ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.33.2017:12
sp. zn. Konf 33/2017-12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Marie
Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Michala Mazance, rozhodl o návrhu
Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Chomutově, a dalších účastníků sporu
vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 9 C 143/2014, o zaplacení
4 209,89 Kč s příslušenstvím: žalobce Singulis s. r. o., IČ 24221431, se sídlem v Praze 6,
Podbabská 1112/13, zastoupeného JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem se sídlem v Praze 4,
Na Zámecké 457/5, a žalovaného M. T.
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Chomutově
pod sp. zn. 9 C 143/2014, o zaplacení 4 209,89 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 2. 11. 2016, čj. 9 C 143/2014-38,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 9. 6. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých kompetenčních
sporech“), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc
podle §1 odst. 1 písm. a) zákona o některých kompetenčních sporech. Spor vznikl mezi ním
a Okresním soudem v Chomutově ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 9 C 143/2014,
o zaplacení 4 209,89 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobce uzavřel se žalovaným dne 28. 5. 2012 Smlouvu o užívání firemního telefonního tarifu SGS
Singulis s. r. o. (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se zavázal poskytovat žalovanému využívání
zvoleného telefonního tarifu, s parametry ve smlouvě blíže specifikovanými, a to na dobu 2 let.
Smlouva se v podrobnostech výslovně odvolává na Všeobecné obchodní podmínky Singulis s. r. o.
pro využívání firemního telefonu tarifu SGS“ (dále jen „VOP“). Z obsahu VOP se podává, že žalobce
umožňuje svým spolupracovníkům umožnit získat provizi a jiné zvýhodnění u svých partnerů;
tímto zvýhodněním se mimo jiné rozumí i „poskytnutí firemního tarifu na mobilní volání u společnosti
T-Mobile za podmínky spolupráce při tvorbě obchodní sítě a získávání nových zákazníků.“ (čl. 1.3.). Podle
čl. 3.1.1. VOP se žalobce (za stanovených podmínek) zavazuje spolupracovníkovi „zajistit (…)
mobilní volání u společnosti T-Mobile“; za tímto účelem mu „poskytne (…) po dobu trvání této smlouvy
do užívání SIM kartu společnosti T-Mobile“. Podle čl. 4.2 VOP se žalobce dále „zavazuje odeslat
Spolupracovníkovi SIM kartu společnosti T-Mobile pro využití služby volání, a to ve lhůtě 30 pracovních
dnů ode dne uhrazení vratné kauce.“ Konečně, z čl. 4.5. VOP se podává, že žalobce „nenese odpovědnost
za nefunkčnost a nedostupnost služeb, která byla způsobena technickým či jiným problémem na straně
subdodavatele“.
Žalovaný dle žalobního tvrzení nezaplatil za služby poskytnuté mu podle Smlouvy;
dle přiložených kopií faktur se jednalo o služby volání, SMS, administrativní poplatky a smluvní
pokuty v celkové výši 4 209,89 Kč. Žalobce se proto obrátil na soud s návrhem na vydání
platebního rozkazu na uvedenou částku, včetně příslušenství. Okresní soud v Chomutově tomuto
návrhu vyhověl a dne 13. 5. 2014 platební rozkaz pod čj. 9 C 143/2014-26, vydal; pro jeho
nedoručitelnost byl usnesením soudu ze dne 11. 8. 2014, čj. 9 C 143/2014-32 platební rozkaz
zrušen. Následně soud usnesením ze dne 2. 11. 2016, čj. 9 C 143/2014-38, řízení zastavil s tím,
že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok I.),
rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o nevrácení soudního poplatku žalobci (výrok III.). Toto
usnesení, s odkazem na ustanovení §169 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)
neobsahuje odůvodnění.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postupem okresního soudu nesouhlasil
a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. V návrhu odkázal
na usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010-9, a ze dne
13. 1. 2011, čj. Konf 72/2010-10, ve kterých zvláštní senát vyslovil, že k tomu, aby mohl ve sporu
rozhodovat navrhovatel, musí být splněna osobní a věcná podmínka stanovená v §129 odst. 1
zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „zákon o elektronických
komunikacích“). Navrhovatel namítl, že v nyní rozhodované věci není splněna osobní podmínka.
Podle navrhovatele totiž ze Smlouvy a VOP vyplývá, že k vlastnímu poskytování služeb dochází
v síti společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s. (dále též „T-Mobile“) a žalobce vystupuje pouze
jako prostředník či zprostředkovatel mezi poskytovatelem služeb elektronických komunikací
a žalovaným. Žalobce tedy není osobou vykonávající komunikační činnost ve smyslu §7 zákona
o elektronických komunikacích; neprochází též evidencí podnikatelů v elektronických
komunikacích. Dle navrhovatele je předmětem sporu nárok vyplývající ze soukromoprávního
vztahu mezi žalobcem a žalovaným. K rozhodování ve věci proto není příslušný navrhovatel,
ale soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní senát řídil
následující úvahou:
Podle §1 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech je negativním kompetenčním
sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci
individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc Okresní soud
v Chomutově i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání
je příslušný zvláštní senát podle zákona o některých kompetenčních sporech.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni
svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009–12 (rozhodnutí zvláštního senátu
jsou dostupná z www.nssoud.cz), vysvětlil, že k tomu, aby mohl navrhovatel rozhodovat
účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích naplněn
osobní a věcný předpoklad.
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování
sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování
přístrojů) a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických
komunikací se podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí „služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací,
včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání
a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických
komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.“ Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku
stanovenou v §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem se rozumí každý,
kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu
na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou
§2 písm. b) téhož zákona („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu
elektronických komunikací“).
Zvláštní senát se nejprve zabýval tím, zda byl naplněn osobní předpoklad podle §129 odst. 1
zákona o elektronických komunikacích, tedy zda se jedná o spor mezi osobou vykonávající
komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích a účastníkem, popřípadě
uživatelem, na straně druhé.
Z obsahu Smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným a zejména pak z obsahu VOP je zcela
evidentní, že se žalobce zavázal žalovanému zajistit poskytování veřejně dostupných
telekomunikačních (elektronických) služeb společnosti T-Mobile, s níž je žalobce v samostatném
smluvním vztahu. Právní vztah mezi žalobcem a žalovaným je tedy nezávislý na smluvním vztahu
žalobce a skutečného poskytovatele komunikačních služeb - operátora. Pro rozhodnutí
kompetenčního sporu přitom zvláštní senát posuzoval pouze vztah mezi žalobcem a žalovaným,
neboť žalobcem uplatněný nárok má původ v jejich smluvním vztahu. Žalobce jako osoba,
která umožňuje účastníkům využít služeb elektronických komunikací, sám služby elektronických
komunikací neposkytuje, a není proto osobou vykonávající komunikační činnost. Tou je pouze
společnost T-Mobile Czech Republic, a. s. To, že žalobce neposkytuje veřejně dostupné služby
elektronických komunikací, vyplývá i z databáze, kterou vede navrhovatel (viz
https://www.ctu.cz/vyhledavaci-databaze/evidence-podnikatelu-v-elektronickych-omunikacich-
podle-vseobecneho-opravneni), a z výpisu z elektronické databáze obchodního rejstříku
na https://or.justice.cz).
Taktéž žalovaný není účastníkem podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích,
protože neuzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických
komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb. Zvláštní senát neshledal existenci právního
vztahu mezi žalovaným a společností T-Mobile.
Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci nebyla naplněna osobní podmínka podle §129 odst. 1
věty první zákona o elektronických komunikacích.
Dále se zvláštní senát zabýval tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc navrhovatele
podle §129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích, který stanoví, že „[ú]řad
rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§7) nebo účastníka,
popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu,
přistoupení k dluhu.“ O takovou situaci se v projednávané věci v souvislosti se službami,
které poskytuje žalobce, nejedná. Smyslem citovaného ustanovení je zachování pravomoci
navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů závazkového vztahu,
aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených důvodů mezi společností
T-Mobile a žalovaným právní vztah vůbec nevznikl, nejsou ve věci naplněny podmínky
ani pro použití §129 odst. 1 věty druhé zákona o elektronických komunikacích.
Vzhledem k tomu, že nebyl naplněn osobní předpoklad pro založení pravomoci ČTÚ
pro rozhodování sporů mezi žalobcem a žalovaným, ve smyslu ustanovení §129 odst. 1 věty
první i druhé zákona o elektronických komunikacích, existencí věcné podmínky
podle §129 odst. 1 citovaného zákona se zvláštní senát již pro nadbytečnost nezabýval.
Jestliže tedy zvláštní senát dospěl k závěru, že k rozhodnutí sporu v dané věci není zákonem
povolán Český telekomunikační úřad, ale je zde založena obecná pravomoc soudů vyplývající
z ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř., rozhodl tak, že příslušným vydat rozhodnutí ve věci vedené
u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 9 C 143/2014, je soud (výrok I.).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o řešení některých kompetenčních sporů zruší
rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat,
ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem II. zrušil usnesení Okresního
soudu v Chomutově ze dne 2. 11. 2016, čj. 9 C 143/2014-38.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o řešení některých
kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Okresní soud v Chomutově bude
tedy dále pokračovat v řízení o zaplacení částky 4 209,89 Kč s příslušenstvím.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. prosince 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu
(řádná dovolená)
v zast. JUDr. Michal Mazanec
člen senátu