ECLI:CZ:NSS:2017:NAD.250.2017:16
sp. zn. Nad 250/2017 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: M. Š.,
proti žalovanému: Krajský soud v Hradci Králové, se sídlem Československé armády 218,
Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2017, č. j.
5500000413, 5600012311, o návrhu Krajského soudu v Hradci Králové na přikázání věci jinému
soudu,
takto:
Návrh Krajského soudu v Hradci Králové na přikázání věci vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 31 Af 21/2017, jinému krajskému soudu se zam í t á.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 5. 4. 2017 k Nejvyššímu správnímu soudu žalobu proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 3. 2017, č. j. 5500000413, 5600012311, ve věci návrhu žalobce na zastavení
daňové exekuce pro částku 59 008 Kč a pro částku 7 586 Kč. Jelikož k projednání žaloby není
v prvním stupni příslušný Nejvyšší správní soud, věc byla předložena Krajskému soudu v Hradci
Králové (dále jen „krajský soud“) k dalšímu postupu.
[2] Krajský soud však následně předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání
věci jinému krajskému soudu podle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) z důvodu, že žalobce brojí proti rozhodnutí krajského soudu, které vydal
jako správní orgán, tudíž jsou soudci krajského soudu podle jeho názoru podjatí.
[3] Nejvyšší správní soud shledal návrh krajského soudu na přikázání věci jinému než místně
příslušnému soudu nedůvodným.
[4] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. platí, že Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu nelze sestavit senát. Zmiňované ustanovení upravuje případ
tzv. nutné delegace, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu, který má věc projednat a rozhodnout jako věcně a místně příslušný soud.
[5] Nejvyšší správní soud má za to, že návrh na tzv. delegaci nutnou podle §9 odst. 1 s. ř. s.
byl ze strany krajského soudu podán předčasně Již v usnesení ze dne 23. 8. 2006,
č. j. Nad 35/2006 – 12 bylo stanoveno, že „pouhá skutečnost, že je žalovaným krajský soud (v daném
případě Městský soud v Praze), automaticky neznamená, že by byli z projednávání a rozhodnutí takovéto věci
vyloučeni všichni soudci specializovaných senátů tohoto soudu, a bylo tak třeba postupovat podle §9 odst. 1
soudního řádu správního.“ V uvedeném usnesení Nejvyšší správní soud odlišil situaci, kdy mají
soudci příslušného správního senátu krajského soudu rozhodovat ve věci, v níž je žalován
například jejich nadřízený soudní funkcionář (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70), od případů, kdy úseky, senáty či soudci ve vztahu
podřízenosti a nadřízenosti nejsou. Ve zmiňované věci, kde se jednalo o druhý uvedený příklad,
proto Nejvyšší správní soud návrhu na delegaci nevyhověl. Právní názor vzešlý
z tohoto rozhodnutí doposud nebyl zpochybněn postupem podle §17 odst. 1 s. ř. s. Usnesením
ze dne 30. 11. 2009, č. j. Nad 23/2009 - 32 bylo dále stanoveno, že „základním procesním
předpokladem pro předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí dle §9 odst. 1 s. ř. s. je předchozí
vyloučení soudců správního úseku soudu v rozsahu neumožňujícím sestavit k projednání a rozhodnutí věci senát,
a to vždy postupem dle §8 odst. 3 s. ř. s. či dle §8 odst. 5 s. ř. s.“. Ani zde Nejvyšší správní soud návrhu
na přikázání věci nevyhověl a ani tento názor nebyl doposud překonán prostřednictvím
rozšířeného senátu; je ostatně jen logickým doplňkem k řešení situací vzniklých při aplikaci
předchozí teze.
[6] V projednávaném případě nebyla Nejvyššímu správnímu soudu před podáním návrhu
na přikázání věc předložena k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců, včetně
např. jejich vyjádření. Jak přitom vyplývá z výše uvedeného, jejich vyloučení není v dané věci
s ohledem na okolnosti případu jednoznačně předurčeno, neboť žalobce ve své žalobě
z dubna 2017 brojí proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, které tento orgán
veřejné moci vydal v pozici správce daně při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce,
přičemž toto rozhodnutí nebylo vydáno funkcionářem tohoto soudu, vůči němuž by soudci
správního úseku byli podřízeni ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících
a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Nelze tedy dovodit, že by soudci správního úseku krajského soudu byli z projednávání věci
automaticky vyloučeni pro systémovou podjatost a že je proto nutné věc automaticky delegovat
jinému správnímu soudu bez případného konkrétního rozhodnutí o vyloučení všech soudců
tohoto soudu – srov. opačnou situaci popsanou v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
22. 2. 2017, č. j. Nad 54/2017 - 19.
[7] Za situace, která nastala v projednávané věci, tedy že nelze bez dalšího říct, že všichni
soudci krajského soudu jsou podjatí a že nelze sestavit senát, není návrh na delegaci nutnou
podle ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. důvodný. Nejvyšší správní soud proto návrh na přikázání věci
vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 21/2017 zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2017
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu