ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.10.2017:14
sp. zn. Konf 10/2017 - 14
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka, a Mgr. Ing. Radovana
Havelce, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219,
Praha 9, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Kladně,
a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 220 C 53/2016,
ve věci žaloby o zaplacení 2480 Kč s příslušenstvím žalobce Český triangl, a.s., IČ: 25864106,
se sídlem Heršpická 800/6, Brno, zastoupeného Mgr. Veronikou Soukupovou, advokátkou
se sídlem Tylova 147, Lomnice u Rýmařova, Lomnice, a žalované A. H.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Kladně,
sp. zn. 220 C 53/2016, o zaplacení částky 2480 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 4. 2016, čj. 220 C 53/2016 - 15,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 27. 1. 2017 se Český telekomunikační úřad (dále též „navrhovatel“)
domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl kompetenční spor vzniklý mezi ním a Okresním soudem
v Kladně ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 220 C 53/2016.
Ze spisu předloženého navrhovatelem vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobce uzavřel se žalovanou dne 20. 12. 2013 smlouvu o finančním pronájmu s možností
převodu na nájemce č. 9300202. Na základě této smlouvy pronajal žalované mobilní telefon
Samsung Galaxy S4 v hodnotě 14 990 Kč, zároveň sjednal pojištění tohoto mobilního telefonu
a také se zavázal poskytovat žalované telekomunikační služby v ceně 599 Kč měsíčně. Vzájemná
práva a povinnosti smluvních stran se měly řídit smlouvou a obchodními podmínkami žalobce.
Jelikož žalovaná neplatila cenu za poskytované služby, žalobce se žalobou ze dne 31. 3. 2016,
podanou u Okresního soudu v Kladně, domáhal, aby okresní soud uložil žalované povinnost
zaplatit 17 470 Kč s příslušenstvím a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.
Obvodní soud v Kladně tuto žalobu projednal v rozsahu nároku žalobce vyplývajícího
z pronájmu mobilního telefonu a rozsudkem ze dne 15. 6. 2016, čj. 220 C 53/2016 - 31 rozhodl
tak, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit částku 14 990 Kč spolu s příslušenstvím do tří dnů od
právní moci rozsudku. K projednání žaloby v části týkající se dluhu žalované za telefonické
služby od prosince 2013 do června 2014 ve výši 2480 Kč s příslušenství však okresní soud
neshledal svou příslušnost. Proto řízení o této části sporu usnesením ze dne 25. 4. 2016 zastavil
(výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu
úřadu (výrok II.). Okresní soud vycházel z §7 odst. 1 a §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, a §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických
komunikacích, a dospěl k závěru, že k rozhodování sporů ve věcech úhrady za telekomunikační
služby je příslušný Český telekomunikační úřad.
Navrhovatel s postupem okresního soudu nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh
na řešení negativního kompetenčního sporu. V návrhu odkázal na usnesení zvláštního senátu
ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010 - 9, a ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 72/2010 - 10, ve kterých
zvláštní senát vyslovil, že k tomu, aby mohl ve sporu rozhodovat navrhovatel, musí být splněna
osobní a věcná podmínka stanovená v §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Navrhovatel namítl, že v nyní rozhodované věci není splněna osobní podmínka. Podle
navrhovatele ze samotné smlouvy nevyplývá, že by byl žalobce poskytovatelem veřejně
dostupných služeb elektronických komunikací; ani žalobce netvrdí, že by byl osobou vykonávající
komunikační činnost. Funguje pouze jako prostředník či zprostředkovatel poskytování služeb
elektronických komunikací mezi některým poskytovatelem služeb elektronických komunikací
a žalovanou. Žalobce tedy dle navrhovatele není osobou vykonávající komunikační činnost,
resp. žalobce žádné podnikání v oblasti elektronických komunikací podle §13 zákona
o elektronických komunikacích neoznámil, což vyplývá z evidence podnikatelů v elektronických
komunikacích přístupné na webových stránkách navrhovatele. Podle navrhovatele je předmětem
sporu nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu mezi žalobcem a žalovanou,
a k rozhodování ve věci proto není příslušný navrhovatel, ale Okresní soud v Kladně.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a soudem se zvláštní senát
řídil následující úvahou:
Podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc
vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci
popřeli svou pravomoc Okresní soud v Kladně i navrhovatel, jedná se proto o negativní
kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009 - 12, vysvětlil, že k tomu,
aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování
sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování
přístrojů), a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických
komunikací se podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích
elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích
používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb,
které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají
redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických
komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Osoba účastníka musí splňovat
charakteristiku stanovenou v §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem
se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací
smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý,
kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“).
Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory je splněn, týká-li
se spor povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě;
povinnost uhradit cenu za poskytnutou službu je podle §64 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích základní povinností účastníka resp. uživatele veřejně dostupné služby
elektronických komunikací.
Zvláštní senát se zabýval tím, zda byl naplněn osobní předpoklad podle §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích, tedy zda se jedná o spor mezi osobou vykonávající komunikační
činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích a účastníkem, popřípadě uživatelem,
na straně druhé.
Žalobce se v článku III. smlouvy zavázal žalované poskytovat nonstop volání, SMS v České
republice a přenos dat v ceně 599 Kč měsíčně. Ze samotné smlouvy nevyplývá,
kdo je poskytovatelem služeb elektronických komunikací. Avšak žalobce sám neuvádí,
že by byl poskytovatelem těchto služeb, a skutečnost, že poskytovatelem služeb není, vyplývá
i z evidence podnikatelů v elektronických komunikacích, kteří podnikání v této oblasti v souladu
s §13 zákona o elektronických komunikacích navrhovateli oznamují.
Pro rozhodnutí kompetenčního sporu zvláštní senát posuzoval pouze vztah mezi žalobcem
a žalovaným. Žalobce, jako osoba, která umožňuje účastníkům využít služeb elektronických
komunikací operátora v rámci vymezeném tímto nezávislým smluvním vztahem, sám služby
elektronických komunikací neposkytuje, a není proto osobou vykonávající komunikační činnost.
To, že žalobce neposkytuje veřejně dostupné služby elektronických komunikací, vyplývá
i z databáze, kterou vede navrhovatel, a v níž žalobce není uveden.
Taktéž žalovaného nelze považovat za účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických
komunikacích, protože neuzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby
elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb. Pokud by ve věci byla dána
povinnost žalované, plnit přímo na účet některého z poskytovatelů veřejně dostupných služeb
elektronických komunikací, byť prostřednictvím žalobce, musel by mezi žalovanou a touto
společností existovat právní vztah. Zvláštní senát však existenci takového právního vztahu,
jak je výše pojednáno, neshledal.
Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci nebyla naplněna osobní podmínka
podle §129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát se dále zabýval tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc
navrhovatele podle §129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích,
který stanoví, že „Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační
činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku“. O takovou situaci se v projednávané věci
v souvislosti, se službami, které poskytuje žalobce, nejedná. Smyslem citovaného ustanovení
je zachování pravomoci navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů
závazkového vztahu, aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených
důvodů mezi žádným poskytovatelem služeb elektronických komunikací a žalovanou žádný
právní vztah nevznikl, nejsou ve věci naplněny podmínky ani pro použití §129 odst. 1 věty druhé
zákona o elektronických komunikacích.
Jelikož nebyl naplněn osobní předpoklad pro založení pravomoci Českého
telekomunikačního úřadu podle §129 odst. 1 věty první i druhé zákona o elektronických
komunikacích, splnění věcné podmínky podle §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích zvláštní senát již neposuzoval. K rozhodnutí a projednání věci je založena
pravomoc Okresního soudu v Kladně. K obdobnému závěru ostatně zvláštní senát dospěl
v minulosti již vícekrát (srov. usnesení ze dne 23. 4. 2015, čj. Konf 2/2015 - 15, či ze dne
30. 12. 2016, čj. Konf 20/2016 - 13).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu v Kladně
ze dne 25. 4. 2016, čj. 220 C 53/2016 - 15.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Kladně pokračovat
v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. května 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu