ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.17.2017:31
sp. zn. Konf 17/2017 -31
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy,
Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu Klubu lyžařů Kroměříž, z.s., na rozhodnutí kompetenčního sporu
mezi Okresním soudem v Kroměříži, Krajským soudem v Brně a Vrchním soudem
v Olomouci, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Kroměříži
pod sp. zn. 5 C 109/2015, o náhradu škody: žalobce Klubu lyžařů Kroměříž, z.s., se sídlem
V osikách 521/18, Praha 10, a žalovaného Ing. J. B., zastoupeného Mgr. Miroslavem
Michajlovičem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 128/3, Kroměříž,
takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 24. 2. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), se navrhovatel domáhal s odkazem na §3 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.,
aby zvláštní senát rozhodl spor o věcnou příslušnost mezi Okresním soudem v Kroměříži
a Krajským soudem v Brně ve věci žaloby o náhradu škody ve výši 2 000 000 Kč, vedené
u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 109/2015, a aby zároveň i přezkoumal usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2017, čj. Ncp 7/2017-125, kterým bylo pravomocně
rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí předmětné věci je v prvním stupni příslušným
okresním soudem podle §9 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném ke dni podání žaloby, Okresní soud
v Kroměříži.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Navrhovatel (jako žalobce) dne 22. 4. 2015 podal návrh, kterým se domáhal na žalovaném
náhrady škody ve výši 2 000 000 Kč, již mu měl žalovaný způsobit jako předseda klubu (statutární
orgán). Zároveň podal žádost o osvobození od soudních poplatků.
Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 27. 4. 2015, čj. 5 C 109/2015-17,
byl navrhovatel vyzván, aby odstranil nesrozumitelnost svého podání a nedostatečnost vylíčení
skutkového stavu (skutek nebyl v návrhu dostatečně individualizován). Především pak,
aby navrhovatel uvedl, v čem konkrétně spočívá škoda ve výši 2 000 000 Kč, jakým způsobem
byla škoda vyčíslena, kdy tvrzená škoda vznikla, jaké konkrétní povinnosti žalovaný porušil a jaká
konkrétní škoda je důsledkem porušení té které povinnosti. Současně byl navrhovatel poučen
o tom, že pokud vytknuté vady podání neodstraní ve stanovené lhůtě 20 dní od doručení
usnesení, soud podání odmítne.
Navrhovatel na tuto výzvu relevantním způsobem věcně nereagoval.
Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 10. 9. 2015, čj. 5 C 109/2015-30, nebylo
navrhovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků (výrok II.).
Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 10. 9. 2015, čj. 5 C 109/2015-30,
podal navrhovatel dne 30. 9. 2015 odvolání, které k výzvě soudu doplnil, a o kterém bylo
rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 25. 2 . 2016,
čj. 59 Co 405/2015-49 tak, že napadené usnesení Okresního soudu v Kroměříži bylo ve výroku
II. potvrzeno s odůvodněním, že stran splnění podmínky pro přiznání osvobození od soudních
poplatků nebyla splněna druhá kumulativní podmínka, že se nejedná o zřejmě bezúspěšné
uplatňování práva, jelikož navrhovatel neodstranil ve lhůtě stanovené soudem vytknuté vady
žaloby a ani nepožádal o ustanovení zástupce, který by mu případně byl nápomocen
při odstranění vad podání.
Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 9. 3. 2016, čj. 5 C 109/2015-52, byl navrhovatel
vyzván k úhradě soudního poplatku, od jehož osvobození dne 14. 3. 2016 následně požádal,
stejně jako o ustanovení právního zástupce.
Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 29. 3. 2016, čj. 5 C 109/2015-57, bylo řízení
zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku ve smyslu §9 odst 1. zákona o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (výrok I.).
Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 29. 3. 2016, čj. 5 C 109/2015-57,
podal navrhovatel dne 15. 4. 2016 odvolání, které dne 18. 4. 2016 doplnil v tom smyslu, že vznesl
zároveň i námitku věcné nepříslušnosti Okresního soudu v Kroměříži s tím, aby věc byla
postoupena Krajskému soudu v Brně s odkazem na §9 odst. 3 písm. g), h) [ve znění ke dni
zahájení řízení správně písm. e), f)], o. s. ř.
Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 28. 6. 2016,
čj. 59 Co 163/2016 88, bylo usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 29. 3. 2016,
čj. 5 C 109/2015-57, zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení s odůvodněním,
že nerozhodl-li soud prvního stupně o opakovaných žádostech navrhovatele o prodloužení lhůty
k odstranění vad podané žaloby, pak za tohoto stavu nemohl přistoupit k vyměření soudního
poplatku z vadného návrhu navrhovatele a za stavu, kdy tento nebyl uhrazen, samotné řízení
zastavit. Dále odvolací soud v odůvodnění uvedl, že v této fázi řízení bez odstranění vytknutých
vad podaného odvolání se nelze ani řádně vypořádat s námitkou věcné nepříslušnosti vzhledem
k tomu, že mimo jiné ze žaloby nevyplývá, pro jaká jednání je navrhovatelem uplatňována
odpovědnost na náhradu škody vůči žalovanému.
Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 1. 8. 2016, čj. 5 C 109/2015-91, byl návrh
navrhovatele na prodloužení lhůty k odstranění vad žaloby zamítnut (výrok I.). Stejně tak byla
okresním soudem zamítnuta žádost navrhovatele na ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů
(výrok II.).
Proti usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 1. 8. 2016, čj. 5 C 109/2015-91, podal
navrhovatel dne 23. 8. 2016 v celém rozsahu odvolání a vznesl (opětovně) námitku věcné
nepříslušnosti Okresního soudu v Kroměříži a navrhl, aby věc byla postoupena místně
příslušnému Krajskému soudu v Brně.
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 2. 11. 2016, čj. 59 Co 313/2016-112,
odvolání navrhovatele směřující do výroku I. usnesení okresního soudu odmítl (výrok I.),
ve zbytku napadené usnesení okresního soudu potvrdil (výrok II.).
V odůvodnění se k námitce navrhovatele o nedostatku věcné příslušnosti vyjádřil tak,
že bez řádného doplnění opravy žaloby nedovoluje její nynější stav posoudit otázku věcné
příslušnosti projednání sporu. Není totiž zřejmé, porušením jaké povinnosti a jakým jednáním
by měl žalovaný založit nárok navrhovatele a případně tedy že by se tímto nárokem měl zabývat
Krajský soud v Brně jako příslušný soud prvního stupně.
Podáním ze dne 20. 12. 2016 navrhovatel vznesl „námitku nedostatku věcné a místní příslušnosti
dle §104a odst. 1, 5 a návrh usnesení dle §9 odst. 2 písm. e), f) o. s. ř.“, s tím, že má za to,
že věcně a místně příslušným jeho věc projednat a rozhodnout je Krajský soud v Brně.
Okresní soud v Kroměříži postupem podle §104a odst. 2 a odst. 5 o. s. ř.
věc sp. zn. 5 C 109/2015 předložil nadřízenému Vrchnímu soudu v Olomouci, který dospěl
k závěru, že vzhledem k tomu, že spolek je tzv. civilní korporací a je upraven zákonem
č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na rozdíl od obchodních korporací, jež upravuje zvláštní
právní předpis, a to zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon
o obchodních korporacích), nedopadá na něj §9 odst. 2 písm. e) ani písm. f) o. s. ř., jelikož
se vztahuje jen na obchodní korporace. Nestanoví-li zákon příslušnost krajského soudu pro řízení
ve sporech mezi spolkem a členem jeho orgánu výslovně, uplatní se obecné pravidlo
o příslušnosti okresních soudů. Proto Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 17. 1. 2017,
čj. Ncp 7/2017-125, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu
v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 109/2015 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy podle
ustanovení §9 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném ke dni podání žaloby (výrok I.), a věc bude tedy
i nadále projednávána a rozhodována u Okresního soudu v Kroměříži (výrok II.).
Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. 2. 2017, čj. 5 C 109/2015-127, byl návrh
navrhovatele ze dne 22. 4. 2015 ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnut (výrok I.),
jelikož navrhovatel ani přes výzvu předsedy senátu neodstranil vady žaloby, bránící jeho řádnému
projednání, protože navrhovatel ani nevymezil skutek, o kterém mělo být jednáno, nespecifikoval,
jaké konkrétní povinnosti žalovaný porušil a jaká konkrétní škoda a kdy vznikla.
Proti usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. 2. 2017, čj. 5 C 109/2015-127, podal
navrhovatel dne 24. 2. 2017 odvolání (které dne 16. 3. 2017 doplnil), o němž rozhodl Krajský
soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 21. 6. 2017, čj. 59 Co 86/2017-170, tak,
že odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.).
Spolu s odvoláním podal navrhovatel dne 24. 2. 2017 i návrh zvláštnímu senátu zřízenému podle
zákona č. 131/2002 Sb., v němž se domáhá s odkazem na §3 odst. 2 tohoto zákona, aby zvláštní
senát rozhodl podle něj vzniklý spor o věcnou příslušnost mezi Okresním soudem v Kroměříži
a Krajským soudem v Brně ve věci žaloby o náhradu škody vedené u Okresního soudu
v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 109/2015 a aby zároveň i přezkoumal usnesení Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 17. 1. 2017, čj. Ncp 7/2017-125, kterým bylo pravomocně rozhodnuto,
že k projednání a rozhodnutí předmětné věci je v prvním stupni příslušným okresním soudem
podle §9 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném ke dni podání žaloby, Okresní soud v Kroměříži.
Zvláštní senát nejprve zkoumal, zda jsou dány podmínky, za nichž může o věci jednat
a rozhodnout.
Podle §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., se postupuje podle tohoto zákona při kladných nebo
záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí,
jehož stranami jsou
a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy,
b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., je kompetenčním sporem spor, ve kterém si jedna
strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků,
o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Kompetenčním sporem je též spor,
ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků.
Podle §3 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu
je oprávněna podat některá z jeho stran nebo účastník řízení ve věci, v níž se otázka pravomoci
vydat rozhodnout stala spornou.
Podle §4 zákona č. 131/2002 Sb., se na řízení před zvláštním senátem přiměřeně užijí ustanovení
části třetí hlavy první soudního řádu správního (zákona č. 150/2002 Sb.) [dále jen „s. ř. s.“].
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
Podle §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné
právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají
a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle §104a odst. 1 o. s. ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.
Podle §104a odst. 2 o. s. ř. platí, že má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně
příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle
jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě
soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu,
jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají
právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší
soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni,
není-li sám věcně příslušný.
Podle §104a odst. 5 o. s. ř. se obdobně podle odstavců 2 až 4 postupuje, namítne-li nedostatek
věcné příslušnosti soudu účastník řízení.
V předmětné věci v návrhu na zahájení kompetenčního sporu ze dne 24. 2. 2017 vznesl
navrhovatel námitku věcné nepříslušnosti Okresního soudu v Kroměříži s tím, že podle jeho
názoru na věc dopadá §9 odst. 2 písm. e), f) o. s. ř., a věc by tak měl v prvním stupni rozhodnout
Krajský soud v Brně.
Obsah podání navrhovatele ze dne 24. 2. 2017 nelze podřadit pod citované ustanovení §1 odst. 1
a 2 zákona č. 131/2002 Sb., neboť nejde o návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu.
Z obsahu spisu vyplývá, že Okresní soud v Kroměříži svou pravomoc nijak nepopřel a ve věci
(byť pouze procesně) rozhodl; jeho rozhodnutí potvrdil i odvolací soud. Navíc, i kdyby k popření
pravomoci došlo, nejednalo by se o kompetenční spor mezi soudem v občanskoprávním řízení
a soudem ve správním soudnictví. Pro úplnost je třeba dodat, že se nejedná se ani o spor
o věcnou příslušnost ve smyslu §104c odst. 2 o. s. ř.
Námitka věcné nepříslušnosti se totiž v dané věci týká soudů rozhodujících v občanském
soudním řízení podle §7 odst. 1 o. s. ř., o které již navíc postupem ve smyslu §104a odst. 2
a odst. 5 o. s. ř. pravomocně rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. 1. 2017,
čj. Ncp 7/2017-125.
Jelikož zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
existujícího ke dni, kdy o věci rozhoduje (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS), je rozhodné
nejen to, že kompetenční spor vznikl, ale také to, že trvá ke dni jeho rozhodování zvláštním
senátem.
Výše uvedená podmínka však v daném případě splněna není, zjevně proto, že v době zahájení
řízení o kompetenčním návrhu tu chybělo rozhodnutí, jímž by kterákoliv strana kompetenčního
sporu (soudy) popřela svoji pravomoc ve věci rozhodnout.
V souladu se shora uvedeným je nepochybné, že v souzené věci v době podání návrhu
na rozhodnutí kompetenčního sporu nebyl žádný kompetenční spor, k jehož řešení
by byl povolán zvláštní senát. Zvláštní senát proto návrh odmítl, a to za přiměřeného použití §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s ustanovením §4 zákona č. 131/2002 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. prosince 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu
(řádná dovolená)
v zast. JUDr. Michal Mazanec
člen senátu