ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.48.2017:13
sp. zn. Konf 48/2017-13
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Romana
Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Michala Mazance a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl
o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa
pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu
mezi ním, Okresním soudem v Kolíně a Krajským soudem v Praze, a dalších účastníků sporu
vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 707 C 4/2014, o 7 103,24 Kč
s příslušenstvím: žalobce Singulis s.r.o., se sídlem v Praze 6, Podbabská 1112/13, IČ 24221431,
zastoupený JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 457/5,
a žalovaný M. J., zastoupený Mgr. Šárkou Harantovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem,
Masarykova 1327/45,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Kolíně
pod sp. zn. 707 C 4/2014, o zaplacení částky 7 103,24 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 9. 2014, čj. 707 C 4/2014-70, a navazující
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2015, čj. 24 Co 45/2015-84,
se zrušují .
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 8. 9. 2017 se Český telekomunikační úřad (dále též jen „navrhovatel“) domáhal,
aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl kompetenční spor vzniklý mezi ním, Okresním soudem v Kolíně
a Krajským soudem v Praze, ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 707 C 4/2014.
Žalobce uzavřel se žalovaným dne 15. 11. 2012 smlouvu k užívání firemního telefonního tarifu
SGS Singulis s.r.o., (dále jen „smlouva“), jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky
Singulis s.r.o. pro využívání firemního telefonního tarifu SGS (dále jen „VOP“), na jejímž základě
se žalobce mimo jiné zavázal zajistit žalovanému mobilní volání u společnosti T-Mobile. Dále
se žalobce zavázal poskytnout žalovanému po dobu trvání smlouvy do užívání SIM kartu
společnosti T-Mobile a za službu volání klientovi účtovat cenu podle ceníku volání
a doplňkových služeb, který je uveden na portále www.singulis.cz.
Žalovaný podal 30. 5. 2013 podle bodu 6.4. VOP jednostrannou výpověď smlouvy z důvodu
vyšší ceny poskytovaných služeb, než nabízela konkurence. Vzhledem k tomu, že podle bodu 6.3
VOP byla smlouva uzavřena na dobu dvou let, vyzval žalobce žalovaného k zaplacení smluvní
pokuty za předčasné ukončení smlouvy. Žalovaný smluvní pokutu neuhradil a služby
od žalovaného odebíral i nadále. Protože však za poskytnuté služby nadále nic neuhradil, žalobce
dne 18. 10. 2013 vypověděl výše uvedenou smlouvu a vyzval žalovaného k okamžitému uhrazení
dluhu.
Vzhledem k tomu, že žalovaný vymáhanou částku neuhradil, obrátil se žalobce návrhem ze dne
6. 5. 2014 na soud, aby uložil žalovanému povinnost zaplatit 7 103,24 Kč s příslušenstvím
a přiznal žalobci náhradu nákladů soudního řízení.
Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 30. 9. 2014, čj. 707 C 4/2014-70, řízení zastavil (výrok
I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu
(výrok II.), výrokem III. rozhodl o soudním poplatku a výrokem IV. o náhradě nákladů řízení.
Okresní soud v Kolíně vycházel z §7 odst. 1 a §103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, a §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále
též jen „zákon o elektronických komunikacích“), a dospěl k závěru, že k rozhodování sporů
ve věcech úhrady za poskytnuté služby a smluvní pokutu je příslušný Český telekomunikační
úřad. K odvolání žalovaného pouze do výroků III. a IV. usnesení soudu prvního stupně, Krajský
soud v Praze usnesením ze dne 23. února 2015, čj. 24 Co 45/2015-84, výrokem I. odvolání
žalovaného do výroku III. odmítl, výrokem II. změnil výrok IV. o náhradě nákladů řízení
a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postupem okresního soudu nesouhlasil
a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. V návrhu odkázal
na usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010-9, a ze dne 13. 1. 2011,
čj. Konf 72/2010-10, ve kterých zvláštní senát vyslovil, že k tomu, aby mohl ve sporu rozhodovat
navrhovatel, musí být splněna osobní a věcná podmínka stanovená v §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích. Navrhovatel namítl, že v nyní rozhodované věci není splněna
osobní podmínka. Podle navrhovatele ze smlouvy vyplývá, že k vlastnímu poskytování služeb
dochází v síti společnosti T-Mobile Czech Republic a.s, a žalobce poskytuje klientům k užívání
„firemní telefonní tarif“, sám však služby elektronických komunikací neposkytuje. Žalobce tedy
není osobou vykonávající komunikační činnosti a podle evidence podnikatelů v elektronických
komunikacích žalobce žádné podnikání v elektronických komunikacích podle §13 zákona
o elektronických komunikacích neoznámil. Dále uvádí, že ani žalovaného nelze považovat
za účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích, protože neuzavřel
s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu
na poskytování těchto služeb. Podle navrhovatele je předmětem sporu nárok vyplývající
ze soukromoprávního vztahu mezi žalobcem a žalovaným, konkrétně nárok vyplývající
z přefakturace měsíčních poplatků za služby poskytnuté operátorem T-Mobile Czech
Republic a.s. K rozhodování ve věci proto není příslušný navrhovatel, ale okresní soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a soudem se zvláštní senát řídil
následující úvahou:
Podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále
jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany
popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní
rozhodované věci popřeli svou pravomoc Okresní soud v Kolíně a navrhovatel, jedná se proto
o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona
č. 131/2002 Sb.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni
svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS).
Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, vysvětlil, že k tomu, aby mohl
navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování
sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování
přístrojů), a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických
komunikací se podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích
elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích
používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb,
které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají
redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických
komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Osoba účastníka musí splňovat
charakteristiku stanovenou v §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem
se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací
smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý,
kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“).
Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory je splněn, týká-li se spor
povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě; povinnost
uhradit cenu za poskytnutou službu je podle §64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích
základní povinností účastníka resp. uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
Zvláštní senát se zabýval tím, zda byl naplněn osobní předpoklad podle §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích, tedy zda se jedná o spor mezi osobou vykonávající komunikační
činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích a účastníkem, popřípadě uživatelem,
na straně druhé. Žalobce se v bodu 3.1.1.VOP zavázal žalovanému zajistit mobilní volání
u společnosti T-Mobile a za tím účelem mu poskytnout do užívání SIM kartu této společnosti.
Právní vztah mezi žalobcem a žalovaným je podmíněn nezávisle existujícím smluvním vztahem
žalobce a operátora. Pro rozhodnutí kompetenčního sporu však zvláštní senát posuzoval pouze
vztah mezi žalobcem a žalovaným. Žalobce, jako osoba, která umožňuje účastníkům využít
služeb elektronických komunikací operátora v rámci vymezeném tímto nezávislým smluvním
vztahem, sám služby elektronických komunikací neposkytuje a není proto osobou vykonávající
komunikační činnost. Tou je pouze společnost T-Mobile Czech Republic a.s. To, že žalobce
neposkytuje veřejně dostupné služby elektronických komunikací, vyplývá i z databáze,
kterou vede navrhovatel, a v níž žalobce není uveden.
Taktéž žalovaného nelze považovat za účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických
komunikacích, protože neuzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby
elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb. Pokud by ve věci byla dána
povinnost žalovaného plnit přímo na účet společnosti T-Mobile Czech Republic a.s.,
byť prostřednictvím žalobce, musel by mezi žalovaným a touto společností existovat právní
vztah. Zvláštní senát však existenci takového právního vztahu, jak je výše pojednáno, neshledal.
Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci nebyla naplněna osobní podmínka podle §129 odst. 1
věty první zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát se dále zabýval tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc navrhovatele
podle §129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích, který stanoví, že „Úřad
rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§7) nebo účastníka,
popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu,
přistoupení k závazku“. O takovou situaci se v projednávané věci v souvislosti se službami,
které poskytuje žalobce, nejedná. Smyslem citovaného ustanovení je zachování pravomoci
navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů závazkového vztahu,
aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených důvodů mezi společností
T-Mobile Czech Republic a.s., a žalovaným žádný právní vztah nevznikl, nejsou ve věci naplněny
podmínky ani pro použití §129 odst. 1 věty druhé zákona o elektronických komunikacích.
Jelikož nebyl naplněn osobní předpoklad pro založení pravomoci Českého telekomunikačního
úřadu podle §129 odst. 1 věty první i druhé zákona o elektronických komunikacích, splnění
věcné podmínky podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích zvláštní senát
již neposuzoval. Pravomoc Okresního soudu v Kolíně je dána v celém sporu o požadovanou
částku. K témuž závěru ostatně zvláštní senát dospěl v rozhodnutích ze dne 23. 4. 2015,
čj. Konf 2/2015–15, či ze dne 30. 12. 2016, čj. Konf 20/2016-13, v nichž se jednalo o skutkově
podobné případy.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb., zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu v Kolíně
ze dne 30. 9. 2014, čj. 707 C 4/2014-70, a navazující usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
23. února 2015, čj. 24 Co 45/2015-84.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb., závazné
pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§4
odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Kolíně pokračovat v řízení
o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. prosince 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu
(řádná dovolená)
v zast. JUDr. Michal Mazanec
člen senátu