ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.3.2017:11
sp. zn. Konf 3/2017 - 11
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Ing. Radovana
Havelce, JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Michala
Mazance, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Praha 9,
Sokolovská 219, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem
ve Strakonicích, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu ve Strakonicích
pod sp. zn. 8 C 293/2014, ve věci žaloby o zaplacení 1 150 Kč s příslušenstvím: žalobce
SporkNeT s. r. o., se sídlem Blatná, Tichá 338, zastoupeného Mgr. Janem Hoškem, advokátem
se sídlem Strakonice, Sokolovská 980, a žalované M. P.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích
pod sp. zn. 8 C 293/2014, o zaplacení částky 545 Kč s příslušenstvím z titulu vyúčtovaných
servisních poplatků, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 12. 1. 2015, čj. 8 C 293/2014 - 9,
se v části, kterou bylo rozhodnuto o zastavení řízení ve vztahu k žalobě na zaplacení částky
545 Kč s příslušenstvím za vyúčtované servisní služby, zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným dne 24. 1. 2017, se Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“)
domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a)
zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“) mezi ním a Okresním soudem ve Strakonicích ve věci žaloby vedené
u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 8 C 293/2014, o zaplacení částky 1 150 Kč
s příslušenstvím.
Z předloženého soudního spisu a spisu ČTÚ (ČTÚ 7 474/2015) vyplynuly následující
skutečnosti:
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobce domáhal vůči žalované
zaplacení částky 1 150 Kč z titulu datových služeb, poskytnutých v období dubna až srpna 2014
(celkem pět faktur, znějících na částku 230 Kč). Okresní soud ve Strakonicích platební rozkaz
nevydal a usnesením ze dne 12. 1. 2015, čj. 8 C 293/2014 - 9, řízení zastavil (výrok I.) s tím,
že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena ČTÚ (výrok II.); současně rozhodl
i o nákladech soudního řízení (výrok III.). Z odůvodnění tohoto usnesení je zřejmé, že soud
vycházel z názoru, že služby poskytnuté žalobcem žalované mají charakter služeb elektronických
komunikací. Jedná se tedy o spor plynoucí z poskytování komunikačních služeb, ve smyslu §7
zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o elektronických komunikacích“). Takový spor nespadá do pravomoci soudů
v občanském soudním řízení, vymezené v §7 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“),
ale do pravomoci ČTÚ. Zde soud odkázal na ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona
o elektronických komunikacích a §129 odst. 1 citovaného zákona, z nichž plyne, že příslušným
k rozhodování sporů, týkajících se povinností uložených zákonem o elektronických
komunikacích nebo na jeho základě, je právě ČTÚ. Pro neodstranitelnou překážku řízení proto,
ve smyslu §104 odst. 1 o. s. ř., rozhodl o zastavení řízení a postoupení věci příslušnému orgánu.
Ve spisu ČTÚ je založena kopie Smlouvy o poskytování datových služeb č. 21889, uzavřené dne
1. 8. 2013 mezi žalobcem a žalovanou. Z jejího bodu a) se podává, že předmětem smlouvy
je zajištění přístupu žalované do sítě internet, za podmínek stanovených touto smlouvou
a Všeobecnými smluvními podmínkami žalobce. Za tyto služby se žalovaná zavázala hradit
měsíčně 190 Kč (bez DPH), z čehož částka 90 Kč připadá na „servisní poplatek“ [bod d) smlouvy].
Podle bodu e) se k účtovaným částkám připočítává DPH ve výši 21%. Z přiložených kopií faktur
dále vyplývá, že částka „servisní poplatek“ byla účtována odděleně od další položky („WIFI 1
4Mbit“). Zástupce žalobce dále, na základě výzvy ČTÚ, přípisem ze dne 27. 4. 2016 sdělil,
že položka „servisní poplatek“ představuje „paušální podíl zákazníka na nákladech na údržbu sítě“.
ČTÚ ve svém návrhu na rozhodnutí kompetenčního sporu uvedl, že nesouhlasí
s právním názorem vysloveným ve shora uvedeném usnesení okresního soudu, dle kterého celá
žalovaná částka představuje nezaplacenou cenu za služby elektronických komunikací. Uvedl,
že jeho rozhodovací pravomoc je zákonem o elektronických komunikacích [§108 odst. 1 písm. g)
a §129 odst. 1] vymezena tak, že rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační
činnost (§7) na straně jedné a účastníkem (popřípadě uživatelem) na straně druhé, na základě
návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo
na jeho základě. V tomto smyslu namítl absenci podmínky věcného vymezení sporu v případě
nárokovaného servisního poplatku, neboť v této části se spor netýká povinností uložených zákonem
o elektronických komunikacích nebo na jeho základě. Dle názoru ČTÚ účtovanou službu „servisní
poplatek“ nelze považovat za službu elektronických komunikací ve smyslu ustanovení §2 písm. n)
zákona o elektronických komunikacích, neboť se nejedná o poplatek za poskytování služeb,
spočívajících zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací
či přenosových sítí používaných pro rozhlasové a televizní vysílání. Má za to, že jde o plnění
vyplývající z běžného soukromoprávního vztahu; k rozhodování sporů vzešlých z těchto vztahů
jsou povolány soudy. Vzhledem k tomu, že ve zbytku nárokované pohledávky ČTÚ svou
rozhodovací pravomoc nepopírá, navrhl, aby zvláštní senát vyslovil, že příslušný vydat
rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 8 C 293/2014, pokud
jde o částku 545 Kč za vyúčtované servisní poplatky, je soud; zároveň navrhl, aby shora uvedené
usnesení okresního soudu bylo v odpovídající části zrušeno.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích Český telekomunikační úřad
rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné,
a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu,
pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009 - 12, dostupném
na www.nssoud.cz, vyložil, že pravomoc navrhovatele rozhodovat účastnické spory podle §129
odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je založena naplněním osobního a věcného
předpokladu.
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele se naplní tehdy, vznikne-li spor
mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích
(zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací,
provozování přístrojů) a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou
elektronických komunikací se dle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí
„služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích
elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných
pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah
prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem
přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační
společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“. Osoba
účastníka musí splňovat charakteristiku stanovenou v §2 písm. a) zákona o elektronických
komunikacích („účastníkem se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby
elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí
splňovat charakteristiku stanovenou §2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích
(„uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“).
Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory vznikne tehdy,
týká-li se spor povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho
základě; povinnost uhradit cenu za poskytnutou službu je základní povinností účastníka
respektive uživatele veřejně dostupné služby dle §64 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích.
Nejprve se zvláštní senát zabýval tím, zda byl naplněn věcný předpoklad podle §129
odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, tedy zda se spor týká povinností uložených
zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě.
Zvláštní senát sdílí názor navrhovatele, že část fakturované služby, označenou jako
„servisní poplatek“, vskutku nelze považovat za službu elektronických komunikací, ve smyslu
ustanovení §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích (viz výše). Z obsahu Smlouvy
o poskytování datových služeb č. 21889, vystavených faktur i sdělení žalobce jasně vyplývá,
že jde o částku představující podíl odběratele služeb elektronických komunikací (žalované)
na údržbě technické infrastruktury, umožňující využívání těchto služeb. Na rozdíl od vlastního
poskytování internetového připojení a zpřístupnění na něj navázaných služeb (přenosu signálů
po sítích elektronických komunikací) tedy nejde o poskytování služeb elektronických komunikací,
ve smyslu zákonné definice, podávající se z ustanovení §2 písm. n) zákona o elektronických
komunikacích, ale o službu založenou na základě běžného občanskoprávního vztahu. V typově
obdobném případu zaujal zvláštní senát stejné stanovisko již ve svém usnesení ze dne 29. 4. 2016,
čj. Konf 4/2015 - 29 (dostupném na www.nssoud.cz), přičemž neexistují důvody,
pro které by se měl od tohoto právního názoru v nyní posuzované věci jakkoli odchýlit.
Lze tedy uzavřít, že rozhodování ve věci sporu o zaplacení vyúčtovaných servisních
poplatků zákon ČTÚ nesvěřuje, nýbrž je tu založena obecná pravomoc soudu o věci rozhodnout
(§7 odst. 1 o. s. ř.). Výrokem I. proto zvláštní senát rozhodl, že příslušný k vydání rozhodnutí
ve věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 8 C 293/2014, o zaplacení částky
545 Kč s příslušenstvím z titulu vyúčtovaných servisních poplatků, je soud.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení okresního soudu v rozsahu
uvedeném ve výroku II. tohoto usnesení.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud ve Strakonicích ve výše
uvedeném rozsahu pokračovat v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 25. května 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu