soud dospěl mimo jiné i s přihlédnutím k chování samotného
navrhovatele, který během několika měsíců podává opakované návrhy, čímž fakticky
rozhodování krajského soudu nenapomáhá, neboť krajský soud je opakovaně nucen předávat
spisový materiál k jednotlivým návrhům navrhovatele Nejvyššímu správnímu soudu a opakovaně
vyčkávat jejich navrácení. Nejvyšší správní soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobě byl přiznán
odkladný účinek a navrhovateli tak přímo nehrozí účinky napadeného správního rozhodnutí.
[11] Otázkou, zda se může navrhovatel úspěšně domáhat návrhem na určení lhůty
k provedení procesního úkonu určení lhůty k podání předběžné otázky Soudnímu dvoru
Evropské unie, se Nejvyšší správní soud podrobně opakovaně ve vztahu k navrhovateli
v předchozích usneseních zabýval (naposledy v usnesení ze dne ze dne 8. 8. 2017,
č. j. Aprk 16/2017 – 17); vysvětlil přitom navrhovateli, že soud, jehož rozhodnutí lze napadnout
opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, může požádat o rozhodnutí o předběžné
otázce, jsou-li splněny určité podmínky; jde tak o možnost danou takovému soudu, nikoli o jeho
bezvýhradnou povinnost. Nejvyšší správní soud proto nemůže určit lhůtu k provedení
procesního úkonu spočívajícího v položení předběžné otázky.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný.
K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. října 2017
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu