ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.38.2017:20
sp. zn. Konf 38/2017-20
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Michala Mazance, JUDr. Romana
Fialy, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu
Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Chebu, a dalších účastníků sporu
vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 C 39/2016, o zaplacení 43 913 Kč
s příslušenstvím: žalobkyně CoreTel, s.r.o. v likvidaci, IČ 27970469, se sídlem
Vídeňská 546/55, Brno, zastoupené Vlastimilem Šafránkem, bytem Rolnická 660/5, Brno,
a žalovaný J. N.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu
pod sp. zn. 16 C 39/2016, o zaplacení 43 913 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 11. 2016, čj. 16 C 39/2016-53,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným 3. 7. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých kompetenčních
sporech“), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc
podle §1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona. Spor vznikl mezi ním a Okresním soudem v Chebu
ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 16 C 39/2016 o zaplacení 43 913 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 6. 2012 smlouvu, na jejímž základě se zavázala
poskytnout žalovanému službu elektronických komunikací sítě GSM provozovanou
poskytovatelem Telefónica O2 Czech Republic, a.s. (dále jen „smlouva“). Vzájemná práva
a povinnosti smluvních stran se měly řídit smlouvou, přílohou č. 1 – Technické specifikace,
a Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně.
Jelikož žalovaný nezaplatil za poskytované služby, obrátila se žalobkyně na soud. Návrhem
na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Chebu se domáhala,
aby okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit 43 913Kč s příslušenstvím a přiznal
žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení.
Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 8. 11. 2016, čj. 16 C 16/2016-53, řízení zastavil (výrok
I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu
(výrok II.) a rozhodl též o nákladech řízení (výroky III. a IV.). Okresní soud vycházel z §7
odst. 1 a §104 odst. 1 o. s. ř. a 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických
komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích),
a dospěl k závěru, že k rozhodování sporů ve věcech úhrady za telekomunikační služby
je příslušný Český telekomunikační úřad.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postupem okresního soudu nesouhlasil
a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. V návrhu odkázal
na usnesení zvláštního senátu čj. Konf 38/2009-12, Konf 54/2010-9 a Konf 10/2014-12,
ve kterých zvláštní senát vyslovil, že k tomu, aby mohl ve sporu rozhodovat navrhovatel, musí
být splněna osobní a věcná podmínka stanovená v §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích. Navrhovatel namítl, že v nyní rozhodované věci není splněna osobní podmínka,
neboť ze smlouvy vyplývá, že k vlastnímu poskytování služeb dochází v síti společnosti
O2 Czech Republic a.s. (dále jen „ společnost O2“, dříve Telefónica O2 Czech Republic, a.s.)
a žalobkyně vystupuje pouze jako prostředník či zprostředkovatel mezi poskytovatelem služeb
elektronických komunikací a žalovaným.
Dle navrhovatele je předmětem sporu nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu
mezi žalobkyní a žalovaným. K rozhodování ve věci proto není příslušný navrhovatel, ale civilní
soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní senát řídil
následující úvahou:
Podle §1 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech je negativním kompetenčním
sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci
individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc Okresní soud
v Chebu i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání
je příslušný zvláštní senát podle zákona o některých kompetenčních sporech.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni
svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Zvláštní senát v usnesení čj. Konf 38/2009-12 vysvětlil, že k tomu, aby mohl navrhovatel
rozhodovat účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování
sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování
přístrojů) a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických
komunikací se podle §2 písm. n) téhož zákona rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu,
která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně
telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní
vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí
a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným
sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační
společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických
komunikací. Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku stanovenou v §2 písm. a) zákona
o elektronických komunikacích („účastníkem se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím
veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba
uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou §2 písm. b) téhož zákona („uživatelem se rozumí
každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“).
Jelikož byla žalobkyně v době uzavření smlouvy osobou oprávněnou nabízet veřejně dostupné
služby elektronických komunikací, musel zvláštní senát zkoumat, zda byla současně
poskytovatelem veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (srov. usnesení zvláštního
senátu čj. Konf 72/2010-10).
Žalobkyně se v článku II. odst. 1 smlouvy zavázala žalovanému poskytnout službu elektronických
komunikací sítě GSM provozovanou poskytovatelem společností O2. Všeobecné obchodní
podmínky za poskytovatele označovaly společnost O2; dle odst. 3. 2. 1. služby elektronických
komunikací sítě GSM byly poskytovány prostřednictvím společnosti O2. Vztah žalobkyně
se společností O2 upravovala rámcová smlouva ze dne 25. 6. 2007. V ní se společnost
O2 zavázala žalobkyni poskytnout zvýhodněné podmínky při poskytování základních
a volitelných telekomunikačních služeb v sítích O2 GSM, jiných služeb a dodávky mobilních
telefonů, příslušenství k nim a dalších produktů společnosti O2, za což se žalobkyně mj. zavázala
čerpat služby poskytované společností O2 v určitém minimálním množství.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně vystupovala jako osoba, která pouze umožňuje účastníkům
využít služeb elektronických komunikací, sama však služby elektronických komunikací přímo
aktivně neposkytuje, ale pouze jim prodává (přenechává k dalšímu využití) služby,
k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy se společností O2. Žalobkyně
proto není osobou vykonávající komunikační činnost; tou je pouze společnost O2.
Taktéž žalovaný není účastníkem podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích,
protože neuzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických
komunikací (společností O2) smlouvu na poskytování těchto služeb. Zvláštní senát totiž
neshledal existenci právního vztahu mezi žalovaným a společností O2.
Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci nebyla naplněna osobní podmínka podle §129 odst. 1
věty první zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát se dále zabýval tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc navrhovatele
podle §129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích, který stanoví, že „Úřad
rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§7) nebo účastníka,
popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu,
přistoupení k dluhu.“ O takovou situaci se v projednávané věci v souvislosti se službami,
které poskytuje žalobkyně, nejedná. Smyslem citovaného ustanovení je zachování pravomoci
navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů závazkového vztahu, aniž
by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených důvodů mezi společností O2
a žalovaným právní vztah nevznikl, nejsou ve věci naplněny podmínky ani pro použití §129
odst. 1 věty druhé zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o řešení některých kompetenčních sporů zruší
rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat,
ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem zrušil usnesení Okresního
soudu v Chebu ze dne 8. 11. 2016, čj. 16 C 39/2016-53.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o řešení některých
kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Okresní soud v Chebu bude tedy
dále pokračovat v řízení o zaplacení částky 43 913 Kč s příslušenstvím.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. října 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu