ECLI:CZ:NSS:2017:APRK.20.2017:21
sp. zn. Aprk 20/2017 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Úřad
práce České Budějovice, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného vedené u
Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 50 A 21/2017, v řízení o návrhu žalobce na
určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 13. 10. 2017 doručeným Nejvyššímu správnímu soudu téhož dne se žalobce
(navrhovatel) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů
(zákon o soudech a soudcích), a to vydání rozhodnutí ve věci samé nebo nařízení ústního jednání.
[2] V návrhu uvedl, že není přijatelné, aby soud nevydal rozsudek po devíti měsících od podání
žaloby. Na této skutečnosti nic nemění rozhodování krajského soudu o žádosti o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce, neboť navrhovatel žádnou takovou žádost nepodal.
[3] Z předloženého soudního spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že se navrhovatel
žalobou ze dne 19. 1. 2017, doručenou soudu dne 23. 1. 2017, domáhá určení, že pokyn žalovaného vůči
navrhovateli, aby podal žádost o nepravomocně odejmutý příspěvek na živobytí, je nezákonností, protože je iracionální
i neopodstatněný. K žalobě připojil žádost o ustanovení zástupce (čl. 12 soudního spisu).
[4] Dne 20. 2. 2017 zaslal soud výzvu žalovanému, aby se vyjádřil k žalobě a zaslal správní spis,
a to ve lhůtě 30 dnů. Téhož dne zaslal navrhovateli poučení o procesních právech a povinnostech
účastníků řízení. Na toto poučení reagoval navrhovatel vyjádřením ze dne 8. 3. 2017, doručeným soudu
dne 9. 3. 2017. Dne 10. 3. 2017 obdržel krajský soud vyjádření žalovaného k žalobě. Dne 13. 3. 2017
soud zaslal toto vyjádření navrhovateli, který na ně odpověděl přípisem ze dne 28. 3. 2017, doplněným
podáním ze dne 26. 7. 2017.
[5] Usnesením ze dne 9. 10. 2017, č. j. 50 A 21/2017 – 42, krajský soud žalobci nepřiznal osvobození
od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce. Dne 12. 10. 2017 soud zaslal žalobci
výzvu k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy.
[6] Dne 13. 10. 2017 pak krajský soud obdržel nyní projednávaný návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu, který téhož dne zaslal Nejvyššímu správnímu soudu.
[7] Dne 23. 10. 2017 Nejvyšší správní soud obdržel soudní spis a vyjádření krajského soudu
k podanému návrhu. V něm uvedl, že vyřizuje věci v pořadí, v jakém k soudu došly, v současné době
ještě vyřizuje věci z roku 2016. V tomto případě se jedná o přednostní věc, proto soud přistoupí
k rozhodnutí o věci samé nejpozději do 30 dnů poté, co mu bude spis vrácen, neboť účastníci netrvají
na nařízení ústního jednání.
[8] Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
[9] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva
účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména
v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem.
[10] V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména
v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony,
věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí
úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit,
resp. ve které má rozhodnout.
[11] Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování
věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti
soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu
zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení
pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu.
[12] Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu krajského
soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný. Z předloženého spisového materiálu vyplývá, že soud
se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době procesní úkony,
jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout. Krajský soud
komunikoval s navrhovatelem i žalovaným a shromažďoval informace potřebné k rozhodnutí věci.
Navrhovateli nelze přisvědčit, že krajský soud nadbytečně rozhodoval o jeho žádosti o ustanovení
zástupce a osvobození od soudních poplatků, protože takovou žádost soudu nepodal; z obsahu
soudního spisu totiž plyne opak (srov. čl. 12 soudního spisu). Nutno poznamenat, že navrhovatel
doposud neuhradil soudní poplatek za podanou žalobu.
[13] Krajskému soudu lze přisvědčit, že věci je nutno vyřizovat v pořadí, v jakém k němu došly (§56
odst. 1 s. ř. s.); nyní souzená věc však spadá do přednostního režimu projednání (§56 odst. 3 s. ř. s.).
Spis již bude připraven k meritornímu projednání a rozhodnutí. Délku řízení devět měsíců od podání
žaloby v případě přednostního návrhu lze považovat za hraniční; jak však vyplývá též z vyjádření
krajského soudu, až nyní je věc připravena k meritornímu rozhodnutí, ke kterému dojde neprodleně
po vyřízení návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Jak vyplývá ze shora uvedené
rekapitulace, byl to sám navrhovatel, který v řízení podával opakovaně vyjádření, žádal o ustanovení
zástupce, přičemž povinností krajského soudu je se s těmito podáními navrhovatele vypořádat;
byl to tedy též navrhovatel, který svým postupem v řízení přispěl k tomu, že doposud nebylo možno
o podané žalobě rozhodnout. Lze tedy shrnout, že v řízení nedošlo k neodůvodněným průtahům
či dokonce k nečinnosti soudu.
[14] Ze všech shora uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud návrh navrhovatele podle §174a
odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh oprávněný. Tak tomu v projednávané
věci nebylo, proto soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2017
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu